Citát z Bible:
A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.
Mt 19,29 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena jako bohyně
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Mezi dvěma ženami
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra − existuje ještě šance?
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Doporučujeme
Modlete se za
Jákob však odvětil: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“
(Bible, 1M 32,27 E)
Jak se Jákob dral o požehnání
Získat požehnání? Jde o okamžiky!
Jákob od mládí věděl, co chce, a pořád o tom přemýšlel: Jak získat požehnání, na které měl nárok spíš jeho bratr Ezau, protože byl prvorozený. Jednou se naskytla příležitost. Ezau přiběhl hladový domů a říká Jákobovi, který měl po ruce čočkovou polévku: „Dej mi to, mám obrovský hlad!“ − Jákob zřejmě neustále vyhlížel příležitost, teď vystihl okamžik a říká: „Dám ti to za prvorozenství!“ Ezau mávl rukou, nač že mu je prvorozenství, když stejně za chvíli umře hlady − a prvorozenství mu prodal.
Po nějaké době si otec Izák zavolal Ezaua a požádal ho, aby mu připravil slavnostní jídlo, že mu dá životní požehnání. Jákob − tentokrát ve spolupráci s matkou Rebekou − zase vystihl okamžik, bleskově z obyčejného kůzlete připravil výbornou večeři, přinesl ji otci a on mu požehnal. Připadá mi, že Jákob nedělal nic jiného, než se pořád motal doma, nic moc nedělal a jen číhal, kdy a jak získat požehnání.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Když se Jákob po mnoha letech vracel ze služby v Pádán, pustil se s ním v noci do zápasu nějaký muž, o kterém Jákob tušil, že má něco společného se samým Hospodinem. Dnes tomu asi nerozumíme, ale prostě se prali. Najednou ten neznámý muž říká: „Pusť mě, už musím jít!“ A Jákob znovu vystihl příležitost a okamžitě říká: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš!“ Tak dostal požehnání.
Skoro bychom řekli, že Jákob druhé až vydíral, aby získal požehnání. Tolik mu na tom záleželo! Věděl, že Boží požehnání, Boží dobro, které bude doprovázet celý život jeho samého i celé jeho potomstvo, je něco, co má obrovskou hodnotu, a kvůli čemu obětoval jídlo, léta ve vyhnanství i zdraví.
Máme něco, o čem pořád přemýšlíme, jak to získat, jak toho získat víc, a každé sebemenší příležitosti okamžitě využijeme? Co je to v našem případě. Peníze, lajky na facebooku, vzhled, pověst − nebo dobro od samého Boha?
Zajímavé je setkání Jákoba s Ezauem po mnoha letech, které strávil u strýce Lábana. Jákob jen opatrně Ezauovi představuje své ženy a děti jako projev Hospodinova požehnání (které bratrovi ukradl). Ezau jako by tomu nerozuměl. „Kdo jsou ti lidé? Co to znamená?“ Když mu to Jákob vysvětlil, Ezau mu nabízí, že mu nechá své „vojáky“ jako ochranu, ale on že už musí kamsi jít. Když je však Jákob obklopen Božím požehnáním, nepotřebuje vojáky. Z této kapitoly vysvítá, že Ezau Božímu požehnání snad ani nerozuměl, zato Jákob o ně stál a i přes mnoho bolestí byl jeho život naplněný Božím požehnáním.
A co my?
Říkáme, že nám jde o požehnání doma, ve sboru, osobně, ale není to tak, že si ho během dne kolikrát necháme upláchnout, protože něčemu „chvilku“ věnujeme větší pozornost? A Boží požehnání a příležitosti nám unikají mezi prsty.
Možná také proto máme tak málo duchovních dobrodružství, málo vítězných modliteb, málo lidí ve sboru, málo prožíváme Krista − prostě proto, že přednost dáváme jiným věcem. Jako Ezau
Jan Vopalecký, říjen 2018
Podobné články:
Nemáte svého boha, tak si ho najděte.
Obavy při vstupu do nové životní fáze
Na jistotu, nebo na důvěru
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!