Citát z Bible:
Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.
2Pt 1,3 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Procházky s dětmi jsou fantastické! Kde jinde si s nimi tak dobře povykládáte? I když to všechno dlouho trvá... A často to je poučením i pro mě.
Důvěrnému příteli můžu svěřit své sny, ideály, přemýšlení a vědět, že to nezneužije ani ve svůj prospěch ani k tomu, aby mě zesměšnil.
Je to člověk, kterému můžu popsat, co se mi nedaří nebo že jsem zklamaný sám ze sebe. Přitom vím, že to neroznese, že mě vyslechne a nehodí mě přes palubu, i když ze mně bude zklamaný stejně jako já.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Mít důvěrného přítele je něco velmi cenného.
Je zajímavé, jak se o důvěrném vztahu vyjadřuje Bible. Výraz „důvěrný vztah“ je překlad aktualizovaný do dnešní doby. Původně znamená „tajná rada“. Tajná v tom smyslu, že se jedná o něco osobního, soukromého, určeného pouze mně − v tomto smyslu něco důvěrného. A rada je na jiných místech přeložená jako vztah, společenství, konzultace. Takže důvěrný vztah.
Vedle vztahu s lidmi, ať je to darebák nebo dobrý přítel, mluví Bible o důvěrném vztahu s Bohem. To je něco úplně jiného.
Je pro nás útěchou, že v těžkých dobách si vedle osobního přítele můžeme jako důvěrníka pro své těžkosti najít Boha a jemu všechno svěřovat, před ním rozkládat své úvahy o dalších krocích. Jóbův přítel Elífaz sice postrádal správný vhled do Jóbova trápení, ale přesto mu moudře radí: „Měj se k Bohu důvěrněji.“ Ano, vzít Boha jako důvěrníka a všechno mu popsat, je cestou k uklidnění. Bůh rád vidí naší důvěru k němu a také slyší naše modlitby.
Jako vrchol myšlenky o důvěře však vidím to, když si Bůh jako někoho, s kým chce mít důvěrný vztah, vybere nás. Uneseme takovou důvěru? Příkladem je Abraham. Bůh viděl, co se děje v Sodomě, bylo jasné, že by bylo správné celé město smést z povrchu země, ale ještě to konzultuje s Abrahamem (1. Mojžíšova 18,17-22).
Považuje ho za svého důvěrníka, a tak mu diskrétně svěřuje své přemýšlení. V Abrahamovi hrkne: „Vždyť tam je můj synovec Lot!“ Abraham Hospodina nepřesvědčuje, aby od svých plánů upustil, ale ptá se ho, jestli spolu s hříšníky smete i spravedlivé. A Bůh vymyslel jedinečné řešení. Hříšníky spravedlivě potrestal, ale Lota zachránil tím, že ho včas z města vyvedl.
Díky důvěrnému vztahu s Bohem, díky tomu, že Bůh Abrahamovi důvěřoval, mohl se Abraham dovědět o Božích záměrech a vlastně také přispět k záchraně Lota. To byl výsledek důvěrného vztahu mezi Bohem a Abrahamem.
Jeremjášovi říká Bůh o jiných prorocích: „Kdyby byli v důvěrném obecenství se mnou a hlásali má slova mému lidu, odvrátili by je od jejich zlé cesty a od jejich zlých skutků“ (Jr 23,22). Osobní důvěrný vztah s Bohem je předpokladem k tomu, abychom mohli s lidmi mluvit o Bohu a aby naše slova na ně měla zachraňující vliv.
Tito proroci postrádali důvěrný vztah s Bohem. Proto byli vůči svým současníkům bezmocní, neměli jim co říct, a i když jim možná něco říkali, tak je nikdo neposlouchal a nerespektoval. Bůh však říká, že kdyby s ním měli důvěrný vztah, pak by mohli mluvit, hlásat Boží slovo, principy a výzvy − a oni by poslechli. Ale to se v Jeremiášově době nestalo.
Důvěrný vztah s Bohem je klíčový pro to, abychom mohli mluvit s lidmi. Jestliže je náš vztah s Bohem hluboký, živý a proniká náš život, pak jsou naše slova silná a mají vliv na lidi kolem nás. Když promluvil Pán Ježíš, lidé cítili, že to nejsou jen znalosti ani jen síla osobnosti, ale viděli, že má Boží moc.
Přál bych sobě i vám, aby naše slova nebyla prázdná, ale měla na lidi vliv: aby je slyšeli, vnímali a jednali podle nich a prožívali Boží záchranu v Kristu. Předpokladem k tomu je náš důvěrný vztah s Bohem.
Jan Vopalecký, březen 2023
Důvěřujete, i když on vám nevěří?
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Jób 22,21: Měj se k Bohu důvěrněji, ať užiješ pokoje. Vzejde ti z toho jen užitek.
Jeremjáš 23,18: Kdo však byl v důvěrném obecenství s Hospodinem? Kdo viděl a slyšel jeho slovo? Kdo věnoval pozornost jeho slovu a naslouchal?
Jeremjáš 23,22: Kdyby byli v důvěrném obecenství se mnou a hlásali má slova mému lidu, odvrátili by je od jejich zlé cesty a od jejich zlých skutků.
Genesis 18,19: Důvěrně jsem se s ním sblížil, aby přikazoval svým synům a všem, kteří přijdou po něm: »Dbejte na Hospodinovu cestu a jednejte podle spravedlnosti a práva, ať Hospodin Abrahamovi splní, co mu přislíbil«.„
Efezským 3,12: V něm smíme i my ve víře přistupovat k Bohu svobodně a s důvěrou.
Židům 13,6: Proto smíme říkat s důvěrou: `Pán při mně stojí, nebudu se bát. Co mi může udělat člověk?´
Jakubův 1,6: Nechť však prosí s důvěrou a nic nepochybuje. Kdo pochybuje, je podoben mořské vlně, hnané a zmítané vichřicí.
Př 3,32: Hospodinu je odporný ten, kdo bloudí, ale s přímými důvěrně hovoří.
1 Janův 5,14: Máme v něho pevnou důvěru, že nás slyší, kdykoliv o něco požádáme ve shodě s jeho vůlí.
Ž 55,15: s nímž mě pojila sladká důvěrnost! V průvodu jsme chodívali do domu Božího.
Ž 89,7: Strašný je Bůh v kruhu svatých, nesmírný, budící bázeň ve všech kolem sebe.