Podnikání

Zeptali jsme se:

Dá se u nás podnikat poctivě a přitom nezkrachovat?

Jako křesťan vylučuji jakékoliv jiné, než poctivé podnikání. Poctivé vůči svým znalostem Bible, vůči svému svědomí i vůči zákonům, které platí v zemi, kde podnikám. Pokud někdo tvrdí, že v této době a v České republice podnikat poctivě nejde, pak pouze omlouvá svá jednání, rozhodování a snaží se schovat za většinový názor, který se šíří, žel i mezi křesťany. Přece pokud se mi v podnikání nedaří, pak to nemusím dělat a Bůh pro mě může mít jinou cestu obživy než podnikání.

To neříkám jako mravokárce, ale jako podnikatel, který si sám nebyl v mnoha věcech jist, a také jsem ne vždy šel čistou cestou. Své chyby jsem poznal podle vývoje okolností, ať už ve firmě nebo ve svém nejbližším okolí. Nebylo tak těžké rozeznat, že tudy cesta křesťana nevede, i když jsem byl jinými křesťany povzbuzován slovy: ,Nedáš úplatek ty, dají ho jiní.„ Nebo: ,Proč by sis nevzal, když vaší rodině komunisti tolik vzali.“ Jsem přesvědčen, že křesťan by měl k Božímu slovu přistupovat s upřímností a ne se odvolávat na to, co dělají jiní, nebo dokonce na to, že to dnešní doba vyžaduje.

Podnikatel je člověk, který jde do neznáma. Začínal jsem, a nevěděl jsem vůbec, jak to půjde, jestli mé aktivity budou životaschopné, kdo mi dá úvěr, kde najdu dobré zaměstnance, v jakých prostorách začít, atd. Rizik bylo a stále je mnoho.

Mým vzorem v tomto počínání je Abraham. Ten vyšel ze země, nevěděl, kam jde, co s ním bude, jestli uživí rodinu a služebnictvo, jak bude čelit nepřátelům, ale šel a poslouchal. Když neposlouchal, nevedlo se mu dobře. Proto změnil své postoje a znovu obnovil vztah s Bohem a znovu putoval dál. Toto je cesta podnikatele. Poctivost a poslušnost. Pán Bůh má dostatek prostředků, aby mě ochránil a provedl úskalími podnikání.

Pokud bych vzal nástroje podnikání pouze do svých rukou a ještě nepoctivě, velice bych se bál krachu. Dokonce víc, než když se dostávám do úzkých za cenu poctivosti, ale vím, že na mé straně stojí Vítěz, který má dostatek možností, jak nás ochránit.

Kde vidíš největší nebezpečí pro křesťana, aby pochybil?

Co křesťan, to jiné nebezpečí, i když je jich mnoho společných. Satan nás obchází a hledá, jak a kde nás napadnout, hlavně zezadu. Vidíme to i na jeho aktivitách před Bohem vůči Jobovi. Nejdřív to byl majetek, pak rodina, pak zdraví, nakonec i zrada nejbližších. Zkoušel to ze všech stran. Každý z nás máme tzv. ,slabé místo„, kudy se na nás Satan snaží dostat, protože to je pro něj nejsnadnější.

Pro někoho to může být získaná moc − vliv ve společnosti, pro jiného obdiv žen, pro dalšího majetek, někdo se chce zabezpečit a pak si užívat. Zkrátka nebezpečí je velice mnoho a i ostražitý křesťan by se měl hlídat. Protože to sám většinou neumí, měl by dát na to, co jeho životu říkají jiní, a to ne ti, kteří mu plácají po rameni s obdivem, jak je dobrý, ale ti, kteří umí vyslovit kritiku a myslí to s ním dobře. Je to úkol pro nejbližší rodinu, pro přátele, pro domácí sbor. Všichni jsme nedokonalí a všichni potřebujeme korekci. Bez ní se i dobře míněný režim stává totalitním a dobře míněné podnikání se může dostat na scestí.

