Když naše dítě vyčnívá

Děti si klidně hrají na pískovišti, staví hrady. Najednou vstane malý Frantík, pomalu kráčí k blonďaté Terezce a vezme jí lopatku. Pak se vrací ke svému hradu a omylem přitom strčí do Kuby, který staví vedle něho – ten začne hlasitě křičet. Kubova maminka rychle přiběhne a Frantíkovi vynadá. Směrem k jeho mamince pak pronese: „Ten tvůj kluk pořád otravuje! To přece není normální!“ Frantíkova maminka sebou trhne. Vždycky je to Frantík, kdo druhým něco bere, křičí, do druhých strká a je neohrabaný! Přitom má ze svého prvního dítěte takovou radost a skutečně se ho snaží důsledně a láskyplně vychovávat.
Celý článek najdete v Ethosu 2010/1