Citát z Bible:
Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží.
1K 10,31 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Pavel jednou potřeboval někam doručit peníze. Měl v úmyslu je poslat po svém osvědčeném spolupracovníkovi Titovi. Pavel mu důvěřoval! Nepochyboval, že to Titus dobře zvládne a nic z toho neukradne. Ale chtěl, aby tu spolehlivost viděl nejen Bůh, ale aby byla patrná i lidem. Proto s ním poslal ještě další dva lidi.
O jednom z nich Pavel píše, že svou prací pro evangelium si vysloužil uznání a důvěru v mnoha sborech (2. Korintským 8,18). Lidé ve sborech ho znali a vybrali ho, aby šel s penězi spolu s Titem. To mě motivuje: Být taky tak spolehlivý a mít důvěru druhých lidí, dokonce celých sborů!
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Spolehliví lidé mají cenu zlata. Bylo to tak v minulosti, platí to i dnes. V dávných dobách, kdy ještě nebyla pošta a banky, se peníze posílaly osobně kurýrem. A někteří z nich nebyli spolehliví − viz třeba Jidáš, který se staral o společnou pokladnu, ale kradl z ní. Pán Ježíš to věděl, asi to věděli i učedníci, ale nechali ho. Proč? Mám za to, že věděli, že jsou vyšší hodnoty než peníze. A jestliže je člověk nespolehlivý, konkrétně jestliže krade, tak se jeho charakter projeví − a třeba nejen tím, že krade. Nakonec se ukázalo, že Jidášův charakter byl prohnilý v mnoha směrech − chamtivost, krádež, zrada − to vše patřilo k arzenálu jeho charakteru.
Nechci vás teď poučovat, že byste neměli krást. To považuji za samozřejmé. Já bych vás chtěl nadchnout pro spolehlivost, osvědčenost ve všech oblastech života.
Když se podívám, čím chtějí dnes lidé vyniknout, jakým způsobem se zapsat do paměti druhých, tak jsem při pohledu na tohoto bratra nadšený. Všichni lidé ho mají za spolehlivého. Možná to dnes není hodnota, ale mě to přitahuje: Být spolehlivý a mít ve svém okolí lidi, kteří jsou spolehliví, o kterých se to ví.
Je zvláštní, že lidé ho znali především na základě toho, jak sloužil evangeliu. Jeho přesvědčenost i přesvědčivost v tom, jak vysvětloval evangelium, jak mluvil o Kristu. To bylo zdrojem jeho důvěryhodnosti i v zacházení s penězi. Lidé ho znali, že by Krista nezapřel, že by evangelium nepřekroutil. Třeba věděli, že by netoleroval snahu odčinit si své hříchy prací, místo aby spoléhal na Kristovu oběť, byli si jisti, že by křesťanovi netoleroval hřích. Nevíme, čím konkrétně oslňoval, Pavel píše jen to, že jeho služba evangeliu byla zdrojem ocenění a obdivu ve všech sborech.
A dále je zajímavé, že tu není uvedeno jeho jméno. Prostě bezejmenný, nezištný spolehlivec. Měl by se čím chlubit, druzí ho chválili, mohl na tom vydělat. Jeho současníci ho znali, ale pro nás zůstává v úzadí, bezejmenný.
Chci vás pozvat k tomu, abychom chtěli vynikat spolehlivostí a důvěryhodností, a to i tehdy, když si vás nikdo nevšimne, neocení. Ale Bůh nezapomene a ocení, vyzvedne to, čeho si nikdo nevšimnul. A jeho ocenění, jeho odměna bude stát za to!
Jan Vopalecký, září 2020
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!