Mluví-li někdo, ať mluví jakožto Boží výroky. Slouží-li někdo, ať slouží ze síly,kterou poskytuje Bůh, aby byl ve všem oslavován Bůh skrze Ježíše Krista, jemuž patří sláva a moc na věky věků. Amen. (Bible, 1Pt 4,11 E)

Chcete, aby vás pozorně poslouchali?

Především mít co říct. Přesto nás lidé neposlouchají vždy. Vypozoroval jsem několik situací, kdy nás neposlouchají. Platí to pro veřejný projev před větší skupinou i pro osobní rozhovor.

• Když nevnímáme, čím žijí, co je trápí nebo nám chybí cit pro to, co potřebují slyšet. Posluchače pak nezajímáme.
     Proto je dobré své posluchače znát, zeptat se jich a nechat je popovídat. Potom buďme spíš osobní, aby se našli v tom, co říkáme, abychom jim vyjadřovali porozumění a mohli dát odpovědi. Ale nebuďme přitom vlezlí.
• Lidé nás nevnímají, když jsou naše řeči laciné, třeba chceme jenom trapně pobavit. Někdy nás neposlouchají proto, že mluvíme mnoho nebo o ničem.
     Proto se snažme mít co říct. K tomu je dobré někde čerpat. Podle toho si vybírejme lidi, knihy, podcasty... Můžeme být vtipní, ale musí to mít hlubší myšlenku.
• Lidé vypínají, když dáváme najevo svou převahu nebo když druhého shodíme. To zraňuje a oni se nám i příště raději vyhnou.
     Proto bychom jim měli vyjadřovat, že si jich vážíme, že pro nás mají cenu, že je respektujeme. Více mluvme o nich, než o sobě. Zároveň nevadí, když s námi nesouhlasí − i tak nás můžou poslouchat.

Dalších tipy, jak získat pozornost a zájem posluchačů o to, co říkáme:

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Ch. T. George
Příběh knížete kazatelů
Didasko, běžná cena 240 Kč
Naše sleva: 7 Kč
Vaše cena: 233 Kč

ks

• Pokládejte otázky.
• Ujišťujte se, zda rozuměli tomu, co slyšeli.
• Dejte jim možnost reagovat, aby řekli svůj příběh, zkušenost.
• Nebojte se humoru. Publikum miluje zábavu. Ale musí to mít obsah, hloubku
• Navrhněte, co mohou udělat jako další krok, ať to aplikují v praxi.

Impuls k tomuto přemýšlení mi dalo čtení Bible, konkrétně exotického, extatického a excentrického proroka Ezechiela. Bůh chtěl, aby jeho slova měla sílu, a tak ho k tomu vybavil. Zajistil, aby jeho myšlení a potom i mluvení bylo adresné, aby jeho slova měla obsah a sílu a aby bylo vidět, že mu na posluchačích opravdu záleží. I když to, co říkal, bylo nepříjemné.

Zmocnění

Napřed se Ezechiel ocitá mezi jakýmisi bytostmi s koly. Měl hluboce prožít, že se ocitl v Boží přítomnosti. Potom mu Bůh říká: „Postav se, budu s tebou mluvit! ... Neboj se jich ani toho, co budou říkat.“ (Ezechiel 2,1)

V další kapitole dal Bůh Ezechielovi knížku, aby ji snědl. Prorok to udělal a řekl, že mu chutnala, že byla sladká (Ez 3,1-3). Co to znamená, to se můžeme jen domnívat. Rozumím tomu tak, že máme-li lidem něco efektivně říkat, pak potřebujeme mít v sobě obsah od Boha. Ne že bychom měli Bibli jíst, ale určitě ji máme číst, přemýšlet o ní, aby nás vnitřně proměňovala, abychom její obsah měli v sobě.

Přesně věděl, co je třeba říct

V dalším kroku mu Bůh říká: „Mluv k nim mými slovy“ (Ez 3,4). Ezechiel má říkat Hospodinova slova. Tedy ne, co ho právě napadne, čím by pobavil nebo moralizoval. Má vyřizovat Hospodinova slova. To rezonuje s tím, co v Novém zákoně píše Petr (1Pt 4,11): „Mluví-li někdo, ať mluví jakožto Boží výroky.“ Jakou váhu mají naše slova? Jsou to slova, která mají vážnost, jako by byla od Boha? Lidé to od křesťanů očekávají.

Jinak měl mlčet

Ezechielovi Bůh řekl, že má vyjadřovat pouze Boží výroky. Když bude chtít mluvit sám za sebe, bude mít sucho v ústech, jazyk se mu bude lepit na patro a nebude moct mluvit. Pouze v případě, že k němu bude mluvit Bůh, tak to najednou půjde a on vyřídí vzkaz od Boha (Ez 3,26-27). Způsobím, že ti jazyk při­lne k patru a budeš ně­mý ... Ale až k tobě budu mlu­vit, otevřu ti ústa a řekneš jim: „Toto praví Panovník Hos­po­din.“ (Ez 3,26-27)

Zkusme to vzít v úvahu i při našem mluvení. Říkáme jen to, o čem víme, že Bůh chce, abychom to řekli? A dáváme pozor, kdy se nám jazyk lepí na patro, kdy nám najednou vysychá v ústech?

Jan Vopalecký, březen 2024

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.