Informace, nebo nadšení?

Zaujal mě jeden z rozdílů mezi evropskými a (některými) islámskými školami. Cílem evropských škol je zprostředkovávat dětem a mládeži informace, aby věděly, co v životě budou potřebovat, učí se tam, jak informace získávat. Myslím, že se to daří, i když se vedou diskuse o tom, jak dobře je člověk, který opouští školu, připraven na praktický život.

Hltáme informace. Jakmile chvilku nemáme přísun nových informací, není nám dobře. V každé volné chvilce sedáme k internetu a díváme se, co je nového ve zprávách a hlavně na sociálních sítích, jestli nemáme nějakou novou zprávu. Zdá se nám, že trvale potřebujeme jako první vědět, co kdo napsal, co kdo řekl, co se kde stalo.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Larry Crabb
Když Boží cesty nedávají smysl
Návrat, běžná cena 249 Kč
Naše sleva: 10 Kč
Vaše cena: 239 Kč

ks

Zato islámské školy mají jiný koncept. Možná nebudu objektivní, protože jsem v tamějších lavicích neseděl. Zato vidím výstupy. Mladým lidem se tam dostane asi o něco méně všeobecných informací, slyší ale o tom, co se píše v koránu, seznámí se ze základy práva šáría.

Když se podíváme na atmosféru ve škole, domnívám se, že jde také o velký rozdíl. V evropských školách převládá nezájem žáků a postupně roste i nezájem učitelů, látka se sice odvykládá, děti si možná něco zapamatují, ale ve vztahu k výuce je cítit apatie a nechuť − a to se přenáší i do života obecně − znuděnost, nezájem.

Islám však dává „naději“. Imámové mladým lidem předávají něco, co pro ně má smysl: Je třeba bojovat proti západnímu světu a mladí muslimové jsou tím nadšeni. Mají motivaci a dychtivě přijímají, co se jim říká. Evropské bezpečnostní síly pak mají plné ruce práce, aby stačily sledovat, případně stíhat imámy, kteří podněcují mladé lidi k nenávisti a násilí.

Evropské školy ovládá nuda,
muslimské školy ovládá nadšení.

Evropské školy postrádají nadšení, muslimské potřebují více a jiných informací − věřím tomu, že obojí může zachránit, když se jim dostane evangelium. Evangelium je zdrojem nadšení pro toho, kdo je přijímá, a to díky tomu, že přináší odpuštění, osvobozuje od pocitů viny a vytváří nový vztah − s Bohem. Tento Bůh, Stvořitel, vede člověka k tomu, aby poznával jeho, zemi, všechny zákonitosti a všechno svěřené dobře spravoval. Proto je evangelium také impulsem k poznávání, k získávání informací a jejich využívání v praxi.

Pán Ježíš vyučoval tak, že sice lidem předával informace, ukazoval, jak je Písmo Starého zákona bohaté, ale zároveň předával nadšení. Učedníci byli schopni během krátké doby rozšířit toto nadšení (=evangelium) po celém Středozemí.

Zato v kázáních a životě dnešní evropské církve vidím krizi. Často se v nich předávají informace, které posluchači už znají. Řekl bych, že dnešní posluchači mají už dost informací k tomu, aby se nadchli, ale zaujetí postrádají. Mnoho farářů a kazatelů je samo postrádá, není to nadšení schopné života. Že by sami nevěřili tomu, co říkají, když to na ně samotné nemá takový dopad, aby je to nadchlo? Zaměřují se na to, co říct, na to, aby řekli to, co od nich lidé čekají, aby zopakovali to, co mají opakovat vždycky, je pro ně důležité, aby vyplnili stanovený čas, ale to, zda jejich obsah posluchače nadchne a promění, je až druhořadé.

Informace si člověk může opatřit i sám. Zato nadšení, smysl potřebuje získat z vyššího zdroje. Křesťanům je tím zdrojem Bůh a působení moci Ducha svatého v jejich životě. Bůh pro nás má informace, ale i to, co naše srdce rozhoří. A čeká, kdy si k němu sedneme a budeme v klidu poslouchat, co nám chce říct. Ty jeho informace dokážou skutečně nadchnout, ale je třeba si na jeho hlas vyhradit čas a prostor, kde je ticho, kdy se − aspoň na chvíli − zřekneme přijmu jiných informací.

Bůh dává nadšení, které neničí, nevede k nenávisti, ale k lásce, ukazuje cestu, dává řešení, motivuje, rozhoří naše srdce a naplní náš život.

Chtěl jsem vám nasadit červíka: přivítali byste nějaký zdroj, kde získat nadšení, motor do života? Co takhle nějaká konference, tématický seminář, večer chval, telefonát či setkání s přítelem, dobrá kniha...? Rád bych, aby naše rodiny, sbory, třídy, pracoviště a další místa, kde se vyskytujeme, byly místem, kde se nejen předávají informace („jsem u kamaráda“, „kup chleba“, „naučte se str. 49-52“...), ale kde také v dobré atmosféře vznikají impulsy k hlubším osobním vztahům, k tomu co naplňuje a přináší užitek a Boží požehnání.

Jan Vopalecký, říjen 2018

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.