Citát z Bible:
Jako jsou nebesa vyšší než země, tak převyšují cesty mé cesty vaše a úmysly mé úmysly vaše.
Iz 55,9 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena jako bohyně
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Mezi dvěma ženami
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra − existuje ještě šance?
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Děti chodí pomalu a u všeho se zdržují
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Kdyby žena věděla, co muž prožívá
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
K čemu je táta? − 1. část
Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.
Doporučujeme
Modlete se za
Mé nohy málem uklouzly, mé kroky téměř klopýtly, (3) neboť jsem záviděl namyšleným, když jsem viděl, jak se daří ničemům.
(Bible, Ž 73,2-3 E)
Záleží na tom, jak žijeme?
Jób žil spravedlivě, dlouho se mu dařilo, byl váženou osobností, ale pak Bůh dopustil zkázu a Jób o všechno přišel.
Je zvláštní, že Jób to všechno jen „popisuje“ − co všechno měl (kap. 29), o co přišel, co se mu stalo a jak teď trpí. A přitom Bohu nenadává. Takže člověk, který je spravedlivý, trpí.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Na druhé straně jsou bezbožníci, kterým se daří (Žalm 73,2-3),Mé nohy málem uklouzly, mé kroky téměř klopýtly, (3) neboť jsem záviděl namyšleným, když jsem viděl, jak se daří ničemům. (Žalm 73,2-3)
Z knihy Jóba vyplývá, že naše chování a náš životní úspěch spolu zřejmě příliš nesouvisí. Ať se snažíme, nebo nesnažíme žít zbožně, ať hřešíme, nebo ne − nijak to nezaručuje ale ani neznemožňuje naše životní štěstí, úspěch, bohatství či zdraví a zároveň to nevylučuje nezdar, chudobu, nemoc. Jako bychom to nemohli ovlivnit.
Myslím, že Bůh chce, abychom si to uvědomovali. Ale to neznamená, že mu je jedno, jak žijeme. Neznamená to, že naše životní pohoda a štěstí jsou nepředvídatelné, jako když hrajeme loterii. A také nemáme žít fatalisticky, tedy podřízeni tomu, co přichází, bez zájmu a jakýchkoli snah.
Bůh chce, abychom žili dobře a důvěřovali mu, i když se nám nedaří.
Bůh tím něco sleduje. Chce, abychom mu byli oddaní, důvěřovali mu, žili dobře, tedy tak, aby se mu to líbilo. A to vše i v případě, že se nám nedaří podle našich představ. Pochopitelně z toho vyplývá otázka, co z toho člověk má, když je Bohu věrný, žije spravedlivě a v naději, že se snad Bohu zalíbí, si odříká pohodlí a příjemné věci.
Jako by nás Bůh učil, že ty nejdůležitější hodnoty a ten pravý život nejsou tady na zemi. Kdo Bohu důvěřuje „až za smrt“, dokáže mu důvěřovat, i když se nedaří. Těm, kdo Bohu důvěřují, že dal svého Syna Ježíše Krista, aby nás zachránil, těm dává do nitra pokoj, vyrovnanost, jistotu, kterou nezvrátí ani největší katastrofy týkající se života tady na zemi. Takový člověk ví, že to nejcennější jsou věci, které náš pozemský život nedokáže změřit, vytvořit ale ani zmařit.
Neplatí pravidlo, Bůh své věrné odměňuje vždy majetkem, zdravím a lidskou slávou − takovým lidem na tom konec konců ani tolik nezáleží, protože oni vyhlížejí něco cennějšího − osobní vztah s Bohem, jeho ocenění, „nebeskou vlast“ (Žd 11,13-16).
A přece je v tom rozdíl!
Naopak vidím, že ti, kteří usilovali o bohatství, zdraví, krásu a celkový úspěch v životě, často nemají proč žít. Mají toho mnoho, ale jaksi postrádají smysl. Nejen smysl těch věcí, ale smysl všeho, smysl života, smysl své existence. Nepochopili, že to vše je ve své podstatě vedlejší. Chtějí žít volně, bez omezení, nezáleží jim na tom, jestli je to hříšně, prostě se to jeví pohodlnější − ale v důsledku toho je jejich život zbytečnější, marnější!
Obecně lze dnes pozorovat, že velkým problémem lidí je nesmyslnost, dezorientace, nic nemá smysl. Je jedno, co dělám − nic z toho nemám, snad jakési uspokojení, možná ocenění druhých − a to je všechno?
Ti, kdo Bohu důvěřují, přijali jeho záchranu (a v důsledku toho se snaží žít tak, aby se to Bohu líbilo), přece jen mají už tady na zemi nějakou výhodu. Nevím, jestli se mi to podaří přesně popsat. Mohou žít vyrovnaně, s očištěným svědomím (Židům 10,22),Přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry, se srdcem očištěným od zlého svědomí... (Židům 10,22) nemusí je trápit nejistota, jestli něco neudělali špatně, jestli toho už udělali dost. Ne proto, že by byli tak dobří, ale proto, že je Bůh očistil, zaplatil za ně, kvůli Kristu je učinil dokonalými, staví se za ně a bude je hájit (Římanům 8,33).Kdo bude žalovat na Boží vyvolené? Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje! Kdo je ten, který je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš... (Římanům 8,33-34) Vědí, že jejich život má smysl, má cíl. Jejich život není marnost, není to bezcílné plácání se životem s pokrčením ramen: „No co, všichni tak žijou, nějak to dopadne...“
Biblická kniha Kazatel (12,13), která se jako celek hodně zabývá smyslem i nesmyslností života, končí slovy: „Závěr všeho, co jsi slyšel: Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí.“ I když možná konečné důsledky bezprostředně nevidíme, má smysl jednat dobře.
Jan Vopalecký, červen 2022
Podobné články (o Jóbovi)
Nespravedlivé utrpení
Jakmile uviděl Boha, všechno utrpení přestalo
Bůh své lidi ochrání
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
