Sbor jako rodina

Ve sboru jsme jako v rodině − sourozenci v Kristu, máme Otce, jsme si navzájem bratry a sestrami. Na zdravé rodině je cenné to, že vztahy uvnitř ní jsou stabilní − bratra neprodáme, když zlobí; když je nám nějaký cizí kluk sympatický, tak ho nekoupíme, aby byl naším bráchou. Do rodiny se člověk dostane narozením.

Starší sourozenci se starají o mladší, a to podle pravidel, které tvoří rodiče. Pokud si starší sourozenci počínají panovačně, svévolně, vymýšlejí vlastní pravidla, tak to není v pořádku. Všichni mohou a mají být ve spojení s Otcem a v rodině (sboru) uplatňovat jím daná pravidla.

Rodina také z něčeho žije, potřebuje potraviny, jídlo. Ani ve sboru bychom neměli trpět hladem. Je pravda, že dětem se někdy nechce jíst − jídlem přitom myslím čtení Bible. Právě v ní, v Božím slově můžeme čerpat pro svůj život obsah, smysluplnost, naději. Znáte to − děti se před obědem namlsají sladkostí, neobědvají a brzy po obědě pak shánějí, co je kde k snědku − nejlépe zase čokoládu. A rodiče aby pak vymýšleli, jakými fintami do nich dostat aspoň polívku, aby snědly zdravého.

Nevím, kolik lidí v našem sboru pravidelně a zdravě jí = čte Bibli s užitkem, čerpá z ní obsah, vedení, rady, útěchu, povzbuzení, radost...

Ano, shromáždění by mělo přinášet potravu, ale přiznávám, že to není vždy dostatečné. Rád bych, aby se každé dítě, každý bratr a sestra naučil živit Božím slovem sám. Nakolik můžu, rád bych k tomu komukoli pomohl. Myslím tím číst Bibli pravidelně, postupně, nejen námatkově, nejen pamlsky jako jsou Žalmy nebo Přísloví. Jako velmi dobré vidím, když toto jídlo můžeme trávit spolu − povídat si spolu mezi sebou o tom, co kdo četl, a co kdo tak přijal.

Jan Vopalecký

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.