Prostředí podnikání je nebezpečnější než prostředí běžného života. Přicházejí nabídky v podobě nezdaněných peněz, nevázaných večírků a zábav, ubytování na služebních cestách včetně dámské společnosti, vlivu na politické či jiné dění a podobně. Tyto nabídky v normálním životě nedostanete, a proto by na ně měl být křesťan podnikatel připraven a vůči nim i vyzbrojen.

Co je to úplatek, dá se přesně definovat?

Nejprve budu citovat slovník cizích slov, co to je provize: ,Je to peněžitá odměna za zprostředkování obchodu, služby ap....“. Čili je to odměna za nějakou práci, nikoliv za nějaké rozhodnutí někoho, kdo zastává určitou funkci.

Úplatek je cokoliv, co změní logický názor. Jednání člověka při úplatku je jiné než bez něj. V Bibli je varování, abychom nebrali dary (podle ekum. překladu úplatky), protože ty zaslepují oči i prozřetelného. Tady jsme u podstaty věci. Zaslepené oči jsou ty, které vidí špatně, nebo vůbec. Podobně i uplacený člověk nevidí věci objektivně. Sám jsem musel projít těžkou zkušeností, abych si vytříbil na tento pojem správný názor a nahradil všechna dnešní pojmenování ,provize„ správným názvem: úplatek. (Provize má přitom v obchodní branži své nezastupitelné místo a je tedy legální, pokud se vyplácí v souladu se zákonem.)

Jednou mne znejistil výrok, že se jako podnikatel neumím o svůj zisk ze zakázky podělit s tím, kdo rozhodl o tom, že zakázku dostane moje firma. Přemýšlel jsem nad tím, jestli jsem skutečně tak zásadový nebo tak sobecký. Když si s něčím nevím rady, modlím se za to a sleduji vývoj událostí.

Proto i zde jsem vyzkoušel, zda varianta nabídnutí pětiprocentní ,provize“ jednomu zásobovači za objednání zboží u naší firmy, je legální. Objednávku mi dal do ruky, avšak již druhý den volal, že mu ji šéfové zamítli. Zkusil jsem ještě jedno kolo. Když jsem se s ním telefonicky domluvil na odběru dalšího zboží a jel jsem si znovu pro objednávku, sdělil mi, že byl mezitím zbaven kompetencí vystavovat objednávky. Tato dvojnásobná zkušenost mě vyučila, abych s jistotou věděl, že se jednalo o úplatek, ne o provizi a tedy ani o mou případnou sobeckost. Přitom jsem věděl, že tyto zakázky dostala jiná firma, která dávala ,provize„ šéfům, jak se dalo.

Pro rozpoznání úplatku mám jednoduché testovací otázky:

1. Přál by sis, aby stejně jako ty jednáš v nabízení tzv. provizí, jednali i jiní vůči tvým zaměstnancům, kteří vybírají dodavatele? Nebo chceš, aby tvoji zaměstnanci či státní úředníci rozhodovali nezávisle na tom, co dostanou do kapsy. Vždyť Bible říká, že co nechceš, aby lidé činili tobě, nečiň ani ty jim.

2. Nevadilo by ti, kdyby se o tvých aktivitách v dávání tzv. provizí dozvěděli jiní jako například finanční úřad, veřejnost, sbor? Pokud by ti to vadilo, není něco v pořádku.

3. Provize je to, na co můžeš uzavřít písemnou smlouvu, která se dá kontrolovat. Ostatní je úplatek. Provizi si zaslouží každý za svou práci, na úhradu svých nákladů, za svůj kumšt zboží prodat nebo zakázky sehnat. Ne za to, že sedí na místě, které je spjato s rozhodovací pravomocí.

Víš o některých oblastech, kde bys křesťanovi podnikání nedoporučoval?

Odpověď není složitá. Každý se alespoň trochu známe. Nepodnikal bych tam, kde vím, že bych mohl ujet a také tam, kde prostředí samo o sobě devastuje lidskou duši. Konkrétní nebudu, protože jsme každý jiný a co někomu nevadí, druhému vadit může. Sebe si například nedovedu představit, že bych provozoval pohostinství, kde se nejvíc vydělává na alkoholu, nebo že bych investoval do výherních automatů a z mladých lidí dělal gamblery, i když to je podle zákonů v naší zemi legální.

Můžeš zveřejnit některé své zkušenosti?

