Má dnes člověk svoji důstojnost?

V čem spočívá? Proč nám chybí? Je člověk hoden kritiky, odsuzování a pohrdání nebo mu náleží úcta a důstojnost?

Důstojnost zůstává

„Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem.„

Bůh netvořil člověka tak, že si vzal míru opice, přidal pár procent inteligence – a  po několika milionech let evoluce tu byl člověk. Ne, Bůh si vzal míru sám na sobě – a podle toho stvořil člověka, aby mu byl podobný. Bůh do člověka vtiskl sám sebe a dal mu tak obrovskou hodnotu a důstojnost.

   Bůh nás vidí jako lidi hodné lásky, péče, zájmu. Dívá se na nás jako na vzácná stvoření, kterými stojí za to se zaobírat, věnovat jim svůj čas, péči a něhu.

   Jak jsme ale my sami se sebou spokojeni?

   Často se na sebe díváme podle toho, jak nás vidí druzí lidé a jak se k nám chovají. Pohrdání a neúcta k člověku je běžnou součástí všedních dnů. Šéfové v zaměstnání, učitelé ve školách, prodavačky v obchodech a neméně pracovníci na úřadech se k nám chovají, jako bychom byli úplné nuly.

   Také sami na sobě tušíme spoustu špatných vlastností, které se projevují vůči manželovi/-ce, dětem, rodičům, sousedům, spolupracovníkům…Někdy sami sebe považujeme za neschopné, neužitečné, nedůležité.

   Co teprve křehoučcí, vratcí, stářím zmatení lidé, kteří tolik potřebují pečovatelskou pomoc, ti že jsou Božím obrazem?

   Ano, tak se na nás dívá Bůh. Zůstáváme Jeho obrazem, i když tělo chřadne a duše selhává. I když náš život na první pohled ztrácí veškerý lesk, ať už přichází stáří nebo nebo nás okolí kritizuje a odsuzuje či sami na sobě vidíme nedostatky, Bůh nám přikládá do poslední chvíle nesmazatelnou hodnotu a nezničitelnou důstojnost. On se dívá do našeho nitra!

   Přes slupku těla a naši hříšnost se Bůh dívá dovnitř na tu část, kterou do nás vložil. Při stvoření nám dal život sám ze sebe, také schopnosti, temperament a možnost přemýšlet a mluvit,rozhodovat se, i cítit.

   Vidíme sami sebe v tomto světle? Díváme se na sebe, tak jak se na nás dívá Bůh? Nacházíme v sobě to krásné vzácné stvoření, které Bůh stvořil? Nebo se poddáváme svému pohledu na sebe či pohledu druhých?

   Jakýma očima se na sebe díváme?

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.