Nic prokletého již nebude. V tom městě bude Boží a Beránkův trůn a jeho otroci mu budou sloužit (Bible, Zj 22,3 E)

Cítíte se jako otroci?

I v nebi bude otroctví, ale jiné

Taky vás život vtahuje do soukolí nejrůznějších povinností? Nevíte, co udělat jako první, přitom cítíte jen únavu a vyčerpání a pocit, že jste stejně všechno nestihli. Navíc vás opouští radost ze života i jakákoli inspirace k novým věcem. Máte závazky k rodině, práci a kamarádům, možná i sami k sobě, ale nemůžete všeho nechat, někam se zavřít a mít klid? Tak to žijete v otroctví.

Jinou formou otroctví je to, když vás něco baví i ničí zároveň, vy to víte, ale nemáte sílu se z toho dostat. A možná prožíváte i jiné otroctví.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Mike Fabarez
Učednictví v praxi
Didasko, běžná cena 360 Kč
Naše sleva: 25 Kč
Vaše cena: 335 Kč

ks

Otroci v nebi

Víte, že i v nebi budou otroci? Pominu teď, jak se do nebe dostat, chci jen poznamenat, že tam to podle Bible (Zjevení 21-22) bude úplně jiné.

Především tam nebude nic prokletého. Ani otroctví! Dokážete si představit nějaké „přijatelné“, ne-prokleté otroctví? Bible říká: „Nic prokletého již nebude. V tom městě bude Boží a Beránkův trůn a jeho otroci mu budou sloužit“ (Zjevení 22,3). Jak to tam tedy bude vypadat?

Možná se nám slovo otrok zdá příliš silné, lepší by bylo služebníci, jak to mají jiné překlady. Ale budiž. Co tam ti otroci budou dělat? Jak budou sloužit?

Otroctví už bude něco úplně jiného, než to prokleté otroctví, jak ho známe ze starověku nebo příšerné novověké či novodobé otroctví (viz Obchod s lidmi). Služba už nebude potupná dřina, únava, bezpráví, nemožnost se ozvat… Zde použité slovo sloužit je stejné jako ve verši Římanům 12,1: „Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství Boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou Bohu; to je vaše rozumná služba Bohu.“

Tím neprokletým, ale naopak slavným otroctvím je dobrovolně podávat Bohu všechno, co jsem a co mám, aby z toho Bůh dělal něco většího, slavnějšího, než bychom sami dokázali, možná víc, než si dovedeme představit.

Jde o to, abychom se vydávali Bohu, odevzdávali, možná podávali (nemyslím poddávali) nebo dokonce nabízeli Bohu. Tady na zemi své tělo, ale také svou duši, své síly, schopnosti − to vše máme podávat Bohu. Tím neprokletým, ale naopak slavným otroctvím je dobrovolně podávat Bohu všechno, co jsem a co mám, aby z toho Bůh dělal něco většího, slavnějšího, než bychom sami dokázali, možná víc, než si dovedeme představit. To je tedy neprokleté otroctví Bohu. Už to tedy není otroctví, ale služba, tedy boho-služba: podávat Bohu.

Nápis na čele

Zajímavým detailem toho neprokletého otroctví pro Boha je nápis na čele. Ve starověku se uprchlým otrokům vypalovalo na čelo jméno majitele, jakési znamení, že se jedná o otroka, který už jednou uprchl. Bolest! Doživotní potupa!

Mít v nebi na čele Beránkovo jméno je výsada, čest, sláva: Patřím sem, do Božího království, to je Boží podpis na mém životě − ať to všichni vidí!

Každý tam hrdě nosí Ježíšovo jméno (1. Petrův 4,16)Kdo však trpí za to, že je křesťan, ať se nestydí, ale slaví Boha, že smí nosit toto jméno. 1. Petrův 4,16 na svém čele (více viz Mají na čele jeho jméno). Když o tom tak přemýšlím, motivuje mě to, abych Bohu s novou chutí podával svůj život. Ať z něho udělá, co dokáže jen on!

Domnívám se, že v nebi bude ještě mnoho dalšího, co tady na zemi nesnášíme a považujeme za zlé, ale v nebi to nakonec také bude. Bude to však bez prokletí, bude to slavné. Nevím například, proč nebeské město bude mít hradby, navíc s branami, které se nikdy nezavírají. Naopak tam nebude chrám, moře, slunce ani měsíc − že by to také bylo zdrojem něčeho nesvatého?

Jan Vopalecký, únor 2022
zveřejněno v lednu 2024

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.(2)
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.