Má národ takovou vládu, jakou si zaslouží?

Dřív jsem nad touto otázkou krčil rameny. Nedávno jsem však četl Žalm 78, který Izraelcům připomíná, co všechno s nimi a pro ně Bůh udělal. A také jim trochu vy­čítá, že na jeho skutky zapomínají.

Je tam také řeč o tom, jak Bůh posti­ho­val Egypťany − neměli vodu, do­by­tek jim pomřel, museli řešit hlubokou energetickou krizi − vždyť tma byla i ve dne, pronásledoval je hmyz, přírodní katastrofy (krupobití), místo vody jim tekla krev, mnoho lidí umřelo − asi víc než za Covidu...

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Zrození moderního sionismu

ks

A to všechno jenom kvůli jedinému člověku, kvůli jejich vládci, tvrdo­hla­vé­mu faraonovi, protože nechtěl pustit Izraelce. Snadno si řekneme: „Vždyť nějací poslední lidé na polích nebo řemeslníci ve městě nemohli za to, jaký je faraon, tak proč museli všichni trpět?“

Zdá se, že Bůh postihoval celý ná­rod za to, jaký je faraon. Fa­raon vymys­lel, že bu­dou Izrael­ce nená­vidět a utla­čo­vat a národ na to při­stoupil − nutili je pra­co­vat, dřít a oni byli nad nimi dráby.

Dá se říct, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží? Určitě se obojí ovlivňuje na­vzá­jem − vláda je taková, jaký je lid, a současně lid je takový, jaká je vláda.

Když se podíváme na nedávné a současné dějiny, Hitler v Ně­mec­ku, ko­mu­nisté 1948 v Čes­ko­­slo­ven­sku a další, byli (demo­kraticky) zvoleni vět­ši­nou národa. Lidé neprohlédli včas, jaké lidi to volí. Byli něčím zaslepeni − a pak museli nést důsledky. V Rusku je to s volbami jinak, dlouhá staletí je tam systém, který je těžké hodnotit pozitivně.

Dnes už je to dost jiné, ale před sto a více lety byli Američané, Švýcaři nebo Angličané pracovité, poctivé, morální národy a podle toho vypadaly i jejich vlády. Přiznám se, že mě velmi pozitivně překvapili Ukrajinci s pre­zidentem Zelenským.

Je možné něco změnit?

Jestliže lid není spokojen s vládou a zvolí jinou nebo tu nechtěnou dokonce svrhne, pak se moc nezmění, pokud se nezmění národ. Když se naopak podíváme na dobré vládce, tak někteří z nich (mám teď na mysli biblického Chízkijáše) dokázali něco změnit ve své generaci − než přišel další (bez­bož­ný) král.

Když se podíváme na vládu, prezidenta nebo zákony a když přitom akcep­­tu­je­me, že národ má takovou vládu, jakou si zaslouží, co byste řekli o našem národu? Jací jsme? Poctiví? Pracovití? Stojíme jako národ na stabilních, staletími osvěd­čených morálních (biblických) principech? Nebo jsme křiváci, kteří kličkují, přizpů­sobují se a dokážou kdeco nemo­rálního tole­rovat? Pokud nejsme úplně dezorientovaní a vůbec nevíme, co bychom měli dělat.

Možná mi řeknete, že nemám generalizovat, že ne všichni jsou jako ně­kteří nahoře, za které se stydíme. Ale právě o to mi jde: Jaký jsem já?! − Nebrat si příklad od „některých“ nahoře, nejít jejich cestou, netolerovat u sebe to, co se toleruje jim.

Nepřidávej se k většině, páchá-li zlo.
2. Mojžíšova 23,2

Bible i historie mluví s obdivem o těch, kdo dokázali zůstat poctiví, praco­vití, obětaví navzdory tomu, jaké bylo jejich okolí, nebo dokonce k čemu je na­bá­dala vrchnost. Samuel, Eliáš a Elíša, Daniel, Hus, Komen­ský, Tyndale, Wycliffe, Luther, ze současnosti možná Havel nebo Navalnyj − to všechno jsou lidé, kteří byli jiní než jejich sousedé, než jejich vrchnost. To, že museli snášet příkoří a mnoho obětovat, mělo svůj význam a v řadě případů i vliv na to, aby národ dospěl ke změně v tom, jaký je, a někdy i v tom, jakou měl pak vládu.

Myslím si, že vláda odpovídá tomu, jaký je lid. A já jako jednotlivec, jeden z lidu, mohu ve svém okolí ovlivňovat to, jací budou aspoň někteří. A nepo­chy­bu­ji, že nejhlubší změnu dělá v lidech evan­gelium.

Jan Vopalecký, říjen 2022

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.