Chodí Bůh pozdě?

I když říkáme, že ne, často žijeme, jako by Bůh vždycky chodil pozdě.

Žijeme tak, jako by Bůh vždycky chodil pozdě. Prostě mu nedůvěřujeme, že naše záležitosti vyřídí včas. − Takhle to asi nahlas neřekneme, ale naše myšlenky to odrážejí: „Už dávno měl Bůh něco udělat! Jak to, že se nic neděje?

Stárnu, ujíždí mi vlak…Jako bychom si měli vyhrnout rukávy a pustit se do toho sami!“ Právě takové postoje a netrpělivé reakce působí další problémy.

Co kdyby byl Abraham čekal a nespal se svou služkou Hagar? Jednal podle plánu B, protože z jeho pohledu měl Bůh podle plánu A velké zpoždění. Nikde nejsme tak rychle ochotni obhajovat své jednání, jako když se jedná o otázky našich vztahů.

Nedávno jsem slyšela o mladé ženě, která si sice přála věřícího partnera, ale jak dlouho na něho má čekat? Roky ubíhají a ona jen stárne. Nakonec se skamarádila s nevěřícím mužem a snažila se svůj vztah ospravedlnit tím, že Bůh měl přece dost času, aby jí do cesty poslal křesťana.

Při takovém způsobu přemýšlení si sotva uvědomíme, že za prvé Bůh mohl mít své důvody, proč zatím neudělal, co my bychom rádi, a za druhé, že Boží řešení může čekat už za nejbližším rohem. Ti, kteří se rozhodli pro vlastní cestu, však toto řešení nepoznají.

Celý článek najdete v Ethosu 2010/1

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.