Jde o tebe

Nikdo se nás při našem početí na nic neptal. Nikdo se neptal, jestli chceme být mužem nebo ženou. Nediskutovalo se ani o tom, do jaké rodiny se narodíme. Jaké schopnosti a obdarování bychom si přáli, jak bychom chtěli vypadat a jak vysoké bychom chtěli mít IQ. Narodili jsme se, aniž by k tomu mohl kdokoli z nás cokoli říct.

Je tím vším náš život předurčen? Je tak – jak říkají biologové – všechno pevně dáno? Nebo nás – jak tvrdí psychologové – zcela zásadně ovlivňují zážitky z raného dětství? Všichni se shodneme, že naše minulost určuje přítomnost a nedá se tomu uniknout.

Každý z nás je tím, kým je, a také jím zůstane. Ne vždy jsme s tím ale spokojeni. Každý z nás ví o něčem, co tak úplně nesedí. Chceme být jiní, lepší. A tak se křečovitě snažíme být přátelštější, milejší, trpělivější, štědřejší. To je náboženství. Pod chatrným pláštíkem křesťanství se přes všechno úsilí stále skrývá naše staré sobecké já. Jak se stát člověkem, který vyhovuje Božím měřítkům?

Ježíš, Boží Syn, řekl Nikodémovi, jednomu z předních farizeů:

„Říkám ti: Kdo se nenarodí z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království.“

To je tvrdé, jasné slovo. I Nikodém byl jedním z těch, kdo se snažili obnovit svou image.

Ale v případě víry nejde – jak se mnozí domnívají – o sanaci starého člověka, ale o něco úplně nového. Boží požadavek je jednoznačný: „Musíš se narodit znovu, jinak jsi ztracen!“

Celý článek najdete v Ethosu 2010/1

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.