Podobně i tito blouznivci poskvrňují své tělo, žádnou autoritu neuznávají, nadpozemským mocnostem se rouhají. (Bible, Ju 1,8 E)

Uznávat autority?

A co když ne?

V Bibli jsem našel zajímavý popis lidí, kteří neuznávají autority. Mluví o nich Juda a ilustruje je praktickými ukázkami vesměs negativních biblických postav. Tak znázorňuje, čím se tito lidé vyznačují. Jaké jsou tedy jejich znaky?

Samostatně vpravo (na mobilu dole) na této stránce uvádím sice celý seznam znaků těchto lidí, ale zaměřím se zejména na dva z nich.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Robert D. Jones
Starosti - Jak čelit okolnostem
Didasko, 35.00 Kč

ks

Těmito dvěma znaky je jednak to, že „žádnou autoritu neuznávají“, a jednak to, že „jsou jako mraky bez deště, hnané větrem, podzimní stromy bez ovoce“ (v. 12).

Co mají tyto znaky společného? Představte si člověka, který nikoho neuznává. Nikomu se nechce podřizovat, snaží se předstírat, že všechno ví, a od nikoho nic nepotřebuje.

Na druhé straně se snaží vypadat jako autorita, chce budit dojem, že je někdo velký, kdo si zaslouží obdiv a úctu, kdo má na to, aby druhé poučoval, rozdával rady, a čeká, že za ním všichni budou chodit a ptát se ho na jeho názory.

A lidé možná opravdu přijdou, někteří z nich skutečně potřebují pomoc a radu. Jenže po setkání s ním vidí, že jim nemá co dát, že jsou jako mraky, na které když se podíváme, tak se zaradujeme, že po dlouhé době přijde déšť a bude dost vody, ale ouha, voda nikde.

Stejně tak existují ovocné stromy, od kterých na podzim čekáme ovoce, těšíme se na ořechy, jablka nebo meruňky, a ono nic.

V čem je příčina, že tito lidé nemají co dát, nemají co říct? Neuznávali a neuznávají žádnou autoritu. Nikoho neposlouchali, nerespektovali, od nikoho se nenechali poučit, jak nás k tomu nesčetněkrát vede kniha Přísloví, možná si ani nic nepřečetli − a tak nemají co říct, co dát. Jsou jako mraky bez deště, prameny bez vody, stromy bez ovoce, banka bez peněz, auto bez paliva, jako bezradný poradce.

Chceme-li být tedy pro druhé autoritou, někým, kdo má co dát, je nutné, abychom napřed respektovali autority, které jsou nad námi, abychom od nich přijímali pro sebe obsah, který převyšuje náš rozum, naši zkušenost naše zdání. Tou autoritou pro každého je především Bůh, v dětství rodiče a učitelé, později vedoucí, státní správa a také osobnosti s přirozenou autoritou, které jsou kolem nás.

Obohacující autoritou se může stát ten, kdo respektuje autority a přijímá od nich obsah, který by později mohl předávat dále. Zároveň je to odpověď na otázku: „A proč mě nikdo nebere?“ To bude tématem samostatného článku později.

Jan Vopalecký, květen 2018

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.(4)
 Dávám mu za pravdu.(3)
 Nic zvláštního.(1)
 Nesouhlasím s ním.(1)
 Naštval mě.(1)