Řekni ano svému věku II.

(První část článku)

Zdravá rovnováha

Jedinou konstantou ve stáří je permanentní změna. V mládí člověk vítá stále nové nabídky, nové okolnosti, nové lidi, nové radosti. Ve stáří je náročnější vyrovnávat se se změnami. Představuje to duševní námahu, ať se to týká těla nebo ducha.

Máme ve svém okolí lidi s Alzheimerovou nemocí a to omezuje svobodný pohyb jejich nejbližších. Nejvíc mě přitom sužuje otázka, proč některý člověk dostává naloženo daleko víc než druzí. Toto břemeno vždycky přináším k tomu, který mi je jako jediný může sundat. I když třeba odpověď nedostanu, Bůh mě od mnohého osvobozuje: od melancholických nálad, pocitu zdrcenosti, bolesti, pochybnosti, smutku. Jeho milost mi stačí. Nevynucuji si vysvětlení, i když ho hledám a toužím po něm. Během let jsem se naučila mu důvěřovat, i když mi hned neodpovídá.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Layneová, Leanne
Krize mužství
Návrat, běžná cena 195 Kč
Naše sleva: 6 Kč
Vaše cena: 189 Kč

ks

Ve stáří je stále důležitější zachovávat rovnováhu – mezi požitkem a půstem, mezi akčností a klidem, mezi změnami a tichem, být velkorysý v dávání, ale také v přijímání, když nám někdo chce něco dopřát. Být vděčný za dnešní den, protože zítra už může být všechno jinak. Usilovat o to, co buduje, posiluje, dává radost, žít nadšeně a pečovat o svěřené. Abychom to zvládli, musíme se také učit říkat ne, protože právě v důchodu se rádi přemáháme, vždyť máme na všechny a na všechno dost času! To je pravda, ale i my potřebujeme denně víc času, abychom všechno zvládli. Nikdo není ve stáří rychlejší, paměť už lepší nebude. Komu se blíží sedmdesátka, stále častěji hledá slova, jména lidí i míst a dokonce i předměty ve vlastním bytě. V tom oceňujeme přijetí, porozumění a trpělivost druhých. I o sebe musíme trochu pečovat.

Nejlepší lék

Mnoho let jsem se snažila vycházet lidem vstříc. Teď mi jde pouze o to, abych obstála před Bohem, aby měl radost z toho, jak si rozděluji čas a jak mu svým životem dělám čest. K tomu, abych lépe rozuměla jeho hlasu, jeho vedení, tomu, jestli říká ano nebo ne, je třeba s ním denně udržovat vztah a být hodně potichu.

Když jsem nedávno někoho prosila o modlitbu, protože jsem se dověděla o recidivě nemoci jedné přítelkyně, která ještě nepřijala Ježíše, a hluboce se mě to dotklo, dostala jsem jako odpověď následující řádky:
„Radím ti, abys před okolnostmi a emocemi nekapitulovala. To tobě ani jí nijak nepomůže. Vylej své srdce před Ježíšem a potom jdi dál. Zůstaň ve vytrvalé modlitbě za ni a pros pro ni o Boží království, o život, protože dosud jde po špatné cestě. Ale Kristus v tobě dokáže i to, o čem si myslíš, že to nedokáže.“

To pro mě byla obrovská posila. Je to obrovský dar mít ve stáří takové přátele, kteří věří ve velkého Boha a dokážou mě vyburcovat, když mě okolnosti drtí, abych nevěřila, že je tak velký!

Neexistuje lepší recept než žít v úzkém sepětí s Ježíšem, než být na něm závislý. Všechno, co se ze dne na den může zhroutit – zdraví, mobilita, finance, vztahy – nahání strach. Sami jsme ztracení, protože všechny tyto obavy jsou reálné. Ale Bůh nás nenechá o samotě, každé břemeno nese s námi. Když je u něho složíme, posílí nás a můžeme udělat další krok, zase mu být o kousek blíž, až jednou budeme tam, kde už žádné slzy a bolesti nejsou.

Zaměřit se na věčnost je nejlepší lék na to, abychom i ve stáří mohli jít se vztyčenou hlavou, i když naše fyzické tělo nestíhá. Odpověď na to, co je opravdu důležité, často rozmělňuje mnoho malých i větších starostí. Důležité je to, abychom si udržovali úzký vztah s Pánem.

Až do posledního dechu musíme zvládat to, že na jedné straně žijeme tady na zemi, ale na druhé straně jsme nebeskými občany na cestě k Otci. A kilometrovníky Božích darů nám na této cestě pomáhají.

Silvia Konstantinou
Zdroj: německý časopis Ethos 2018/6
Převzato se svolením
Překlad ethos.cz

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (2)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.