První negativní zkušenost: Začínal jsem v roce 1992, a to v oblasti nákupu jatečních zvířat a následném prodeji na jatka. Zaměstnanec jednoho statku mě nabídl dva kamiony prasat za dobrou cenu, když se s ním o zisk podělím. Souhlasil jsem a vyplatil jsem mu několik tisíc Kč. Prasata jsem nakoupil a vezl na jatka do Olomouce. Nevěděl jsem, že kolchozníci dali prasatům lízat před prodejem sůl, ta pochopitelně pila jak o život, a taky pak víc vážila. Po cestě do Olomouce se všechna vymočila a dvě pošla. Když se pak vážilo v Olomouci, chybělo několik set kg, což při ceně 30,- Kč/kg bylo hodně tisíc. Byl jsem rád, že jsem tento obchod finančně ustál.

Druhá pozitivní zkušenost: Nevím, kdo z podnikatelů má na finančním úřadě přátele. Já ano. Snad proto, že po mnoha kontrolách, které jsem již ve firmě měl, jsme se vždycky s finančním úřadem dohodli na vypořádání chyb, které nebyly ani úmyslné, ani nijak velké. Když si s něčím nevím rady, mohu za svým správcem daně kdykoliv přijít a poradit se. Já vím, že mě nepotopí a on ví, že žádné úniky neděláme.

Třetí zkouška víry: I když máme stále víc vyfakturováno, než sami máme platit, díky platební nekázni v naší republice je termín výplat pro mě vždy velké dobrodružství, jak to vyjde, a zda neporuším příkaz: nezadržíš mzdu dělníka. Vždy to vyšlo, i když někdy o fous. Někdy nám zákazníci zaplatili v den výplaty přesně na korunu tolik, kolik bylo potřeba.

Jsou některé zákony, které tě jako podnikatele zatěžují?

Tak jako každého podnikatele mě asi nejvíc zatěžuje zákon o dani z příjmu, o DPH a o jiných povinných odvodech státu. Se znalostí výroku Pána Ježíše Krista ,co je císařovo, dej císaři“, však nic nenamítám.

Přesto si myslím, že křesťané handicap mají. Ten je v tom, že výše daní, kterou navrhuje parlament, je závislá na příjmech do státní pokladny v minulých letech. Když vidím, jak mnozí daně krátí, jsem si jist, že by daně tak vysoké být nemusely, kdyby je každý odváděl, jak má. Ale zase na druhou stranu, i přes tyto daně se mi − možná na rozdíl od jiných − dobře usíná.

Které kritické názory lidí, kteří nepodnikají, ti nejvíc vadí?

Je pravda, že vůči názorům svého okolí imunní nejsem. Zpočátku podnikání, tj. před deseti lety jsem se snažil s každým za každou cenu vyjít. Hodně energie mi brala určitá rozpolcenost, když jsem chtěl být dobrým podnikatelem a zároveň mírumilovným, hodným křesťanem. Užíralo mě, když mě lidé kritizovali a přitom neznali mé úmysly, důvody mých rozhodnutí a podobně, i když jsem hodně chyb taky udělal.

Časem jsem si ale na odlišné a nemístné, kritické názory zvykl, protože se dokážu vžít do situace těchto kritiků. Jsou frustrováni dobou, ztrátou práce, neuznáním a pak je malý krůček k tomu, aby kritizovali i to, o čem vědí málo.

Byl jsem kdysi jako ředitel státního podniku pomluven za to, že jsem bezúplatně převedl podnikovou školku na Nadaci tělesně postižených dětí s úmyslem získat do soukromí pozemek této školky. Byl to čirý výmysl a já jsem se s tím nedokázal vyrovnat. Kdyby se to stalo dnes, usmál bych se tomu s vysvětlením, že lidská závist nemá meze.

Tak jsem si nějak na tuto atmosféru zvykl a už mě tolik nevadí. Vzal jsem si ale z těchto kritiků jedno poučení: nekritizuj sám někoho nebo něco, o čem víš málo nebo vůbec nic.

Máš nějakou radu pro začínající podnikatele?

