Narodila se v nesprávném těle

Životní lež

drasticky přibývá lidí, kteří prohlašují, že se „narodili v nesprávném těle“, přitom jejich věk stále klesá. Opravdu hormonální terapie a změna pohlaví vyřeší problémy těchto lidí? Regula Lehmannová hovořila s mladou ženou, která si na čtyři roky vyzkoušela, jaké to je být mužem.

RL: Liso, ve čtrnácti letech jste se nechala ostříhat úplně nakrátko a čtyři roky jste se vydávala za chlapce, respektive muže. Co jste si slibovala od tohoto dvojího života?

Hledala jsem uznání, potvrzení a toužila po smyslu života. Určitým způsobem jsem už všechno vyzkoušela: Drogy, párty, alkohol, vztahy s chlapci. Zůstávalo mi po tom zranění, prázdnota a pocit nesmyslnosti. Vydávat se za kluka bylo pro mě něco nového. Lichotilo mi, že jsem vzbuzovala pozornost u děvčat.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Kay Arthurová
Pravda o sexu
KMS, běžná cena 296 Kč
Naše sleva: 12 Kč
Vaše cena: 284 Kč

R.L. Naplnilo to vaše očekávání?

To je dobrá otázka. Na začátku určitě ano. Dostávalo se mi víc pozornosti, brala jsem to jako potvrzení sebe sama. Ale zároveň jsem prožívala stále víc prázdnoty a brala jsem víc drog. Ta spousta sexuálních vztahů mě vnitřně velmi vyčerpávala.

Pohrávala jste si s myšlenkou, že se zabijete. Proč?

Dělala jsem všechno možné, abych našla nějaký smysl. Ve výsledku jsem byla smutná a osamělá. Ze strany lidí jsem prožívala zklamání a cítila se podvedená. Drogy působily vždy jen na chvilku. Proč jsem se měla ještě o něco snažit?

V semnácti jste se setkala s lidmi ze spolku „Budoucnost pro tebe“,¹⁾ kteří vás přijali mezi sebe. Byla to nová zkušenost?

Bylo to pro mě dost drsné. Neměla jsem nikoho a najednou byli kolem mě lidé, kteří měli radost, že vůbec existuju. Nikdo mě nezneužíval, nic ode mě za to nechtěl.

Na jednom chlapeckkém pobytu to vyšlo najevo a jeden z vedoucích vás vyzval, abyste vyložila karty na stůl. Co se ve vás přitom odehrávalo?

Čekala jsem, že mě vyhodí, ale nevyhodili mě. Jednali se mnou laskavě, konkrétně mi pomáhali, povzbuzovali. Slova „zvládneme to!“ mi dala impuls, abych přistoupila a proces vnitřní i vnější změny.

Jak jste prožívala období po tomto rozhodnutí, že budete zase žít jako žena?

Ze začátku to bylo těžké, nikdy jsem nebyla příliš ženský typ, dodnes nejsem žádná Barbie. Bylo pro mě napřed těžké, když jsem měla chodit v ženských šatech a nosit dlouhé vlasy. Ale chtěla jsem být takovou, jakou mě stvořil Bůh. Jsem přesvědčena, že mnohé z toho je věcí zvyku a vůle. Myslím, že je možné, se dobře cítit v těle, které člověk má. Když jsme přesvědčeni, že něco je dobré, pak se k tomu najdou i cesty.

V čem vidíte příčiny, že tak drasticky přibývá transgenderových lidí a proč se tomuto tématu média tak enormně věnují?

Jeden z hlavních důvodů vidím v tom, že dnes už chybí jakákoli orientace. Společnost, média a reklama říkají: „Dělej, co chceš, dělej prostě to, na co máš právě chuť.“ Všechno je převrácené. Podává se to tak, jako by člověk mohl svobodně a bez následků mohl střídat jednotlivé role. Mnoho lidí žene nedostatek orientace a nuda. A toho samozřejmě přibývá, protože to společnost akceptuje. Když se to všude označuje jako normální nebo dokonce žádoucí, proč bychom to nemohli vyzkoušet?

Míra sebevražd u transgenderových lidí je děsivě vysoká. Zájmové skupiny tvrdí, že za to může společenská diskriminace. Jak to vidíte vy?

Ke mně osobně se nikdo nechoval špatně. Dnes je přece normální, že to má člověk vyzkoušet. Myslím si, že člověk je zranitelný nebo citlivý především tam, kde je nejistý. Jestliže si jsem stoprocentně jistá, pak jsem dost silná a jen tak něco mě nevyvede z míry. Ve společnosti „Budoucnost pro tebe“ vedeme často rozhovory s lidmi se změnou pohlaví. Jedna žena mi řekla: „Nikdy se nenechám operovat, protože všichni, kdo se operovat nechali, si pak vzali život.“ U mnoha je to zřejmě pocit v hloubi duše: „Já jsem si svůj život zničila!“ − to pak vyvolává deprese a sebevražedné myšlenky. Zjištění, že to není to, co člověk hledal. Napřed se člověk cítí dobře, ale po nějaké době pozoruje, že to nepřináší naplnění, jaké očekával.

Co potřebují děti a mladí lidé,

Potřebují lidi, kteří by je milovali a projevovali jim uznání, ale ne všechno akceptovali nebo schvalovali. Mladým lidem nepomůže, když jim budeme souhlasit s každým nápadem nebo absurditou. Homoerotické pocity mohou být součástí dospívání, ale současně s tím, jak člověk zraje, tak se zase vytrácejí. Je lež, když se jim říká: „Všechno si prožij, vyzkoušej sám sebe.“

Co si myslíte o hormonální a chirurgické změně pohlaví u nezletilých?

Jsem proti tomu. Během puberty se mění všechno. Tito lidé ještě nevědí, kým jsou. A vůbec nedokážou odhadnout důsledky. Teprve zpětně pozorují, že jim to vůbec nepřineslo to, v co doufali. Kdyby změna pohlaví byla v době mé puberty povolená, byla bych to vyzkoušela. A to by bylo to nejhorší, co bych mohla udělat.

Co radíte mladým i dospělým, kteří se necítí dobře v pohlaví, ve kterém se narodili?

Aby se zorientovali a vyhledali si dobrou pomoc. Potřebují lidi, kteří je v obdobích proměn budou citlivě doprovázet a pomohou jim přijmout jejich biologickou originalitu. Klíčové téma bývá zpravidla uznání a potvrzení, ne pohlaví. Vnitřní uzdravení a smíření se s biologickým pohlavím je možné − to je můj osobní příběh.

Převzato s laskavým svolením ze švýcarského časopisu Zukunft-ch.ch

¹⁾ [Zpět na text] Zukunft für dich je křesťanský spolek se sídlem v Berlíně, který se zabývá oblastmi péče o děti a mládež, poradenstvím v rodinách, prevencí závislostí a drogové terapie. Tímto spolkem provozované zařízení poskytuje dětem, mládeži i dospělým společnost, chráněné bydlení a pracovní integraci (www.zukunft-fuer-dich.de).

Podobný článek

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(2)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.