Muži v letech − a mladé dívky

Stabilita manželství je nejvíc ohrožena ve středním věku. Do muže jako by něco vjelo, i když do svých čtyřiceti, padesáti či dokonce do šedesáti prošel hladce. Většinou bez předchozích signálů se dostává do konfliktů, v nichž se chová jako vyměněný. Zmocní se ho jakási rozpolcenost, která se nedá vysvětlit jen případnou slábnoucí sexuální energií v rámci manželského vztahu.

Ze dne na den ho popadne mladické počínání a zamiluje se do nějaké blondýnky. Rychlé setkání ho rozžhaví. Přitom není pravda, že by ho jeho třeba už pětadvacetileté manželství neuspokojovalo, možná je teď momentálně bez jiskry a on sám je trochu unavený. Přesto ukvapeně dospěje k závěru, že žije bez lásky, že současný stav manželství je výsledkem nesprávné volby v mládí.

Příval myšlenek, že člověk v životě něco promeškal, s lety nabývá na síle. „Snad si ještě stihnu v životě něco užít!“ uvažuje muž na vrcholu života a hned ho fascinuje zas další atraktivní mladice. Ještě i teď mu kvete štěstí a žádná oběť se mu nezdá příliš velká. Při této představě blednou kontury vlastní ženy, se kterou byl dvacet a více let šťastný.

K jakým důsledkům vede stárnoucího muže prožívání „druhého jara“? Asi mu to užírá pocit vlastní hodnoty. Vůči vlastní ženě se stane zamlklým, pořád má špatnou náladu, protože je myšlenkami někde jinde. Už nepůsobí přesvědčivě. Navíc sotva zůstane ušetřen toho, že po nějaké době zjistí, že není schopen být mladé ženě plnohodnotným partnerem. Vystřízlivění je bolestné, pocit, že ztrácí hodnotu, ho deprimuje. Domácí pohoda se vytrácí, je narušen základ důvěry. Jednoho dne stojí muž před střepy svých životních snů a často nad troskami vlastní rodinné existence. Jeho utopie uletěly, dostihla ho realita.

Muž, žena, nebo ani jeden jako by neměli dost odvahy, aby mluvili o tom, že jejich manželství není ideální. Možná se báli reakce druhého, možná jim bylo trapné mluvit o intimnostech nebo se ostýchali projevit potřebu pomoci a lásky. Nikdo se neodhodlal vyjádřit svoje neštěstí, přiznat svoji prázdnotu. Kolikrát jeden nemá o druhém vůbec tušení, co se v něm děje.

Místo aby usilovali o otevřený rozhovor, zahalí nevěrnost mlčením, jeden aktivně, druhý pasivně. Myšlence na rozchod se nedokážou ubránit. Vyprchá jas i důslednost. Křečovitě se drží toho, co je neudržitelné − až to jeden nevydrží a dopustí se nevěry. I když žena může s Boží pomoci svému manželovi odpustit, trvá dlouho, než se rány zahojí. Mohou ještě dlouho bolet.

A milenka? Ta je na tom podobně: „Nezneužil mě jen? Nebylo to jen nouzové řešení nebo náhražka? Nezůstane nakonec také sama, ponížená, opuštěná?

Manželku bude dlouho trápit obava, jestli něco rozhodujícího neudělala špatně. I ona je ve svém nitru neklidná. Často se i ona podílí na oslabení duchovně-duševní vazby v manželství. Cítí se spoluvinná... Někdy se žena příliš zaměří na děti a dokonce z nich udělá své spojence proti manželovi. I to je rozbíjení manželství.

Média nám chtějí vsugerovat, že pravou hodnotu života přináší bezbřehé užívání si. To vede k přeceňování sexuálního chování a k vynucené společenské toleranci mimomanželských vztahů. Kolik nedostatečně informovaných manželských dvojic se proto nepochopitelně vystavuje riziku nezodpovědného dobrodružství s cizími partnery! Jestliže někdo denně na obrazovce sleduje, jak se chovají druzí, pak se vystavuje nebezpečí, že to také udělá.

K cizoložství, k nevěře však nedochází najednou, z čistého nebe. Většinou to má nějakou předehru. Sotva který muž si dokáže prohlížet atraktivní fotografie žen, aby se ho přitom nezmocnila touha. “Lampou těla je oko. Pokud je tedy tvé oko prosté, celé tvé tělo bude jasné,„ říká Pán Ježíš (Matouš 6,22). Je tedy odpovědností křesťana, aby se nevystavoval tomu, co ho svádí k hříchu.

Vybráno z čísla 4/2001

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.(7)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.