Stále platí lidské přísloví: ,S poctivostí nejdál dojdeš„, i když se to nezdá. Toto přísloví vychází z mnoha biblických citátů: o poctivé váze, milování bližního, nepřenášení milníku na pozemku, nezadržování mzdy, nepřetěžování služebníků i zvířat, zakázané lichvě, odvodu daně, mluvení pravdy i v nepříznivé situaci atd.

Vím, že se Bůh nemění, a že se nepřizpůsobí žádné, ani dnešní době. Jestliže podnikám poctivě, dávám sobě, svým potomkům i své firmě nejlepší základy do budoucnosti. Bůh stíhá vinu otců na synech až do čtvrtého pokolení a prokazuje milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří Ho milují a Jeho přikázání zachovávají (2M 20,5-6). Tato výstraha i zaslíbení mě motivuje k pouze poctivému podnikání. Copak jsem schopen svými silami založit a řídit takovou firmu, která vydrží a přinese užitek i dalším generacím po mně? Nejsem, a přesto mohu pro to něco udělat: být poctivý a zachovávat Boží přikázání.

Jsem přesvědčen o tom, že mnoho věcí kolem nás, kterým nerozumíme, se nedějí samovolně, ale že za nimi stojí nějaké Boží sdělení. I krach sebelepších firem se nestane samosebou, něco za tím vězí, my nevíme co. To většinou vědí ti, kteří je vlastnili. Proto si přeji, abych ve své firmě nedal příčinu k nějaké kolizi v budoucnu. Moc by mě mrzelo, kdyby moje pravnouče jednou řeklo, co mi to ten praděda kdysi vyvedl a jakou firmu mi to zanechal!

Vím, že firmy, které byly kdysi založeny poctivci přetrvaly kdajaké těžké chvíle a krize a setrvávají dodnes.

Asi mnohdy zápasíš s časem, jak s ním hospodaříš?

Já s časem nebojuji. Čas jde nezávisle na mém časovém stresu, nebo lenosti, nebo úsilí. Hledám odpověď od Stvořitele. Ten řekl: budeš pracovat šest dní a sedmý odpočineš. Šest dní pro mne znamená šest dnů (ne nocí, ne šest směn, ne sedm nebo pět dnů, ale šest). Snažím se o dodržování tohoto příkazu, a proto v noci spím, ve dne od rána do večera pracuji a sedmý den trochu odpočívám (to mi moc nejde, protože se bojím, že jsem něco nestihl a lehce pracuji i v neděli odpoledne).

Kdo říká, že má málo času, tak nemluví pravdu. Máme ho všichni stejně a to 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Jde jenom o to, podle jakých priorit tento čas dělíme a jaký máme smysl pro realitu. Proto jsem si denní režim, který je téměř pevný, upravil na ranní ztišení, vzdělávání, sport, práci, jídlo, spánek. Tento pořádek se pro mě stal tak silným návykem, že mě například dovolená nebo vánoce vyvádí z konceptu.

Koníčky mám taky, ale rozvíjím jenom takové, které nejsou ztrátou času. Jsou vesměs užitečné a já při nich relaxuji: příroda, psi, zahrada, cestování.

Teď bych měl dát prostor manželce a dětem, ať se vyjádří radši oni, jaký jsem táta a manžel...

Závěr:

Podnikání má svá specifika jako každá jiná práce, které člověk rozumí a věnuje se jí, a podnikatelé jsou obyčejní lidé, jako každý jiný. Bůh nás každého obdaroval nějakými dary − schopnostmi. Každá práce, kterou děláme, by nám měla přinášet radost, když ji budeme dělat podle svého obdarování. Umělec by neměl dělat s kamenem v kamenolomu ale v ateliéru, pedagog by neměl přednášet strojům, ale lidem, a podnikatel by si neměl být ničím jistý, protože má dar přijímat rizika. Myslím si, že tento dar mám, a proto mě podnikání baví. Rád objevuji nové a k tomu mi podnikání pomáhá a působí mi radost.

Každému z čtenářů přeji, aby nikoho nekopíroval, ale aby šel vlastní cestou, originální, neopakovatelnou a nezapomněl na to, že nemusí jít po této cestě sám.
Pavel David

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.