Citát z Bible:
Bůh má moc zahrnout vás všemi dary své milosti, abyste vždycky měli dostatek všeho, co potřebujete, a ještě vám přebývalo pro každé dobré dílo,
2K 9,8 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Příběh, kdy David nechal spočítat lid, kolik má vojáků, měl závažnou dohru. Bůh to viděl jako hřích a nenechal to tak. Poslal k Davidovi proroka, aby si vybral ze tří možností, jaký má přijít trest:
1. Tři roky neúrody a hladu v zemi
2. Tři měsíce budou Davida pronásledovat nepřátelé
3. Tři dny bude v zemi řádit epidemie moru
Následuje zajímavý Davidův postřeh. Rozhoduje se ne podle toho, který trest je nejmírnější nebo který by trval nejkratší dobu, ale podle toho, nakolik v tom budou hrát roli lidé, nebo Bůh, tedy kdo ho bude trestat.
Co byste si vybrali vy?
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Odhaduji, že dnes by si většina lidí vybrala trest od lidí – ten přece nemůže být tak tvrdý, to přečkám, lidi ukecám, zato Bůh může být krutý, může mě i zabít…
Ale David uvažuje jinak. Boha totiž zná. Věří, že Bůh se spíš slituje než lidé. To lidé umí být krutí, umí ubližovat, neznají slitování – na rozdíl od Boha.
David věděl a zřejmě měl vlastní zkušenosti, že Bůh se slitovává, odpouští – a na to spoléhal i v této těžké chvíli, kdy žádné řešení nebylo ideální.
David si nakonec nevybral, nechal to na Bohu, chtěl jen, aby ho raději trestal Bůh, a ne člověk. Bůh seslal na Izrael mor a lidé umírali. Když to David viděl, modlí se: „Bože, ti lidé přece nic neudělali, to sčítání lidu byl můj výmysl!“
Jako by na to Bůh čekal. V okamžiku, kdy David svůj hřích vyznává, se Bůh slitovává.
Takový je rozdíl mezi člověkem a Bohem. Člověk dovede být krutý a nemilosrdný (tento příběh se o tom nezmiňuje.) Bůh čeká na naše přiznání hříchu – a pak se smiluje!
Učme se víc spoléhat na Boží milost než na lidské slitování. Konec konců, Bůh se může smilovat i tím, že přiměje lidi, aby toho nechali, když nám ubližují.
Jan Vopalecký, leden 2020
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Hospodin tedy dopustil na Izraele mor. I padlo z Izraele sedmdesát tisíc mužů. 15 Bůh vyslal k Jeruzalému anděla, aby v něm šířil zkázu. Ale když šířil zkázu, Hospodin shlédl a pojala ho lítost nad tím zlem. Řekl andělu, jenž šířil zkázu: „Dost! Již přestaň!“ Hospodinův anděl stál právě u humna Ornána Jebúsejského. 16 David se rozhlédl a uviděl Hospodinova anděla, jak stojí mezi zemí a nebem. V ruce měl tasený meč, napřažený na Jeruzalém. David a starší, zahalení v žíněná roucha, padli tváří k zemi. 17 David volal k Bohu: „Což jsem sčítání lidu nenařídil já sám? Já sám jsem zhřešil, já sám jsem se dopustil takového zla! Co však učinily tyto ovce? Hospodine, můj Bože, buď tedy tvá ruka proti mně a proti domu mého otce, jen ať ta pohroma nestíhá tvůj lid!“ 18 Hospodinův anděl nařídil Gádovi, aby Davidovi řekl: „Ať David vystoupí a vystaví Hospodinu oltář na humně Ornána Jebúsejského.“
1. Paralipomenon 21,14-18