Citát z Bible:
Se zemdleným srdcem k tobě volám z konce světa: Doveď mě na skálu, která je vyšší než já
Ž 61,3 ČSP
(Další citáty)
Doporučujeme články
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena jako bohyně
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Mezi dvěma ženami
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra − existuje ještě šance?
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Děti chodí pomalu a u všeho se zdržují
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Kdyby žena věděla, co muž prožívá
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
K čemu je táta? − 1. část
Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.
Doporučujeme
Modlete se za
Krutá křivda
Nedávno jsme u nás v rodině začali prožívat jednu nepříjemnou křivdu, nespravedlnost. Souvisí to trochu s uznáním našich dobrých snah, trochu s financemi. Chtěli jsme si stěžovat, pak jsme zjistili, že jsme já i manželka při psaní emocionálně příliš ostří a jedovatí, tak jsme toho raději prozatím nechali.
V té době jsem při svém čtení Bible pořád chodil kolem toho, jak Petr říká, že soud začíná od Božího domu, a nějak jsem nemohl číst dál. Tak jsem se na to musel podívat blíž.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Je tam řeč o utrpení pro Krista. Pokud jako křesťan trpím, pak by to nemělo být proto, že obcházím zákony, že jsem lenoch, že něco zanedbávám nebo dokonce dělám něco zlého, ale trpět můžu jen kvůli tomu, že jsem křesťan a druhým to leží v žaludku(1. Petrův 4,14-16).Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží. Ale ať nikdo z vás netrpí za vraždu, za krádež nebo jiný zlý čin anebo za intriky. Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno (1. Petrův 4,14-16). Ale my někdy trpíme za něco, co se s křesťanstvím nedá nijak spojovat, příčina je nejasná. Možná se dá říct, že „trpíme podle Boží vůle“, a v takovém případě máme svěřit své duše Bohu a pokračovat v tom, co je dobré (1. Petrův 4,19)A tak ti, kteří trpí podle vůle Boží, ať svěří své duše věrnému Stvořiteli a činí dobré (1. Petrův 4,19). , tedy ne brojit za spravedlnost nebo se dokonce mstít.
V této souvislosti pak dost vyzývavě vyčnívají slova, že soud začíná od Božího domu. Je nám to možná nepříjemné, možná jsme v našich podmínkách přecitlivělí na „lidská práva“, ale to utrpení je vlastně soud. (Ne vždy)
Ne vždy
Nedá se říct, že když člověk trpí, tak je to vždy trest za něco, co provedl. Slepý od narození (Jan 9) trpěl slepotou, aby se na něm zjevily Boží skutky. Ani o Jóbově utrpení se nedá říct, že to byl trest za něco zlého v jeho životě. Ale na druhé straně Ananiáš a Zafira zemřeli pro svůj hřích okamžitě. Pán Ježíš člověku, kterého uzdravil u rybníka Bethesda, řekl, ať už nehřeší, protože by se mu mohlo stát něco ještě horšího (Jan 5,14).
Bůh chce mít doma pořádek!
A když Bůh soudí, tak začíná od „Božího domu“, tedy od svých lidí. Nevím, jestli jste si všimli, že na křesťany se Bůh dívá důkladněji. Taky máte ze školy zkušenost, že když druzí opisují, nic se nestane, ale když opisuje křesťan, tak se na to hned přijde? Je to vidět i v Bibli, že na svoje nejbližší lidi je Bůh přísnější. Důvod, proč umřeli Nádab a Abihú (3. Mojžíšova 11), byla vlastně maličkost, která se mohla stát komukoliv. Ale oni byli synové nejvyššího kněze, tak Bůh zasáhl rázně. Něco podobného vidíme v případě Uzy, když se pokusil přidržet Boží schránu, nebo Davidovy nevěry.
Žít blízko Bohu (už tady na zemi) je nepopsatelně vznešené, slavné, nádherné, jak si to člověk, který to nepoznal, nedovede představit. Ale je to zároveň zodpovědnost. I „drobný“ hřích může způsobit, že jsme najednou bezmocní, bezradní, najednou ze života s Bohem nic nemáme a všechno se nám hroutí. Je pravda, že soud začíná od těch, kdo jsou Bohu nejblíž. Bůh chce mít ve svém okolí čisto − aby tam mohl mít slávu, nadšení, naplnění.
Není to tedy nic výjimečného, když křesťan trpí, dokonce i když trpí, aniž by si to nějak zavinil. Má žít dobře a hříchu se vyhýbat. Bůh postihuje křesťany i za maličkosti. A co teprve nevěřící hříšníci, kteří se Bohu a tomu, co říká, vzpírají! Domnívám se, že všechno to současné dění ve světě je předzvěst něčeho opravdu vážného. Já však věřím ve vytržení křesťanů, takže my tu už nebudeme (1. Tesalonickým 4,13-18).
Je-li možné se utrpení vyhnout a nedělat přitom kompromisy, můžeme toho využít. Ale tuším, že „nezasloužené“ utrpení může mít blahodárné účinky, které neumíme docenit. „Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristova, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy“ (1. Petrův 4,14)
Tak dospívám k tomu, že jsme toho stěžování, o kterém jsem se zmiňoval na začátku, nechali ne prozatím, ale nadobro. Prosazováním spravedlnosti bych se ušpinil. (Navíc Jakub říká: „Lidským hněvem Boží spravedlnost neprosadíš!“ Jk 1,20.) A věřím, že jednak se Bůh svých věrných zastane a jednak se jim postará o vše potřebné k životu.
Jan Vopalecký, prosinec 2021
Líbil se vám tento článek? Napište taky nějaký.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
