Čínský sen

Čína se stala „globálním hráčem“, získala pevné místo mezi světovými mocnostmi, dále chce v jejich koncertu hrát první housle a propaguje hegemonistickou moc v asijském prostoru. Chce světu dokázat, že čínský sen je nové světové nábo­ženství a že americký sen stejně jako západní demo­kracie ztrosko­taly. Zřetelněji se její směr prokla­movat nedá.

Z čínského pohledu právě indivi­dualismus, plura­lismus a kapitalismus urychlují zánik západní a křesťanské kultury a slouží jako odstra­šující příklad. V osobě stále se mírně usmívajícího prezidenta Si Ťin-pchinga Číňané přísahají na „sinizaci marxismu“, na „mar­xismus čínského typu“. Takovým způsobem začíná prolínat socia­listická ideologie s čínskou kulturou.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

H. Cloud; J. Townsend
Ne bezpeční lidé
Návrat, běžná cena 250 Kč
Naše sleva: 17 Kč
Vaše cena: 233 Kč

ks

Proč Čína nějakým způsobem nepřebere všechny výhody Západu − náskok ve vědě a technologiích, strukturu stabilních demokracií a právního státu, občanských vymožeností jako jsou svoboda, lidská práva, osobní sebeurčení − proč se nějakým jednoduchým způsobem Západu nepřizpůsobí?

Jsou pro to rozmanité příčiny a Západ má na nich také svůj podíl. V dalším textu se to pokusím přiblížit.*1)

Historický vývoj

V polovině 19. století byla Čína světové největší odbytiště a z globálního hlediska měla nejvíc obyvatel (430 milionů, pro srovnání Česko asi 7 milionů, Německo 33 milionů). Britové byli hnaní imperiálními ambicemi Západu a velmi usilovali o dovoz opia do Číny − k velké nevoli císařské moci, která chtěla tento obchod tlumit. Britové však nebyli ochotni se vzdát tohoto zdroje příjmů a v roce 1842 došlo k první opiové válce, kde Čína utrpěla ostudnou porážku. Bylo to nejen vojenské, ale také psychologické vítězství. Čína ztratila svou tvář a čest, což je v asijské kultuře horší než smrt.

V důsledku rozmáhající se chudoby a ekonomické krize narůstal v říši středu revoluční potenciál. Obyvatelstvo bylo velmi různorodé, například muslimové na severozápadě (Ujgurové, Tibet, Mongolsko).

Hospodářský vývoj byl katastrofální, počet nemajetných lidí dramaticky rostl. Sud s prachem − povstání tchaj-pchingů (1851-1864) vybuchl. Největší a nejkrvavější občanská válka světových dějin si vyžádala 20-30 milionů obětí. Vůdce povstání, Chung Siou-čchüan se považoval za Božího proroka − jeho sen bylo vytvoření spravedlivého mírumilovného světa s vysokými etickými (křesťanskými) principy. Císařská vojska se o potlačení hnutí pokoušela zpočátku marně. Na konec bylo vítězství dosaženo díky moderním zbraním na základě západních technologií a díky armádě vyškolené Brity. To pro Číňany představovalo hořké vystřízlivění a další porážku.

Přístup imperiálních mocností na čínské trhy vyvolával vzpomínky na starou velkou Čínu, na její dlouhou historii bohatou na tradice a její kulturu. Tajný spolek Boxerů chtěl potlačit import Západu a oživit čínskou kulturu, tradice a filozofii. Jeho povstání (1899-1901) představovalo masakr, kde byl „západní ďábel“ nemilosrdně likvidován − tisíce misionářů, kněží, obchodníků i úředníků přišlo o život − protože křesťanství importované ze Západu nepatřilo k Číně. Úsilí křesťanských misionářů v  nešťastném spojení s cizí nadvládou, vykořisťováním a útlakem se nakonec pro šíření křesťanství v Číně ukázalo jako medvědí služba, i když zdaleka ne všichni misionáři byli ve službách koloniálních mocností a neměli žádné mocenské zájmy. Z vnějšího pohledu byli hodnoceni jako kolaboranti.

