Citát z Bible:
Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil Zákon.
Ř 13,8 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Víte, co v Bibli znamená duha? Bůh ji občas ukazuje na obloze jako znamení, že už nenechá zatopit celý svět vodou jako při potopě v době Noeho. Bůh dává o sobě vědět, nechává různá znamení, aby o nich lidé přemýšleli a mohli ho poznat, i když sám Bůh je neviditelný (Římanům 1,19-20)Protože to, co lze o Bohu poznat, je jim zřejmé; Bůh jim to zjevil. Jeho věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže jsou bez výmluvy. (Římanům 1,19-20).
Když vojáci dobývají území, tak v každém městě, vesnici nebo na určitém úseku vztyčí vlajku. Je to znamení, že dané území nově patří vítězné armádě. Dříve se místo vlajky jako znamení stavěly třeba kameny.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
V jednom žalmu je nářek směrem k Bohu: „Tví nepřátelé řvali uprostřed tvého shromáždění, vztyčili tam svá znamení“ (Žalmy 74,4) − to aby druzí viděli, kdo tam právě má moc.
Když Jákob utíkal před bratrem ke strýci Lábanovi, cestou se s ním setkal Bůh a Jákob tam jako památné znamení zanechal kámen.
Tak bychom o různých znameních, která dělají Bůh i lidé, mohli ještě chvilku přemýšlet.
Uvažoval jsem, jestli i já po sobě nechávám − nebo bych měl nechávat − nějaká znamení. Pokládat pomalované kamínky někam na turisticky zajímavá místa je sice možné, ale to nemám zrovna na mysli. Co dělat, aby si toho lidé všimli a nějak zapamatovali?
Jednou ráno jsem se rozhodl, že po sobě budu nechávat památné kameny, znamení v podobě rozhovoru. Rád bych, aby to bylo něco, co si ten druhý zapamatuje. Někdy stačí projevit zájem, zeptat se, jak se má. Ale chtěl bych, aby to bylo něco víc, něco hlubšího, a přitom přirozeného.
Není to jednoduché. Lidé se spolu moc nebaví. A ani já moc dobře nevím, co bych jim měl říkat. Ale Bůh moji touhu splnil.
Měl jsem ten den možnost bavit se dvěma lidmi. Napřed zdvořilostní zájem, pak jsme se dostali i ke vztahu s Bohem. Mám z toho dojem, že je to zajímalo a že si naše setkání budou pamatovat.
Tak chodil i Pán Ježíš. Neříkal si: „Co já se s ním budu bavit,“ ale zanechával po sobě v lidech dojem − budoval v nich památná znamení. Nikodém, žena ze Samaří nebo bohatý mladík si rozhovor s nim pamatovali určitě až do konce života.
Zkouším se s lidmi dávat do řeči. Vnitřní silu i inspiraci k tomu, o čem se bavit, hledám v Bibli a v modlitbě. Možná řeknete, že znamení je v tomto případě silné slovo. Třeba máte pravdu, ale jedná se mi o to, abychom v lidech zanechávali něco, co si zapamatují, co v nich zakoření, jednou vzklíčí a přinese nějaký užitek.
Jaké zkušenosti s tím máte vy?
Jan Vopalecký, říjen 2022
Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.„ … Místo trní vyroste cypřiš, místo plevele vzejde myrta. To bude k oslavě Hospodinova jména, za trvalé znamení, které nebude vymýceno.“ (Izajáš 55,11)
Zvláštní znamení dal Bůh speciálně Izraelcům, například obřízku (1. Mojžíšova 17) nebo sobotní odpočinek (2. Mojžíšova 31).
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!