Strach ze školy

Minulý měsíc Jirka hodně chyběl. Dnes je jeho místo zase prázdné...„Nevíte někdo, co je s Jirkou?“ ptá se učitelka. Děti jen krčí rameny.

Jirka zatím sedí doma. Zase si u maminky prosadil, aby ho nechala doma: „ Prosím, nechej mě doma! Já dneska nemůžu jít do školy! Bolí mě břicho!“ Plakal a celý se třásl. Maminka se ustaraně podívala na svého chlapce. Večer si dal ještě dvě palačinky − že by mu z nich bylo špatně?

Devítiletý Jirka je bystrý kluk. Rád hraje na hřišti s ostatními kluky fotbal, z různých materiálů umí tvořit krásné věci, hotová umělecká díla, a také velmi rád chodí k dědečkovi, který bydlí o pár ulic dál. Když před třemi lety šel poprvé s taškou na zádech do školy, byl na to řádně hrdý: „Konečně chodím do školy!“
První týdny se mu ve škole moc líbilo. Ale po nějaké době mu ráno začalo bývat špatně nebo ho bolelo v krku...

U Františka se příznaky strachu začaly projevovat, když přešel ze základní školy na osmileté gymnázium.
U prvního diktátu na gymnáziu se zapsal jako nejhorší ve třídě a navíc ho třída i učitel ponižovali. Mladý pedagog vypsal Františkovy chyby na tabuli, místo aby mu je opravil, a tak se všichni spolužáci „vidlákovi“ smáli...

Na sedmileté Aničce byly po krátké době školní docházky vidět přiznaky školního strachu. Už jako malé dítě se naučila spát ve vlastní postýlce, ale po třech týdnech školy přicházela v noci do postele k rodičům. Po několika týdnech se chtěla uložit u rodičů už večer a nebyla schopna říct proč. Pokaždé, když ji rodiče přesvědčovali, aby šla spát do své postele, propukla v křečovitý pláč. V noci ze spaní skřípala zuby, což je neklamný znak nezvládnuté vnitřní krize. Teprve když začala v noci mluvit ze spaní, záhada se rozluštila...

Strach ze školy je reakce na obecné přetížení ve škole. Jeho důsledkem je omezená schopnost rozvíjet výkonnost, schopnosti i celou osobnost dítěte. Často se projevuje fyzickými potížemi.

Naše školství orientované na výkon, které zdůrazňuje všeobecnou inteligenci na úkor například inteligence emocionální, trpí velkým množstvím látky, rychlostí učení a konkurenčním bojem. Anonymita na velkých školách a stále silnější agresivita negativně ovlivňují klima ve školách a otvírají tak dveře tomu, že děti mají ze školy strach.

Strach dětí bychom vždy měli brát vážně a nikdy nad ním nemávat rukou s tím, že si dítě vymýšlí. Tak je možné předejít vážným tragédiím.

Dejte svým dětem jasně najevo: „Jdu s tebou do tvých těžkostí, beru tě vážně a mám tě rád!“ Pro některé rodiče to může být těžké, ale je to jediná cesta, jak společně překonávat strach ze školy i ze všech ostatních věcí v žívotě. Tak může dítě získat zdravý postoj i pro své budoucí povolání a zaměstnání.

Celý článek vyšel v Ehosu č.2009/2

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.(4)
 Nesouhlasím s ním.(1)
 Naštval mě.(1)