Citát z Bible:
Jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud.
Fp 1,5 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha. 2Pt 1,3-4
Potkávám lidi, i křesťany, na kterých je vidět nespokojenost, pořád něco hledají, chtějí něco víc, něco lepšího. A přitom si neuvědomují, že na dosah ruky mají všechno, co k životu potřebují.
Můžete říct, že máte všechno, co potřebujete? Dokážete žít spokojeně, bez toho, abyste pořád něco sháněli, po něčem dychtili nebo si na něco stěžovali?
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Bůh nás uklidňuje, že nám dal všechno, co k životu potřebujeme, nemusíme být nervózní, nemusíme stále pobíhat v obavě, abychom něco nepropásli. Dal nám i čas, dává nám klid, abychom se neznepokojovali tím, že možná něco nestihneme, nemusíme se trápit, co by bylo, kdybych nestihl ten vlak, kdybych nesehnal tu knížku, kdyby se dcera nedostala na školu...
Vědomí, že Bůh je dobrý, že nám dal všechno, co potřebuji, je zdrojem úžasného klidu. Vlastně nic už nemusím! Všechno jen „můžu“.
Možná vás zajímá, jak to „všechno“ dostat. Jednoduše: „Skrze poznání toho, který nás povolal svou slávou a mocí.“ Stačí poznat nebo lépe poznávat Krista − třeba tím, že mu důvěřujeme a že jsme spolu s ním. Je to úplně stejné, jako když chceme poznat člověka. Kluk pozná děvče tím, že si s ní bude povídat, že jí bude věřit − a pozná, jak reaguje, jaká je. Někdy se stane, že se v někom zklameme. Zkuste to však s Pánem Ježíšem Kristem. Chcete jeho odpovědi? Jsou v Bibli, například v tom, že nám dal všechno, co potřebujeme...
Bible však říká ještě něco víc. Všechno dostáváme tím, že poznáváme Krista. Dobrá. Dále Bible říká, že Kristus nás povolal svou slávou a mocí. Možná jsme to při prvním setkání s Kristem nepostřehli. On má slávu, která přitahuje, která povolává. Stejně tak přitahuje jeho moc. Zde „moc“ může znamenat také mocné činy, nebo ctnosti. Tím vším přitahuje! Zkusme to srovnat s tím, co nás přitahuje na lidech! Jejich sláva? Ctnosti?
Text však jde ještě dále: Bůh nám daroval zaslíbení a jeho sliby platí! Takže nejen máme všechno, co potřebujeme, Bůh nám slibuje ještě daleko víc. Můžeme na sobě mít božskou přirozenost a také ji vyzařovat. Jeho sliby mají ohromný cíl: božskou přirozenost, mít něco z toho, jaký je Bůh. Tedy to, jaký má charakter, jak je čistý, ale i mocný, spokojený a nesužuje ho trápení, které pramení z hříchu.
Nedávno mi kamarád povídal o své práci poradce nezaměstnaným a zadluženým lidem. Popisoval životní osudy těchto lidí s tím, že naprostá většina z nich se do této situace dostala tím, co Bible označuje jako hřích − trocha nepoctivosti, nemoudrá půjčka, opilost, zaspal do práce... a pak se v tom veze řadu let. − Neříkám, že křesťan se do podobné situace nemůže dostat, ale jestliže nám záleží na božské přirozenosti, ta nás chrání před „zhoubou, do níž svět žene jeho zvrácená touha“ (2. Petrova 1,4).
Dokážeme ocenit, že si nás Kristus podmanil svou slávou a mocí? Že nám dal všechno, co potřebujeme? Že nás ušetřil toho, abychom se trápili marností a zkázou, která je kolem nás? Jak bude náš život vypadat, když si to budeme pamatovat?
Jan Vopalecký, duben 2018
Podobný článek: Co vám nikdo nevezme!
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.
Tím nám daroval vzácná a převeliká zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě, do níž svět žene jeho zvrácená touha.
2. Petrova 1,3-4