Jak Bůh připravuje (k) manželství?

Izák a Rebeka

Příběh, který zde pisatel první knihy Mojžíšovy vypravuje, je starodávný, odráží pestrou směs životních přesvědčení typických pro dobu patriarchů a zajímavým způsobem ukazuje vznik velkého vztahu partnerství. Tentokrát nám nejde především o dobu, kulturu a prostředí, ale chceme sledovat některé principy, které nám poskytuje tento příklad, jak pod Božími zraky vzniká šťastné manželství z lásky.

Abraham byl stařec pokročilého věku. Hospodin mu ve všem požehnal. i řekl Abraham služebníku, správci svého domu, který vládl vším, co mu patřilo: ,Polož ruku na můj klín. Zavazuji tě přísahou při Hospodinu, Bohu nebes a Bohu země, abys nebral pro mého syna ženu z dcer Kenaanců, mezi nimiž sídlím. Půjdeš do mé země a do mého rodiště a vezmeš odtamtud ženu pro mého syna Izáka.„ Služebník mu na to odvětil: ,Co když mě ta žena nebude chtít následovat sem, do této země? Mám tvého syna zavést zpátky do země, z níž jsi vyšel?“ Abraham řekl: ,Chraň se tam mého syna zavést! Hospodin, Bůh nebes, který mě vzal z domu mého otce a z mé rodné země, promluvil ke mně a přísahal mi, že tuto zemi dá mému potomstvu; on sám vyšle před tebou svého posla, a ty budeš moci vzít odtamtud ženu pro mého syna. Kdyby tě snad ta žena nechtěla následovat, budeš své přísahy zproštěn. Jen tam mého syna nezaváděj!„ (1M 24,1-8)

Role rodičů

Abrahamovi záleželo na tom, koho si jeho syn vezme za manželku. Vystupuje zde jako zodpovědný otec, který ví, co je pro jeho syna životně důležité. Jedná se o Izákovu nevěstu a podniká velké kroky, nelituje peněz, námahy pro to, aby v této oblasti udělal to nejlepší, co je v jeho silách. Je to důležité i v dnešní době, i když je hodně odlišná od doby, když se odehrál tento příběh.

Mnoho dnešních dětí, promiňte, dospívajících mladých lidí, si stěžuje, že rodiče jejich všední starosti nezajímají, jediná jejich starost je, aby měli dobré známky a neudělali někde nějaký průšvih nebo rodinnou ostudu. o běžné starosti se nezajímají, ale když se jedná o závažná životní rozhodnutí, tak by to nejraději udělali za ně. Chceme-li si

zachovat vliv na život svých dětí, pak nebude stačít, když pouze kontrolujeme jejich žákovské knížky, když rozhodneme nebo vyjádříme definitivní souhlas s tím, co bude dcera či syn dělat po základní škole. Mladí lidé nepotřebují od rodičů

jen občas nějaký podpis, peníze, mít kde přespat a vyprat. Je třeba jim věnovat čas, být s nimi, vnímat je, jejich potřeby, zájmy, ale i nálady a sdílet s nimi jejich radosti i zklamání.

Děti a mladí lidé velmi přesně vycítí, kdy mohou něco ze svého nitra svěřit, rozpoznají, jestli jim porozumíme, nebo jestli je naopak odsoudíme a dáme najevo, že nejsme příliš ochotni věnovat se jejich niterným záležitostem. Porozumění, umění vcítit se do citových záležitostí svých dětí je však rozhodující pro to, abychom jim mohli něco říci a aby si ony daly poradit a braly naše slova vážně, až půjde o tak závažná rozhodnutí jako je životní partner. Základy pro to, jaký má být jejich životní partner, se v životě mladého člověka kladou už od raného dětství; když dospějí do věku, kdy se chlapci a děvčata po sobě ohlížejí, se už v jejich představách dá změnit jen máloco.

Jestliže mají rodiče dobrý vnitřní vztah se svými dětmi, pak období dospívání a hledání partnera pro ně nemusí být noční můrou, hrůzou, ,koho mi asi přivede domů“.

Jaká by měla být?

