Citát z Bible:
Doporučujeme články
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Doporučujeme
Modlete se za
Potřeba někam patřit II.
Zrada − zklamání − izolace
Jsou to často procesy, kterých si sotva všimneme. Pramení z našeho nutkání zajistit si v rámci určitého okruhu lidí pevné místo, prostě být někdo. Koneckonců jsme společenské bytosti, naprogramovaní tak, abychom žili v komunitě. Tak nás stvořil Bůh. V hloubi své duše máme obavu, abychom se neocitli někde mimo. Jelikož jsme však padlé bytosti, stává se nám často právě společnost určitou pastí. Kdyby si ješitnost a empatie mezi sebou měřily síly, vždy zvítězí ješitnost. Než zachránit nějaký vztah, je přece důležitější mít v diskusi poslední slovo. To se však stává kritické, když máme ješitnost jako životní styl. Končíme v zahořklosti a osamělosti, ty vedou k nejhlubším a nejdlouhodobějším ránám, jaké hřích působí lidské duši.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
A teď si k tomu vezměme Facebook, Twitter a spol, prostě sociální sítě. Jsou to portály osamělosti. Že by přátelé? Ani náhodou! Nekonečné fotky z exotické dovolené, veselé fotky skupin a nejnovější snímky s partnerem snů, které tam každý předvádí, jsou jako sůl do ran osamělé duše. Každou chvíli se tam ukazuje někdo, kdo je víc fit, kdo je hezčí, štíhlejší, chytřejší, zamilovanější, kdo má víc lajků, víc přátel. Kdo s mladých lidí má v této atmosféře šanci se necítit méněcenný a odstrčený?
To je tedy dilema světa našich vztahů. Bez vztahů se neobejdeme, ale mít dobré vztahy je těžké. Měla jsem v životě období, kdy jsem se cítila zrazená lidmi, na které − jak jsem si do té doby myslela − bylo spolehnutí, že jsem se vnitřně rozhodla už nikomu nikdy nedůvěřovat. Jakmile jsem vstoupila do místnosti, kde bylo hodně lidí, vyrazil mi na čele pot. (Člověk má smůlu, když je přitom manželka pastora.) Dávala jsem svou nejistotu a nedůvěru, kdykoli se ke mně někdo přiblížil. Když jsem stála pódiu a měla před sebou moře obličejů, srdce se mi rozbušilo. I když to byla „jen“ moje třída ve škole nebo naše mládež.
Další kapitola: Řešení: bobřík odvahy mezi lidmi
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!