Ani důsledná pravidelnost mu nepomohla

Chodil pravidelně tam, kde se setkával s Bohem, přinášel oběti, jak měl, ale přece v jeho životě nebylo všechno úplně v pořádku. A vedle něho žili lidé, kteří trpěli.

Mluvím o Elkánovi. Byl to normální chlap, který ve své době dělal, co mohl. Staral se o svou rodinu, plnil si své povinnosti, a proto také pravidelně chodil do stánku. Chodil tam vždy jednou za rok obětovat, jak to nařizoval izraelský zákon. A dbal na to, aby tam vždycky šla celá rodina.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Vlastimil Svatopluk Juren
Jan Kalvín, významný teolog, kazatel a pastýř
Didasko, běžná cena 220 Kč
Naše sleva: 2 Kč
Vaše cena: 218 Kč

ks

Tak si říkám, jestli to pro něho nebyla formalita nebo dokonce otravná formalita. Možná se mu tam nechtělo, ale říkal si, že Bůh to vidí a že mu proto požehná.

Možná tam chodil i kvůli své milované ženě Anně a doufal, že Bůh je odmění tím, že se jim narodí společné dítě.

Anna to své chození do stánku – bylo to několik desítek kilometrů – vzala jednou velmi vážně. Ve stánku se modlila za dítě, modlila se dlouho, usilovně, dokonce Bohu slíbila, že pokud se jí narodí chlapec, tak ho odvede do stánku, aby tam sloužil po celý život.

A opravdu! Narodil se jim Samuel a Anna s ním několik let byla doma a do stánku nešla. Nerozumím úplně proč. Nejspíš byl moc malý a ona ho nechtěla nechávat doma ani ho brát s sebou. Tak s ním zůstala doma.

Potom ho podle svého slibu odvedla do stánku, představila ho knězi Élímu a nechala ho tam, aby sloužil Hospodinu. Splnila svůj slib.

Už ne mechanická rutina

Teď si zkuste představit: Jestliže dříve chodívali Anna a její manžel Elkána do stánku mechanicky, byla to pro ně rutina, tak ta byla teď minulostí. Vžijte se do toho, jak se asi na svého Samuelka těšil, že zase po dlouhém roce půjdou do stánku a uvidí ho tam!

Nepochybuji, že tam chodili nadšeně, rádi. Ona i Elkána.

Tak mám pro vás jeden tip: Jestliže je pro vás nějaká dobrá věc rutinou, jen mechanickou záležitostí (něco ve vztahu k Bohu, například chození do sboru, modlitby, práce pro Boha…), tak tam „nechte svoje dítě“, kvůli kterému se tam budete rádi vracet. Nevím, co to pro vás může konkrétně znamenat. Možná to bude vyžadovat nějakou dlouhou, usilovnou modlitbu, kdy vám nezbude, než se spolehnout, že vaši touhu může naplnit jen Bůh. Až vám ji Bůh naplní, a vy „svého syna“, své srdce necháte před Hospodinem, pak budete k Hospodinu rádi přicházet, abyste viděli, jak se sám Bůh stará o to, co milujete.

To ale není všechno: Později (1. Samuelova 2,18-21) Bible popisuje, že Bůh Anně a Elkánovi Samuela bohatě vynahradil. Narodili se jim ještě další tři synové a dvě dcery. Bůh jim nezůstal nic dlužen, nezůstane ani nám dnes.

Pořád chodili pravidelně každý rok do stánku! Ale už to nebyla otrava, nebylo to ani ze zvyku, ale těšili se tam! Protože tam měli milovaného syna, možná by tam nejraději zůstali napořád!

Jan Vopalecký, červenec 2019

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.