Pastýřská služba

Všude i v křesťanské církvi se setkáváme s lidmi, kteří nevědí, jak dál a kteří ve svých problémech a konfliktech hledají nějakou radu. Některé problémy jsou řešitelné, jiné řešitelné nejsou, ale u Boha není nic nemožné. Většina problémů se týká mezilidských vztahů.

Pastýřská péče má v prvé řadě za cíl usmíření a pokoj dotyčného ve vztahu s Bohem a teprve potom jde o duševní uzdravení. Nejde jen o uzdravení psychických poruch, strachu a duševních zranění ale především o uzdravení člověka Boží mocí na základě Kristovy smrti a vzkříšení.

Pastýř, poradce musí umět naslouchat a to vyžaduje vnitřní sebekázeň. Je třeba i vnímat podprahové signály, které se projevují v náznacích, výrazu tváře, gestech nebo slzách. Často prozrazují víc než slova o touhách nebo cílech. Jeden řečník po návratu z přednáškového turné obdivoval svou překladatelku, jak dokázala zpracovat několik myšlenek najednou. „Jak jen to děláte, jednu větu překládáte, druhou posloucháte a třetí říkáte?“ „Je to jednuché, vstup musí být silnější než výstup. Nesmím se slyšet, jak mluvím.“

Bez objektivního morálního základu je všechno relativní. Kde nejsou žádná pravidla a zákon, tam není ani vina. V moderní psychologii se o vině nemluví. Manželská nevěra (cizoložstvo) se omlouvá potřebou na cestě ke svobodné osobnosti, interupce přirozeným právem jednotlivce. Násilí se omlouvá, protože násilník také často trpěl násilím. Takovým způsobem se ale člověk viny nezbaví, zůstává stále hluboko pod kůží.

Každý z nás touží po životě bez těžkostí a bez problémů, chceme žít v harmonii. Nežijeme však v ráji. Naše vztahy jsou poznamenané hříchem. Trpíme jeden druhým. Všichni známe dny plné zklamání, porážek, kdy jsme bez radosti, bez nálady. Ale jsou lidé, kteří mají stále depresivní náladu a to bez přímé vazby na nějakou příčinu. Je na pastýřském poradci, aby poznal podprahovou konflitní situaci a začal o ni mluvit. Obranné mechanismy, skryté úmysly a motivy, které jsou v pozadí, je třeba přivést na světlo. Je třeba přiznat a vyznat hřích, přijmout odpuštění a korigovat životní cíle. Pak může zase vzejít naděje.

Cílem každé pastýřské péče by mělo být pomoci dotyčnému, aby Boha opravdově prosil: „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď. (Žalm 139,24)

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.