Potřebujeme impulsy

Potřebujeme impulsy. Aspoň si to myslíme. Naše větší děti dospěly do věku, kdy potřebují vedle dýchání také hudbu.

Z rádia, z televize, z MP3, z mobilů... A pořád. A dost hlasitou. Akceptoval jsem, že to potřebují, tedy že to patří k věku, a tak se to učím tolerovat. (Přitom oceňuji, že to ztlumí, když potřebuji klid, například na telefonování.) A jakmile vypnou nějaký ten přístroj, tak třeba sednou ke klavíru, nebo začnou sami zpívat...

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Wellman, Sam
William Carey
Stefanos, běžná cena 167 Kč
Naše sleva: 3 Kč
Vaše cena: 164 Kč

ks

Potřebujeme impulsy. Aspoň si to myslíme. Znám lidi, kteří když nemají vnější impulsy, tak se strašně nudí. Nějaké impulsy přicházejí pořád. Ráno budík, pak povinnosti, starosti, někdo (rodiče, učitelé, nespokojené děti, šéf) po mně něco chce – bez takových impulsů bych se obešel... Raději mám jiné, „lepší,“ příjemnější impulsy.

A pak jsou impulsy, řekl bych, vyššího řádu. Nepřicházejí často, jsou to výzvy, něco, co nás vyburcuje, pohne s námi, něco v nás změní. Může to být setkání s jedinečným člověkem, nabídka k nové činnosti, zvláštní příležitost, výzva změnit životní směr... Zvlášť mladí lidé takové impulsy čekají a vyhlížejí.

Je na mě, jaký postoj k impulsům zaujmu. Některý okamžitě bez velkého přemýšlení přijmu, k jinému jsem zdrženlivý a dlouho ho zkoumám, ještě jiné impulsy otupěle odmítám (já reklamu). Přitom často záleží na tom, odkud daný impuls přichází – od blízkého člověka, rodičů, manžela, z médií...

Mám jeden druh impulsů, na kterém mi zvlášť záleží. Jsou to impulsy od Boha. Nedají se objednat ani vynutit. Jsou to impulsy nesmírně důležité, cenné. Nemusí to být vždy impuls k tomu, abych něco udělal, změnil, zorganizoval. Boží impulsy jsou všestrannější, hlubší.

Stejně jako velké životní impulsy přicházejí mnohdy díky vztahům, které se dlouhodobě utvářejí, například v rodině, tak i zásadní impulsy od Boha přicházejí v kontextu toho, že s Bohem žiju pravidelně, trvale, snad se dá říct věrně. Mou osvědčenou zkušeností je denně věnovat nějaký čas Bohu (tedy čas, který nevěnuji ničemu jinému), kdy čtu Bibli, modlím se, přemýšlím.

I když některé z takových setkání zůstane bez výslovného impulsu, je to čas strávený pod Božím působením, to, co si dnes přečtu, se ukládá a zúročí později.

Taková setkání s Bohem jsou příležitosti, kdy Bůh může mluvit. Během nich člověk dostává odpovědi na otázky a novou inspiraci, obnovuje se jeho stabilita, vznikají rozhodnutí, nastavuje se směr, dochází k odhodlání vyrazit na novou cestu. Potřebuji impulsy. Věřím tomu. A jsem vděčný, že mi je Bůh dává. Jen je citlivěji vnímat...

Jan Vopalecký, úvodník k Ethosu č. 2008/1

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.