Citát z Bible:
A vytrvalost ať je dovršena skutkem, abyste byli dokonalí a neporušení, prosti všech nedostatků.
Jk 1,4 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Muž potřebuje, aby mu žena projevovala úctu, tak si ho udrží! Žena potřebuje mužovu lásku − a opravdová láska je oběť!
Táto, děti potřebují tvůj čas, zájem, ujištění i tvé prohry. Nasávají tě všemi smysly. Jsi pro ně pevný bod, ať jsi jakýkoliv. Pak budou v dospělosti pevné.
Nikdo konkrétní za to sice nemůže, ale lze sledovat faraonovské trendy − snahu odloudit děti od rodičů. Jak se rodiče mohou bránit, aby jim děti nebyly „ukradeny“?
Bůh nás ve svém slově opakovaně vyzývá, abychom přijímali sirotky, vdovy a také uprchlíky. Ve Starém zákoně to platilo pro Izraelce: „Proto milujte příchozího, neboť jste byli příchozími v egyptské zemi“ (5. Mojžíšova 10,19).
V současném uprchlickém dramatu vidíme největší a nejkrásnější Boží výzvu k nám křesťanům, abychom si vyhrnuli rukávy a dali se do práce, aby to bylo k požehnání našim bližním, kteří hledají naši pomoc. Celá Kristova církev se nyní může zapojit do toho, aby lidem z různých kulturních kruhů mohla slovy i činy prokázat Boží lásku.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Jak se jednotlivci, rodiny nebo sbory mohou podílet na péči a integraci uprchlíků?
Už jen obyčejná návštěva jednoho uprchlíka může být obrovským činem lásky a ocenění. Při takové návštěvě může vzniknout něco mnohem většího. Další možnosti jsou:
Většina těchto traumatizovaných lidí je velmi vděčná. Ale zároveň se často setkáváme s přehnanými požadavky a s pokusy o zneužití. Je důležité umět říct ne. Je vhodné také otevřeně mluvit o finanční podpoře ze strany státu.
S jazykovými problémy se setkáváme denně. V tom je ovšem také naše obrovská šance. Čím větší jsou jazykové problémy, tím větší mohou mít motivaci se novému jazyku naučit, aby mohli v novém prostředí komunikovat a zase nějak fungovat. Mnoho uprchlíků pochází ze zemí, kde jsou lidé velmi společenští a schopnost komunikovat je důležitý předpoklad.
Proto tyto lidi vedeme k tomu, aby se bez obav začali učit německy v nějakém kurzu. Během pravidelného vyučování vyrůstá důvěra a také nesčetná setkání, během nichž mohou vzniknout hluboké vztahy.
Zveme na bohoslužby i nevěřící uprchlíky. Klíčové je setkávání a informace. Chceme, aby spolu s námi prožili, jak slavíme bohoslužbu a co znamená křesťanský život.
Pokud mají otázky, tak u čaje povídáme o bohoslužbě a odpovídáme jim na jejich otázky. My Němci máme přílišný ostych mluvit o své víře, ale pro muslimy je to většinou naprostá samozřejmost. Nemáme co skrývat. Naopak! Vždyť jako křesťané máme zvěst, která proměňuje životy milionů lidí. Kolik křesťanů se od základů změnilo, protože jim Bůh daroval odpuštění hříchů a věčný život? To jsou věci, o kterých si stoupenci jiných náboženství mohou jen nechat zdát! Proč se s tím schováváme?
Na druhé straně ve velkých ubytovnách s uprchlíky je na místě zdrženlivost, protože se tam nesmí dělat žádné náboženské akce. Jako křesťané respektujeme tyto zásady vedení ubytoven, které chce světonázorově zůstat neutrální, aby se předešlo extrémním náboženským excesům.
Loni jsme s věřícími uprchlíky studovali Bibli a k tomu je zvali do sborových prostor. Samotné studium potom probíhalo v soukromí.
Jestliže pak během osobní návštěvy nastane příležitost mluvit o vlastní víře a naději, můžeme toho využít k osobnímu svědectví.
Také v rámci našeho kurzu němčiny často mluvíme o „Bohu a světu“ a přitom vysvětlujeme svátky v kalendáři. Přitom vzniká mnoho příležitosti vysvětlit biblická témata, jako jsou Vánoce, Velikonoce, Letnice apod. Vždy když mluvíme o víře, podáváme to jako pozvání, nikdy nikoho nenutíme. Náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus vždy zval, nikdy nenutil. To platí i pro nás jeho děti.
Je naší výsadou, že s uprchlíky pracujeme na plný úvazek. Tato služba nám vyplňuje opravdu všechen čas. Je pro nás velkým darem, že můžeme přijímat lidi z různých kultur. Většinou za to sklízíme hlubokou vděčnost. Jsme si přitom vědomí velkého nebezpečí ve formě vyhoření. Proto cíleně nikoho nezveme domů, abychom si ponechali poslední útočiště, kde můžeme mít klid. Odpočinek může mít různé podoby. Pro lidi, kteří jsou velmi orientovaní na vztahy, může být práce s uprchlíky oddechem, ale pro nás by to už bylo příliš.
Daniela Wagnerová
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Martin (1957) a Hanna (1961) Seidl-Schulzovi mají tři dospělé dcery, pracovali 17 let v Keni jako misionáři mezi uprchlíky ze Somálska. Od r. 2012 působí mezi uprchlíky a migranty v Německu v okolí Řezna.
Podobný článek: Afghánský mladík