Abraham byl nesporně velmi silnou osobností a okolní společnost ho uznávala jako autoritu. Přesto mu při ženitbě jeho syna nešlo o osobní nebo rodinnou prestiž. Kritéria, která uvádí pro budoucí ženu svého syna jsou motivována vědomím, že jej Bůh povolal, že mu dal zvláštní poslání. Abraham si byl vědom, že Bůh jemu a jeho potomstvu slíbil zemi, po které nyní chodí jako host. Proto nepřipouští možnost, že by se jeho syn měl vrátit tam, odkud on sám na Boží pověření a s jeho zaslíbením vyšel.

Prvním Abrahamovým požadavkem na manželku jeho syna bylo to, aby nepocházela z dcer Kenaanců. Věděl, že je to bezbožný národ, kterému Bůh sice dosud dává šanci, ale že spěje k zániku (1M 15,16; 1M 34). Sám v přítomnosti lidí, mezi nimiž žil, prožíval obavy (1M 20) a nechtěl se s nimi nijak spolčovat. Uvědomoval si, že Bůh mu daroval úplně jinou budoucnost než jim, pro kterou by oni sotva měli pochopení.

Dovedeme odhadnout, jaký by byl Abraham bez svého Boha? Nikdy by se nestal takovým, jak jej dnes vnímáme, nikdy by nevyšel z Uru, nedostal by slib, nedostal by ani zemi, možná by zůstal bez dětí kdesi v zapomnění. Abraham bez Boha by nebyl Abrahamem! Proto nechce, aby jeho syn Izák měl za manželku ženu, která Boha nezná, která neví, jak je mocný, jak nesmírně naplňuje život člověka a která by možná podle toho žila bezbožným způsobem.

Tento princip je nadčasový. To, kde a jakým způsobem se mladý člověk ohlíží po svém životním partnerovi, ukazuje, jak ve svém životě počítá s Bohem, podle toho je vidět, co s Bohem už prožil, co od něho přijal, jaké sliby si přivlastnil, zda je přesvědčen, že život s Bohem pro něho opravdu stojí zato. Hledá si pro svou budoucnost a pro své manželství protějšek, se kterým si v tom bude rozumět, hledá někoho, kdo poznal, prožil Boží moc − v osobní zkušenosti, v odpuštění, ve vedení, v tom, jak se vyplatí Boha poslouchat. Dva lidé v manželství potřebují sdílet základní životní postoje, mít stejný směr života, a to je třeba si ujasnit ještě před navázáním vztahu.

Život s Bohem, život věřícího člověka je dobrodružný, napínavý, náročný, byť někdy se slzami, a přináší období bezmoci a bezradnosti − ale vždy se zaslíbením Boží přítomnosti a moci. a spojení takového člověka s nevěřícím je nesmírnou brzdou, ochuzením, odcizením, v konečném důsledku nesmírným trápením, kdy často zaznívá: ,Já už opravdu nevím jak dál!„ Předmětem sporů pak jsou každá maličkost, každý pohyb, slovo, pak už se nejedná o to, jestli ten druhý je nebo není věřící. Je třeba včas dbát biblické zásady: ,Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? a jaké spolužití světla s temnotou?“ (2. Korintským 6,14).

Není však pravda, že Bůh zavrhuje celý národ jenom proto, že jsou Kenaanci a člověk pro svůj původ nemá šanci. Bůh pozorně, spravedlivě sleduje srdce, motivy každého jednotlivce a podle toho s každým jedná. Příkladem výjimečného jednání s takovými lidmi je Tamár (1M 38) nebo Rut.

Dnes se mladí lidé navzájem setkávají bez toho, že by mezi sebou dělali takové rozdíly jako dříve. Platí to nejen o společenských vrstvách − bohatí a chudí, urození a neurození, vzdělaní a nevzdělaní. Do prostředí věřících lidí stále více a častěji přicházejí lidé z nekřesťanského prostředí, a to je dobře. Tito lidé jsou skutečně prázdní, postrádají jakékoli hodnoty a smysl, a proto hledají, kde jen mohou. Ti, kteří zjistí, že peníze, sex, drogy a další lákadla nedávají životu smysl a to, co potřebují, začínají přemýšlet a dostávají se do křesťanského prostředí. Ne všichni zde zakotví, ještě dříve než poznají, jaký je život s Bohem, odradí je některé způsoby, omezení, hranice, které souvisejí se svobodou, jakou přináší Kristus. Ale není právě málo těch, kteří to myslí vážně a chtějí Boha brát opravdu vážně.

