Konec křesťanství a začátek pronásledování

Křesťané se vyjadřují opatrně

Bez toho, že bych chtěla věci vidět černě nebo být nevděčná, skoro denně se přesvědčuji, že naše děti vyrůstají v prostředí, které má s „křesťan­ským Západem“ stále méně společ­ného.

Už ani ti nejkon­zervativ­nější křesťanští influen­ceři se nevy­jadřují jasně k tématům jako jsou potraty, homo­sexua­lita nebo LGBTQ+, ale zdůrazňují, že „nechtějí nikoho odsuzovat“, proto­že církev údajně není „nábo­ženství morálky“. Je to tak ne proto, že by si u těchto témat nebyli jisti, ale spíš ze strachu, aby je kvůli biblickým citátům divoce „nezrušili“, tedy v médiích a na sociálních sítích neumlčeli a nevypnuli (viz Cancel culture).

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Schirrmacherová, Christine
Islám a západní společnost
Návrat, běžná cena 165 Kč
Naše sleva: 5 Kč
Vaše cena: 160 Kč

ks

V posledních dese­tiletích byli konzer­vativní, bibličtí křesťané v pod­stat­ných věcech tolerováni. Pojem pronás­ledování se spojoval spíše s islámskými nebo komunis­tickými zeměmi a pravi­delně jsme byli vyzýváni, abychom se za své pronás­ledo­vané bratry a sestry modlili.

Kolem roku 2000 a zejména v posledních deseti letech se však vítr v západních zemích obrací. V médiích určujících mínění lidí přibylo nepřá­telských po­stojů proti biblickým po­stojům a neomar­xisticky a huma­nisticky zamě­řené vlády v různých evropských zemích vydá­vají zákony a opatření, které by v krátké době mohly vést k pronásle­dování křesťanů. [Rudolf Ebertshäuser: «In Bedrängnis haltet Stand! Mögliche Christenverfolgung im Westen und unsere Antwort darauf» (Das Wort der Wahrheit, únor 2021)]

Zatímco se na jiných konti­nentech o svobodu nábo­ženství bojuje už celá staletí, u nás ve střední Evropě můžeme nábo­žen­skou svobodu s různými výkyvy prožívat zhruba od roku 1848. Řekněme do poloviny 20. století se sam­ostatné církve mohly svobodně scházet, evange­lizovat a žít v klidu. Silná omezení platila za druhé světové války a ve východní Evropě pak za komuni­stické éry.

Po kulturní revoluci v roce 1968 začal postupný odklon vlád ale i obyvatel od křesťanských hodnot, což je patrné zejména v oblasti sexuální etiky, potratů a gende­rového main­streamu.

V létě 2020 v berlínském stánku rychlého občer­stvení měla korejská majitelka Young-Ai na stěně rozvěšené různé biblické verše, mezi nimi i citáty z 3. Mojžíšovy 18 týkající se sexuality... Soudní proces s ní byl naštěstí zastaven.

Podobný případ byl v minulosti výjimkou, ale vzhledem k rostoucím autorita­tivním strukturám, které se šíří celosvě­tově, jich bude přibývat. Současně s budováním státních kontrolních bezpeč­nostních systémů můžeme očekávat zvýšené pronásle­dování křesťanů. Církevní spole­čenství, která staví Boží autoritu výš než státní správu a vyzývají k posluš­nosti Bohu, jsou jí trnem v oku.

Ať se určitá klíčová témata jako agresivní klimatická politika, vnucená ideolo­gizace genderového pojetí nebo přehnaná péče o zdraví za každou cenu halí pod pláštík pokro­kovosti, křesťané v těchto tématech stojí pevně a neuhýbají před nimi, protože pro ně je rozhodující pravda a Boží měřítka.

Nelibost veřejného mínění vůči křesťan­ským hodnotám

Několik posledních let ukazuje, jakým směrem stát zahořkle reaguje, když cítí, že ho ryzí křesťanské církve svou přirozenou autoritou a pravdivostí zahánějí do úzkých.

To, čím byli jakobíni během francouzské revoluce, je dnes zarputilá zeleně-socia­listická ideologie, která militan­tně brojí proti každému světo­názoru, který se jí postaví do cesty.

Nejmoc­nějšími nástroji v této převý­chově směrem k progre­sivistickým ideálům neomar­xistických humanistů jsou přitom média a sociální sítě. Nesou­hlasné projevy, které se opírají o Boží slovo, je jednoduché ovládat − a mazat. Tento antikřes­ťanský vývoj může vést k vyostřenému pro­nás­ledování křes­ťanů, kteří se chtějí řídit Biblí.

Pronásledování na cestě?

Kdy přesně a jakou formou pronásle­dování křesťanů nastane, to nevíme. Nepomůže nám ani to, když si budeme vyjmeno­vávat všechny možné prognózy. Až to nastane, určitě po­zná­me, že jsme pod tlakem.

Rozhodující otázkou je, zda jsme připraveni na posměch. Nebo se nechceme vystavovat žádnému nepříjemnému tlaku? Jsme jako křesťanská církev ochotni stát na Bibli, protože je to Boží slovo, i když okolní svět Boží měřítka posouvá? Jsme ochotni snášet pomluvy, výsměch, vyčleňování a verbální útoky pro Krista?

Čím bude naše cesta s Pánem Ježíšem jasnější a čím více se bude vyznačovat svatostí a respektem vůči Bohu, tím zřetelněji budeme pociťovat nepřátelství ze strany světa.

Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.„ (2. Korintským 12,10)

Pán Ježíš řekl: “Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět.„ (Jan 16,33)

Jessica T. Uttenweilerová,
(1992, středoškolská pedagožka, učí němčinu a angličtinu, je vdaná, má dvě děti, t.č. na mateřské dovolené, žije v Německu v Reutlingenu), s laskavým svolením přeloženo ze švýcarského časopisu Ethos 2022/8

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(10)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.