Začátek 20. století znamenal pád císařství. Ať si národ sám zvolí své představitele, kteří budou vládnout! Vůdce povstání v provincii Wu-chan a iniciátor vyhlášení Čínské republiky 1. ledna 1912 byl lékař Sunjatsen, chtěl vybudovat demokratickou republiku podle západního vzoru.

Čína provozuje „marxismus čínského typu“ a žene ho kupředu. Západ, ještě nedávno typický svým křesťanstvím, se proti tomu neumí postavit a hledá stejné kontrolní systémy.

Současně zde působilo několik různých vlivů. Po založení Čínské komunistické strany v červenci 1921, na čemž se podílel Mao Cetung, následovaly mocenské boje o nové uspořádání a orientaci země. Po desetiletích krvavých bojů zvítězili komunisté, když jejich vůdce Mao Ce-tung vyhlásil 1. října 1949 vznik Čínské lidové republiky. Poražené síly našly útočiště na ostrově Tchaj-wanu a vyhlásily Čínskou republiku.

Na pevnině se Čína chtěla zbavit feudálních a imperiálních pozůstatků, třídních nepřátel, kapitalistů, křesťanů − měla za cíl zlikvidovat všechny nepřátele komunismu. Odhaduje se, že této sinizaci padlo za oběť 45 milionů Číňanů. S obrovským vypětím sil se země chtěla dostat z pokoření Západem, stát se novou velkou Čínou a dokázat tak světu, že s koncepcí „socialismu čínského typu“ lze vybudovat ráj na zemi.

Nová doba

Po desetiletích opatrného otevírání se Západu, odsouvání komunistických ideálů ve prospěch pragmatických ideálů, začíná pod vládou Si Ťin-pchinga od roku 2013 „nová doba“. Na rozdíl od svých předchůdců Si Ťin-phing důrazně prosazuje vzestup Číny, aby se stala světovou mocností. Projekt hedvábné stezky, gigantický, nanejvýš ambiciózní infrastrukturní projekt „srovnatelný se založením OSN nebo Světové banky“,*2) výrazně podpořil hospodářský rozvoj a posílil obraz Číny ve světě. Vnitropoliticky si Si upevnil svou moc, zlikvidoval nepříjemné kritiky a odstranil ústavně zakotvená omezení prezidentských pravomocí. Dalšímu posilování jeho osobní moci už nestojí nic v cestě.

Během plenárního zasedání komunistické strany 11. listopadu 2021vydal ústřední výbor „historickou rezoluci“.*3) Si v ní dostal čestný titul „Velký vůdce“, tedy označení, jaké do té doby měl pouze Mao Ce-tung. Mezitím je Si dále programově uctíván, církve a sbory jsou vyzývány, aby místo obrazů Ježíše prezentovaly Si Tin-pchinga.

Na oslavách stého výročí komunistické strany 1. července 2021 Si připomněl významné historické momenty (opiová válka, povstání tchaj-pchingů, boxerů, Sunjatsena) a jednoznačně vyhlásil cestu k tomu, aby se Čína stala světovou mocnosti pod heslem „Socialismus čínského typu“.

„Neustále musíme pokračovat v sinizaci marxismu. Marxismus je duší a heslem naší strany. Musíme se držet socialismu čínského typu a jít si naší vlastní cestou.“

Čína chce světu dokázat, že čínský sen představuje „nové světové náboženství“, vorový model ke zřízení mírového světového řádu. Modeluje novou „komunistickou demokracii“ podle zásad „absolutního vedení strany, stability a jednoty za každou cenu.“ Základ této „harmonické společnosti“ tvoří dvanáct klíčových socialistických hodnot: svoboda, demokracie, právní stát, rovnoprávnost atd. Avšak představy o hodnotách, které se uznávají i v západním světě, mají úplně jiný kontext. Li Meng, ředitel propagačního centra Šen-čenské technologické univerzity například v rámci konference ke vzdělávání lektorů 6. srpna 2022 deklaroval význam těchto klíčových hodnot a varoval před zkreslenou interpretací „západního pojetí demokracie“, neoliberalismem, civilní společností, západním pojetím žurnalistiky, před kritickým zkoumáním komunistické strany a zpochyb­ňováním „socialismu čínského typu“.