Když svůj život odevzdají Kristu, aby všechno staré a špinavé očistil, a začnou vést nový život, je samozřejmé, že potom se ohlížejí po životním partnerovi v tomto prostředí.

Při navazování vztahu je dobré vzít v úvahu vzájemné rozdíly, nejen ve vzdělání (což je něco jiného než inteligence), věku, ale také ve způsobu výchovy a prostředí, kde ten druhý vyrůstal. ,Vzít v úvahu„ přitom neznamená vyloučit, ale zvážit, modlit se za to a uvědomit si, že to možná v budoucnosti ve společném životě přinese určitá omezení jednomu nebo druhému. Znamená to rozhodnout se, zda daný rozdíl budu ochoten nést. Někdy sem mohou patřit i jiné oblasti odlišností, jako je přístup k životu, k hodnotám, penězům nebo manželskému životu. To všechno jsou věci, ve kterých by si mladý člověk napřed sám měl udělat jasno a potom o nich hovořit s druhými, myslím tím se svými vrstevníky, s těmi, mezi kterými žije a mezi nimiž hledá svého životního partnera.

Služebník tedy vzal deset velbloudů svého pána a jel. Vybaven všelijakými drahocennostmi svého pána vydal se na cestu do aramského Dvojříčí, do města Náchorova. (1M 24,10)

Tato část biblického příběhu naznačuje, že manželství, výběr životního partnera jsou nesmírně důležité. Vzdálenost tisíce kilometrů, cesta trvající celé týdny − to vše nebylo na překážku, Abraham byl ochoten investovat nesmírně mnoho, nešetřil drahocennosti, peníze, námahu svého služebníka, jen aby Izák měl dobrou ženu.

Manželství je i dnes nesmírnou hodnotou a pro jeho zdar stojí za to do něho investovat tolik, kolik je třeba. Postoje ,však se rozvedu, když nám to nebude klapat“ se krutě vymstí. Kde lidé berou manželství vážně a chtějí je uspořádat podle Božích představ, tam znamená velké požehnání.

Kde se mladí setkávají?

Před městem zastavil velbloudy u studně s vodou. Bylo to navečer, v době, kdy ženy vycházívají čerpat vodu. Tu řekl: ,Hospodine, Bože mého pána Abrahama, dopřej mi to prosím a prokaž milosrdenství mému pánu Abrahamovi. Hle, stojím nad pramenem a dcery mužů města vycházejí čerpat vodu. Dívce, která přijde, řeknu: ,Nakloň svůj džbán, abych se napil.` Odvětí-li: ,Jen pij, a také tvé velbloudy napojím,` předurčil jsi ji pro svého služebníka Izáka. Podle toho poznám, že jsi mému pánu prokázal milosrdenství.„ Ještě než domluvil, přišla Rebeka, která se narodila Betúelovi, synu Milky, ženy Abrahamova bratra Náchora. Měla na rameni džbán. Byla to dívka velmi půvabného vzhledu, panna, muž ji dosud nepoznal. Sestoupila k pramenu, naplnila svůj džbán a vystoupila. Služebník jí přiběhl naproti a řekl: ,Dej mi prosím doušek vody ze džbánu!“ Odvětila: ,Jen se napij, můj pane.„ a rychle spustila džbán na ruku a dala mu pít. Když mu dala napít, řekla: ,Načerpám i tvým velbloudům, aby se napili.“ Rychle vylila vodu ze svého džbánu do napajedla a znovu odběhla ke studni čerpat, aby napojila i všechny jeho velbloudy. Muž ji přitom mlčky pozoroval, aby poznal, zda Hospodin dává jeho cestě zdar, či nikoli. (1M 24,11-21)

Abrahamův služebník dorazil k městu, které bylo cílem jeho dlouhé cesty. Nikoho v něm nezná, neví, kam se obrátit, neví, komu by mohl svěřit, s jakým posláním přichází. Blíží se večer, je rád, že si může u studny odpočinout. A vtom vidí, že je právě na místě, kam přicházejí lidé z města, potřebují vodu.

