Citát z Bible:
Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.
Ř 8,1 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Děti (teď mám na mysli nikoliv malé, ale větší, případně dospívající) na jedné straně potřebují mít prostor, kde se mohou ventilovat − ale zároveň pro svůj zdravý vývoj potřebují vidět hlouběji do nitra svého tatínka, aby jim nezůstal jen hranou falešnou „ztělesněnou dokonalostí“.
Děti potřebují vidět tatínka i v okamžicích, kdy bojuje, kdy neví, kdy se vypořádává s neúspěchem a prohrává. To je také nedocenitelný vklad pro jejich další život. Pak nezůstanou bezradné, nezkušené, mají příklad, nebudou muset zmatkovat, propadat zoufalství, budou mít představu, jak nesnáze řešil kdysi jejich tatínek. Právě v těchto těžkých chvílích mohou děti poznávat, jak reálná je tatínkova víra v Boha, zda a jak umí před Bohem přiznávat svá omezení a své chyby (a může se jednat o praktické maličkosti − zapomněl jsem na svůj slib, nezbyl mi čas…), a také vidí, jaký má s Bohem vztah a učí se čerpat od Boha sílu pro všední záležitosti svého života.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Vím, že je to riziko − co když přitom vyjdou najevo moje slabiny, za které se celý život stydím, které jsou ošklivé a zlé? Ale právě tím (a zvlášť v dnešní době) při zpětném pohledu poroste u dětí tatínkova autorita. Ne proto, že je dokonalý, ale že má své chyby, které vyznává, že umí bojovat, i když nemá zaručeno, že zvítězí.
Pokud otec takto vpouští své větší děti do svého života, může je získat, může získat jejich srdce („naklonit srdce otců k synům a srdce synů k otcům…“ − Malachiáš 3,24). Je to něco úplně jiného a má to naprosto jiný dopad, než když se otec chvástá, jak kde co dokázal − a děti přitom vědí, jak je formální, jaký je v mnoha věcech slaboch, před čím vším se schovává a utíká. A buďme si jisti, že děti vidí daleko víc, než si uvědomujeme − i když nijak nenaznačí, že to vidí…
Přitom i vpouštění do vlastního života má svá pravidla. Od otce to vyžaduje zralost, jsou věci, se kterými bojuje před Bohem sám a nikomu z lidí je nesvěřuje. Některé věci svěří své ženě nebo příteli. A něco může svěřit i svým dětem, aby poznávaly tatínka i zevnitř a samy rostly a sílily.
I když děti vidí otcovy chyby a to, jak se s nimi vypořádává, tatínek je pro ně důležitým nástrojem k tomu, aby poznaly Boha. Otec je pro ně tím, koho si umí představit, je pro ně „navštívenkou“ od Boha a svým vztahem k nim jim zprostředkovává, jak asi Bůh vypadá, jak se chová, jaký je, co dělá. Jak jim chceme Boha představit?
Učí se například tím, že se obracejí se svými potřebami na tatínka. Ať mají zkušenost, že tatínek je rád, když ho děti vyhledávají, čekají na jeho pomoc, věří mu, když s nimi mluví o jejich prosbách, jedná a podle okolností je rád plní.
Přesně totéž má rád náš Otec nebeský: chce, abychom mu věřili, obraceli se k němu o pomoc a svěřovali mu všechna svoje přání, dokonce i tajná nebo nesplnitelná − Bůh je všemohoucí a moudře nám dává všechno, co potřebujeme.
Pokračování zde.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!