V pozadí těchto důrazných výzev je zřejmě dokument č. 9, Interní strategický dokument Komunistické strany Číny z roku 2012, který zveřejnila čínská novinářka Kao Jü, což ji potom stálo sedm let vězení. V tomto dokumentu strana varuje před západními hodnotami a před šířením těchto idejí.*4) Snadno se necháme zmást, že Čína sice žongluje s pojmy jako demokracie a právní stát, jejich význam je však úplně jiný. V tvrdém konkurenčním boji o trh a moc jsme se tedy v řadě oblastí ocitli v neblahé závislosti, jak to nyní v poslední době bolestně poznáváme.

Zdvořilé nabídky Číňanů na výhodné obchody jsou příliš lákavé − a když partner velkoryse nabídnuté půjčky nemůže splácet, důsledkem je přívětivé převzetí a pak už sedí na vedoucích pozicích Číňané.

Velmoci nejsou pro Číňany atraktivní partneři. Sázejí na bilaterální aliance a vrážejí klíny do EU − přátelsky, nenápadně a cílevědomě. Zatím ještě nedochází k výprodeji Západu a také v samotné Číně naráží stranický směr na odpor. To, zda Západ odolá čínskému způsobu získáváni moci, zůstává nejisté.

Nekompromisně

Stále více s prohlubuje ideologizace společnosti za cenu základních lidských práv jako je svoboda názoru, svědomí, tisku nebo svoboda náboženská a stále důkladnější dohled „ve jménu bezpečnosti“ se současným zastrašováním, používáním násilí a neustálou infiltrací (aplikace s Si-ovými pokyny pro každý den) a indoktrinací ve vzdělávání a výchově.

U příležitosti jubilea renomované čínské univerzity Renmin v Pekingu Si 26. dubna 2022 důrazně vyžadoval implementaci trvalé „ideologicko-politické výchovy“, a to od základních škol až po univerzity.

Osvědčený prostředek k zajištění a kontrolu ideologizace je stále se rozšiřující a téměř totální dohled − sociální kreditní systém, dohledové aplikace, všudypřítomné kamery i s rozpoznáváním řeči, kontrola komunikace atd. Na denním pořádku jsou sociální vylučování, útlak, represálie a pronásledování opozičníků, menšin (např. Ujgurů), v širším smyslu jinak smýšlejících (křesťanů, Falun Gong, sekt jako Eastern Lightning atd).

Zavedením nového náboženského zákona v roce 2018 byly citelně omezeny prostory pro církve a sbory. Od března 2022 vstoupil v platnost další zákon o kontrole „náboženského obsahu“ na internetu. Dnes tam mohou náboženský obsah zveřejňovat pouze licencované osoby. Křesťané jsou utlačování, ba až pronásledování pomocí nejasných a přitom stále tvrdších opatření. jednotlivé církve se zavírají kvůli malicherným důvodům, církevní budovy se bourají, veřejně viditelné symboly jako kříže se demontují a církve (v domácnostech) se dostávají pod stále větší tlak.

Na rozdíl od svých předchůdců Si Ťin-phing důrazně prosazuje vzestup Číny, aby se stala světovou mocností.

Vyjadřovat prognózy do budoucna by vzhledem k globálnímu turbulentnímu vývoji nebylo seriózní. Bezpečnostní architektura se nyní dostává do nebezpečné polohy. Nikdo neví, co přinesou následující měsíce, ale řada scénářů vrhá už dnes své stíny. Vyjádření o Hongkongu a Tchaj-wanu jsou srozumitelné. Existuje jen jedna Čína a všichni Číňané jsou bratři*5). Křesťané jsou v Číně stále více v nevýhodě, ne-li v ohrožení.