Zde u studny se Abrahamův služebník přirozeným způsobem setkává s lidmi z města a může s nimi navázat hovor.

Kde je dnes vhodné prostředí pro přirozené navazování kontaktů mezi mladými věřícími lidmi? Musí to být hospoda, diskotéka? Proč by to nemělo být křesťanské prostředí, u ,vody„ − Božího slova (Efezským 5,26), ať už v kontextu setkání církve, nebo konkrétně mladých lidí v křesťanském prostředí a někdy možná i daleko − stojí zato jezdit a posílat své děti na pobyty, a to daleko dříve, než bychom předpokládali, že tam navážou partnerský vztah. Svou hodnotu mají i pobyty dětí ve školním věku, kde se setkávají s jinými dětmi, kdy ještě zdaleka nejde o navazování partnerských vztahů.

Setkání církve vůbec by měla mít daleko širší záběr a smysl než jen vyslechnout poučení z Bible. To samozřejmě také, a čím je zde Boží slovo živější a aktuálnější, tím lépe. Avšak naše bohoslužby, chvíle před nimi a po nich a všechny akce, setkání či návštěvy by měly plnit také roli vytváření a upevňování vzájemných vztahů a vazeb. Důležité jsou společné rozhovory, sdílení postojů, názorů − a to platí jak pro mladé lidi tak pro všechny ostatní generace.

Při takových setkáních se tvoří základy duchovního života, jednotlivců, dvojic, rodin i celého společenství. Zde si i mladí lidé mohou utvářet a učit se vyjadřovat své postoje před druhými, před svými vrstevníky a nakonec i před tím, s kým chtějí strávit svůj život. Nebojte se hovořit s druhým, jaké jsou vaše představy o praktickém životě s Bohem, o tom, co je pro vás důležité, jak věříte, čemu věříte, jak se vaše víra projevuje.

Mnoha mladým lidem se nezdá potřebné o tom v této době mluvit, protože mají spoustu jiných věcí, které si chtějí sdělit, ale čím dříve se naučí bezprostředně komunikovat o svém životě s Bohem, o svém čtení Bible, co z ní přijali osobně, o svých modlitbách − tím pevnější bude duchovní základ jejich života. Začínat se tomu učit až v manželství, kdy je třeba čelit mnoha problémům zevnitř i zvenčí, bývá pak velmi těžké.

Modlitba

Na Abrahamově životě je patrné, že se nemodlil pouze tehdy, když byl v úzkých, když něco potřeboval nebo si něco velice přál. Můžeme předpokládat, že celá jeho domácnost na tom byla podobně. Pro Abrahamova služebníka byla modlitba přirozenou součástí života, kdy Bohu sděloval, co prožívá, co potřebuje, o co mu jde, a to drobnosti i velké věci. Bůh na modlitbě nesleduje délku, kvalitu projevu nebo formulace, ale záleží mu na tom, abychom mu prostřednictvím modlitby vyjadřovali vztah. Modlitbu nemusíme omezovat jen na klíčové okamžiky, když hledáme, kam na školu, do učení, když kupujeme mobil či dům, když nám jde o život, nebo když se se rozhodujeme pro životního partnera.

Má smysl vyjadřovat Bohu své obyčejné pocity, svá drobná zklamání, neúspěchy, nejistotu nebo naopak radost, můžeme mu říkat, na co se těšíme, ale i to, co je běžné, obyčejné, nudné.

Pokud jsme se naučili modlit se v běžných věcech a ověřili jsme si, že Bůh slyší, že reaguje (byť ne vždy tak jak jsme si představovali), pak je pro nás úlevou, když můžeme v modlitbě svěřit Bohu i své hledání, rozhodování a volbu životního partnera.

