|
Alexandra žije sama s tříapůlletou dcerkou, když zjistí, že čeká dítě s dalším mužem...
Má pocit, že se dostala do pasti. Interrupce se jí zdá jediná uskutečnitelná cesta. Pravdivé, poctivé zachycení přerušení těhotenství a jeho následků...
...vedle mne ležela studentka. Když se ke mně obrátila tváří, jako by z ní vymizel všechen život, všechen cit. Během čekání jsem slyšela, jak dívka křičí. Viděla jsem, jak s očima plnýma slz vyběhla v županu z ordinace. Později, když ji sestra uklidnila a vrátila na operační stůl, bylo slyšet smutný výkřik a potom vzlykot.
Představa, že potrat je jednoduchý ambulantní zákrok, na který má žena právo, protože je to v jejím těle ─ to je výsměch realitě.
Málo je slyšet o dlouhodobých následcích interrupce: žena už nedokáže navštívit lékaře, aniž by ji svědomí burcovalo, nemluví se o trvalém podvědomém trestání sebe sama, o záchvatech depresí, o útěku do zapomnění v alkoholu, o setkáních s bezdětnými manžely, kteří léta touží po dítěti ─ když si přitom sama uvědomuji, že adopcí bych jim byla udělala nesmírnou radost. Kolika utrpení se dalo předejít!
