Jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! (Bible, Jk 3,5 E)

Jazyk se může chlubit velkými věcmi

Druhá chyba: „Velké věci“

Jakub (3,5) nás překvapuje zajímavým důrazem: „Jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi.“ Bible je jako Boží slovo zase nápaditější, než bychom předpokládali.

Co si představíte, když se řekne, že se jazyk může pochlubit velkými věcmi? Asi nás nejdříve napadne, že to znamená mluvit hodně. Jakub nás ale spíš varuje, aby naše řeč nebyla jako zápalka, která po sobě nechá spáleniště. Stačí jedna věta, krátká poznámka a zůstane po ní spoušť.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

W. MacDonald
Hledejte nejprve...
Tandem, běžná cena 89 Kč
Naše sleva: 3 Kč
Vaše cena: 86 Kč

ks

Jako desetiletý kluk jsem byl ve Slovenském ráji. Asi nejkrásnější je v něm údolí Malý Kyseľ. Ten potom v roce 1976 vyhořel a dodnes se tam nesmí chodit, snad proto, že požár spalil kořeny zpevňující skály. Ani po více než čtyřiceti letech se nepodařilo napravit, co způsobil tehdejší oheň.

Dívka se trápí tím, že není hezká. Jak na ní asi zapůsobí, když jí nějaký kluk řekne, že je škaredá? Zraní ji to, utvrdí v jejích pochybnostech o sobě samé, srazí k zemi, poznamená na celý život. Dokážete si představit, jak se takové slovo dá napravit?

Klukovi nejde škola. A on by tak rád byl jednou doktor! A protože je občas neukázněný, ve škole mu učitel vmete do tváře, že je hloupý a nic z něho nebude. Jak to asi poznamená jeho budoucnost?

Mezi kolegy je jeden potížista. V situaci, kdy nastane skutečný problém a zákazník kvůli chybě naší firmy odřekne velkou zakázku, potížista řekne: „Já jsem to dávno říkal, že by se to mělo zabalit!“ Pokud situaci nezachrání moudrý šéf, firma může opravdu zkrachovat.

Stačí jedno slovo, které napáchá škody a má dalekosáhlé důsledky. Může to být strohé pohrdnutí, pomluva, urážka, může to být něco, co rozdmýchá nenávist a pomstychtivost. Dávejme si pozor, aby po nás nezůstávalo spáleniště.

Jiné velké věci

Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost. (Efezským 4,29)

Jazyk nemusí dělat velké věci tím, že boří, ale můžeme jím zachraňovat a budovat život člověka. Jestliže má jazyk takový potenciál, proč ho nevyužít k dobrému, které by přínosným způsobem zachvátilo širokou oblast kolem nás. A my jen mlčíme. Copak není náš jazyk schopen dobrého?

Když jsem byl mladý kluk, bylo mi asi patnáct, všiml si mě jeden muž středního věku. Bylo to na nějakém pobytu s mládeží, věděl, že jsem vyrůstal bez tatínka, tak mi jen tak strčil do ruky padesátikorunu. Nenapovídal toho moc, řekl mi jenom „na“. Jediné slovíčko stačilo a já jsem si toho muže zapamatoval a na celý život. Dodnes si ho velmi vážím.

Vzpomínám si, že jsem se před lety dal do řeči s jedním o hodně mladším klukem. Jen jsem se ho zeptal, co dělá, co by chtěl dělat do budoucna. Trochu jsme si povídali, povzbudil jsem ho v jeho snaze studovat. Překvapilo mě, že mezi námi tak rychle vznikl vztah, který je i po dlouhé době pevný, opravdu přátelský. A stačilo pár slov.

Jestliže má jazyk takový potenciál, využívejme ho k dobrému, které by pozitivním způsobem ovlivnilo širokou oblast kolem nás. A co my? Není to často tak, že spíš jen mlčíme? Copak není náš jazyk schopen dobrého?

Příště: Třetí chyba: Dvojí jazyk

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.