Na celý západní svět se Čína dívá jako na giganta, kterého pro jeho slabosti, dekadenci a odklon od kdysi západní křesťanské kultury neuznává, a nijak neskrývá, že jím pohrdá.*6) Není divu, že Číňané se dívají nadřazeně na opěvovanou západní demokracii, která vznikla pro velké ideály svobody a lidských práv, ale která je ochotna se jich zase vzdát.

Sinoložka Katika Kühnreich, specialistka v oboru digitalizace a dohled, ve své přednášce o kontrolních a dohledových systémech v Číně konstatovala, že to, co se tam veřejně děje a ví se o tom, to si přejí vlády v celém světě.

Zasahování do záležitostí druhých a částečné rozmělňování základních práv v posledních dvou letech byly jen předchutí toho, co je zde myslitelné a uskutečnitelné.

Židovský historik Jacob Talmon označil zhroucení západních hodnot jako zvrat do „totalitární demokracie“: Vliv náboženství v Evropě vymizel, a něco tedy muselo vzniklé vakuum vyplnit. „Po zavržení církve a trans­cenden­tální spraved­lnosti zůstal stát jako jediný zdroj a kontrola morálky,“*7) říká historik.

Stát vystupuje na místě Boha. Nové náboženství v Číně je počínštěný marxismus a stát se stal dozorcem občanů.

Jsme od toho my na Západě ušetřeni? Co máme dělat? Nemyslet na to? Bezmocně krčit rameny? V Německu studuje čtyřicet tisíc Číňanů, což je zdaleka největší skupina zahraničních studentů. Mezinárodní politickou scénou můžeme hýbat jen málo. Ale máme možnost, aby se mladí Číňané tady v Evropě seznámili s křesťanskou vírou − pokud se s nimi setkáváme. Využívejme tuto příležitost.

PhDr. Susanne Rosskopfová

Převzato s laskavým svolením ze švýcarského časopisu factum, 2022, č. 6

Autorka je historička na volné noze, více než deset let se zabývá mezinárodním kontextem (občanská společnost, studenti...) Hlavními oblastmi jejího studia je historie duchovních a ideových hnutí a ideologií, hnutí 1968, gender mainstreaming. Je vdaná, má tři dospělé děti a tři vnoučata.

Další literatura:

Frank Sieren: «Zukunft? China! Wie die neue Supermacht unser Leben, unsere Politik, unsere Wirtschaft verändert», Penguin Verlag, 2018, 368 Seiten, ISBN 978-3-32860-032-9

Matthias Naß: «Drachentanz. Chinas Aufstieg zur Weltmacht und was er für uns bedeutet», CH Beck,

Poznámky:

1. Stefan Aust v interview z 13.1.2022.

2. Politický ekonom, Parag Khanna, Drachentanz, Nass, Matthias, str. 172.

3. I. rezoluce 1945 Mao. Směřování komunistické strany pod vedením Mao-Cetunga.

4. Rezoluce 2021 Si-Tchin-ping, Připojení k Maově výzvě „sinizace komunismu“.

5. Si Ťin-Pching in The Governance of China III, S.60-61: Recognize the historical fact of the 1992 Consensus and that the two sides belong to one China ... People on both sides of the Taiwan Straits are brothers and sisters.

6. Du Zhanyuan (Tu Čan-jüan), Shared values of humanit: In the West, many «role models of democracy» have seen their institutions degrade over the recent years. At the so-called «summit for democracy» in December, U.S. President Joe Biden, the host, admitted that more than half of all «democracies» have experienced a decline in at least one aspect of their democracy over the last 10 years, including the United States. in: Beijing Review; Chinas National English News Weekly, Nr.52, 2021-12-24.

7. Talmon, Jacob, Die Geschichte der totalitären Demokratie, s. 40.

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.(1)
 Naštval mě.