Síla lásky

Erich Schmidt-Schell

Známý americký probuzenecký kazatel Moody dostával hodně pošty – každý den a opravdu hodně. Se spoustou pošty na něho pochopitelně byla kladena i nejrůznější přání a kolikrát si myslel, že ho už nic nepřekvapí.

Jednoho dne dostal dopis, ve kterém bylo mimo jiné napsáno: „Pane Moody, můžete zítra ráno v deset hodin přijít k nám do vězení? Bude propuštěn vězeň, který nikoho na světě nemá. Zkuste, jestli byste pro něho nemohl něco udělat. Ale rádi bychom vás upozornili, že už jeho zjev je odstrašující. Ani ostatní vězni s ním nechtějí mít nic společného…“

Moody váhal jen chvilinku, rozhodl se, že se tohoto zločince ujme.

Druhý den ráno čekal ve vězení. Přesně v deset hodin zmíněného odsouzeného propustili. Moody měl hned s tímto mužem srdečný soucit. Přistoupil k němu, poklepal mu na rameno a zeptal se ho teplým tónem: „Příteli, jak se ti daří?“
Muž se na něho zamračeně podíval a hrubě ho odbyl: „Příteli? – Kecy! Žádného přítele nemám, ani vy nejste žádný můj přítel!“
„A přece jste můj přítel,“ ujišťoval ho pevně Moody. „Rád bych vám to hned dokázal. Podívejte se: právě jste se dobře nasnídal, ale kde a co budete obědvat? – Tady máte několik dolarů na oběd a na večeři vás zvu k sobě domů. S manželkou vás srdečně přivítáme. Tady máte moji adresu.“

Muž vzal dolary, ale neslíbil, že večer přijde.
Moody ještě jednou svoje pozvání zopakoval a oba se rozešli.

Přišel večer. U Moodyho bylo doma prostřeno, talíř byl připraven i pro bývalého vězně. Všechno pečlivě a útulně připravili, jako by čekali milého hosta.
Ve vedlejším pokoji měli v umyvadle připravenou vodu na umytí, ručník, kartáč a hřeben. Když bylo všechno hotovo, zazvonil zvonek. Opravdu: ten muž přišel!
Sám Moody přišel ke dveřím a vedl zvláštního hosta dovnitř. Napřed ho zavedl do pokojíka, kde stála postel: „Vy nemáte domov. Tady je pro začátek všechno, co potřebujete. Odložte si a potom přijďte, prosím, na večeři.
Moody se u stolu pomodlil stejně jako vždycky, potom se snažil hostu pro něho neobvyklou situaci co možná nejvíc usnadnit.
Když bylo po jídle, malá dceruška se zeptala: „Tati, můžu jít k tobě na klín?“
„Jistě,“ usmál se tatínek a vzal své dítě do náruče – a něco dcerce pošeptal do ucha.
„Dívenka na chvilku zčervenala. Pak sjela tatínkovi z klína a váhavě se přiblížila k neznámému muži. Trochu ustrašeně mu podala ruku, ale pak – najednou – ho vzala kolem krku a dala mu pusu.
Propuštěný vězeň zůstal na chvilku užaslý, potom si rukama zakryl tvář, sklonil se, položil hlavu na stul a začal srdceryvně plakat.
Láska, kterou Moody projevil tomuto muži a spontánní důvěra dítěte rozbily vzdorovitý odpor v srdci tohoto otrlého hříšníka. Prožil zachraňující moc Pána Ježíše a – jak Bible říká – stal se novým stvořením.

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.