Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou. (Bible, Zj 3,20 E)

Bůh ve střehu

Stává se vám, že vás něco zvedne ze židle, necháte všeho a jdete říct, co si myslíte nebo hned udělat pořádek? Představte si, že se to stává i Pánu Bohu. To už se musí opravdu něco dít, že?

Noc Hospodinova bdění

V noci, kdy Izraelci odcházeli z Egypta, Hospodin bděl. Noc se jmenovala Noc Hospodinova bdění. „To byla noc Hospodinova bdění, aby je vyvedl z egyptské země.“ (2. Mojžíšova 12,42)

Překlady tohoto verše nejsou jednotné, některé říkají, že bděli Izraelci a že mají bdít na památku této slavné události. Doslovnější překlady však říkají, že bděl Hospodin. Rozumím tomu tak, že se dělo něco výjimečného. Izraelci určitě nespali, vždyť po čtyřech stech letech týrání vítězoslavně odcházeli z egyptského otroctví. Bůh sice nikdy nespí, ale když je napsáno, že v tu noc bděl, byl tentokrát zvlášť ve střehu − vždyť prokazoval svou vznešenost, svou moc nad Egyptem, svou nadřazenost nad jeho bohy (podle jejich náboženství ztělesněnými ve faraonovi). Byla to zvláštní událost, Bůh byl ve střehu a dbal, aby se to podařilo!

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Yancey Philip
Kde je Bůh, když to bolí?
Návrat domů, běžná cena 245 Kč
Naše sleva: 10 Kč
Vaše cena: 235 Kč

ks

Bůh je ve střehu častěji, než si myslíme. Často i tehdy, kdy my si myslíme, že je všechno v pohodě a nic zvláštního se neděje. Bdí tehdy, když spíme, když si říkáme, že nám nic nehrozí a nepozorujeme, že se poznenáhlu naše životní cesta svažuje na scestí. Je ve střehu, když se potácíme kolem propasti, a dokáže dělat nepředvídané věci, aby nás zachránil.

Když se Izraelci usadili ve své zemi, kterou jim Bůh dal, mysleli si, že teď budou žít v pohodě, že si mohou užívat a dělat, co chtějí, že vlastně ani moc nezáleží na tom, co dělají, vždyť mají svou zemi a mají se dobře. Byla to doba Soudců, jedno z celkově dost temných údobí izraelské historie. Bůh dlouho vyčkával, jestli se vzpamatují, ale když viděl, že zlo Izraelců už překročilo svou mez, dal najevo, že nespí, a jednal. V noci vzbudil mladíčka Samuela a musel mu říct něco naléhavého: „Prostředí, ve kterém žiješ, je zlé, hrozí nebezpečí! Varuj kněze Élího!“ Když Bible popisuje, jak Bůh mluvil se Samuelem, popisuje Boha, že se postavil a stál. Rozumím tomu tak, že situace už byla tak napjatá, že sám Bůh se postavil a naléhal na Samuela, který jako jeden z mála Boží naléhání vnímal.

Bylo pozdě. Bůh se už rozhodl s rodinou Élího skoncovat, zejména s jeho syny. Ale válečná katastrofa byla zlomem k tomu, že mohl začít působit Samuel, který se vyznačoval úctou k Bohu, bral Boha vážně. Trvalo to sice asi dvacet let, ale nakonec se Izraelci přece jen vrátili k Bohu.

Dnešní doba je také už na hraně, Bůh je ve střehu. Sami pozorujeme, že se dějí věci, které se ještě nikdy neděly. A podle biblických předpovědí se budou dít věci ještě větší, silnější − a horší.

Ale Bůh nespí. Je ve střehu, nedopustí, aby něco vybočilo z jeho mezí. A co bude s námi? Uklidňují mě slova Žalmu 34,8, že v případě potřeby Bůh oblehne obranným valem ty, kdo ho berou vážně, a bude je bránit. Je ve střehu, aby nás chránil. Ale i kdyby nezasáhl, vidíme biblické osobnosti (David, Jeremjáš, Daniel, Pavel...), které procházely obdobími velkých zvratů − nemusíme se bát. Možná projdeme nepříjemným obdobím (Skutky 14,22), ale ono pročišťuje, aby se mohlo změnit něco ještě důležitějšího než to, co ve výhni zkoušky shoří.

Bůh je ve střehu, a pokud by to bylo nutné, tak i kvůli jednotlivcům, třeba i kvůli mně! Je ochoten se osobně vydat na cestu až k nám domů, k mým dveřím a projevit svůj zájem o moji záchranu: „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ (Zjevení 3,20)

Jde mu o mě jako jednotlivce. Když vidí můj stereotyp, nudu, vyčerpanost nebo i hřích, když vidí, že si neuvědomuji, jak je doba naléhavá, na co všechno si bych si měl dávat pozor nebo že mi hrozí nebezpečí, zvedne se ze židle a jde za mnou na návštěvu. Ale decentně. Nevtírá se. Čeká, jestli mu otevřu. Chce mě varovat, upozornit na to, co je důležité, ale také si se mnou posedět u dobré večeře, vytvořit příjemnou atmosféru, dopřát pěkný večer a dát reálný pohled na život. Prostě mu na mě záleží! Kvůli mně nespí a je ve střehu.

Víte co, promiňte, jdu se podívat, jestli právě nestojí u mých dveří. A vy se podívejte, jestli není u vašich a nechce nám říct něco důležitého, jestli mi nehrozí nějaké nebezpečí nebo jestli se v našem životě neděje něco zvlášť významného!

Jan Vopalecký, prosinec 2018

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(4)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.