Tento postoj k modlitbě a Bohu můžeme sledovat i na Izákovi, který chodil večer přemýšlet (1M 24,63). Přemýšlení před Bohem, které volně přechází do modlitby, je dobrý způsob, jak si mladý člověk − daleko dříve, než bude mít před očima toho/tu, po kom touží a pro zamilovanost uvidí všechno růžově, klidně už od 14 let − může připravovat cestu ke svému životnímu partnerovi, k době seznamování se a k manželství − modlitbou, kdy Bohu vyjadřuje své touhy, sny, ideály. Nejde jen o bezcílné, nesmyslné snění, které končí smutným konstatováním, že realita je jiná, krutá; Bůh vidí do našeho nitra, sleduje, o co nám opravdu jde − a také dokáže jednat v náš prospěch.

Svou důležitost má rovněž osobní příprava před navázáním vztahu − škola, zájmy, umění porozumět lidem, praktické dovednosti; nejen šití a vaření nebo oprava vodovodního kohoutku či výroba motokáry pro kluka, ale co například nějaký hudební nástroj, vědomosti o přírodě, ekonomice, znalost cizího jazyka, na což potom ve vztahu, v rodině nebude čas − a žena, děti a ostatní to ocení!

Půvabná

Biblický popis nám nezatajuje, že Izákova nastávající nevěsta Rebeka byla krásná dívka. Není zde řeč, že by krása bylo něco hříšného, špatného. Není třeba si vyčítat, když jsem krásná nebo mám krásnou dívku, nebo když se žena snaží být krásná. Bůh nás, muže i ženy, uschopnil vnímat, že někdo je hezký, krásný, když má šarm a my se z tohoto daru můžeme radovat, je to přirozené, je to ,dovoleno“.

Na druhé straně dnešní svět udělal z krásy modlu a lidé pro svůj vzhled obětují nesmírné hodnoty, často na úkor mnoha zásadnějších kvalit vlastní osobnosti. Fyzická krása je dar, ale je to jen jedno hledisko. Bible nás upozorňuje, abychom se nedali zaslepit vnějším vzhledem: ,Zlatý kroužek na rypáku vepře je žena krásná, ale svéhlavá a rozmarná„ (Přísloví 11,22).

Jestliže má někdo hrubé nedostatky v jiných oblastech své osobnosti, pak to vnější krása nespraví. Vždycky je důležité sledovat celou osobnost člověka, o kterém přemýšlím, zda s ním strávit celý zbytek života. Někdy může například napovědět jeho rodina, chování doma, vztahy k nejbližším; tam se projevuje, jak se člověk chová, když sundá všechno přikrašlování.

Na čem nejvíc záleží

V dnešní době se asi divíme, proč si Izák nechal manželku přivést − jak se dokázal vzdát práva vybrat si sám? Možná to bylo něco neobvyklého i v tehdejší době, ale Izák spoléhal, že to bude zodpovědný výběr.

Dnes slýcháme, že se ti dva musí napřed dobře poznat, dokonce i v sexuální oblasti, že není možné kupovat zajíce v pytli. Je pravda, že má své místo, když se dva lidé před svatbou navzájem dobře poznají, když se naučí spolu komunikovat, ustupovat si, překonávat překážky, nestejné názory, avšak není pravda, že mají spolu zkoušet i sexuální oblast. Ta patří až do manželství. Základem pro šťastný manželský vztah je láska chápaná jako rozhodnutí milovat, ne láska chápaná jako neovladatelný cit, který dnes vzplane a zítra zvadne. Kdyby manželství stálo na takovém citu, nemělo by dlouhého trvání, proto musí stát na rozhodnutí milovat.

Jestliže dva lidé, kteří vstupují do manželství, mají mezi sebou dobrý vzájemný vztah, jestliže se rozhodli jeden druhého milovat a dali to svatbou veřejně najevo, pak teprve tím mají vytvořen pevný rámec i pro rozvíjení sexuální oblasti. Bez tohoto rámce je sexualita úspěšná asi jako vlak mimo koleje. v takovém případě je docela snadné vztah navázat, ale pro život je rozhodující vztah udržet a rozvíjet!

Příběh seznámení Izáka a Rebeky naznačuje, že dokonce možná ani tolik nezáleží na tom, kdo přesně se stane mým partnerem (byť obecná zásada je jasná: ,ne z dcer Kenaanců“), ale na tom, co ti dva ze společného vztahu a společného života udělají.

autor: Jan Vopalecký

Vybráno z čísla 2002/4

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (5)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(2)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.(1)