Kdyby Bůh neexistoval

Co se stane, když člověk věří v nic

Knihy vyhlášených ateistů, které kritizují náboženství, hrají v posledních měsících ve veřejné diskusi velkou roli. Patří mezi ně bestseller Richarda Dawkinse „The God Delusion“ (do češtiny se překládá různě, např. Bůh je halucinace nebo Poblouznění Bohem) a Christophera Hitchense „God Is Not Great“ (Bůh není velký). Do diskuse se zapojil také evangelický farář Alexander Garth, působící v Berlíně, kde se k církvi hlásí necelé jedno procento obyvatel, ve městě, kterému se říká hlavní město ateismu. Garthův místní sbor navštěvují především bývalí ateisté z východní části německé metropole.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

John Lennox
Dokáže věda vysvětlit všechno?
ALEF-Křesťanské sbory, běžná cena 150 Kč
Naše sleva: 20 Kč
Vaše cena: 130 Kč

ks

Ti, kdo se zabývají společenskými trendy, médii, instituty pro výzkum veřejného mínění, ti všichni vysílají signál: Náboženství je na vzestupu.

Ještě v osmdesátých letech to vypadalo, že jev zvaný „náboženství“ vymizí, jakmile budou lidé dostatečně vzdělaní a dostatečně materiálně zabezpečení.

Tato ateistická naděje se ukázala jako mylná. Právě společnosti, které jsou na vzestupu – například Jižní Korea nebo Čína – se otevírají křesťanské víře v takové míře, jak si to my Evropané nedovedeme představit. Z celosvětového hlediska je ateismus na ústupu. Při pohledu na tuto náboženskou renesanci, která se začíná projevovat už i v Evropě, někteří skalní ateisté propadají panice. Zoufale svolávají ty nejbojovnější mezi sebou k válečnému tažení, aby jakékoli projevy náboženství vyhladili z povrchu země. Jejich mluvčí jsou bystří, vědecky vzdělaní lidé: britský evoluční biolog Richard Dawkins, americký žurnalista Christopher Hitchens nebo francouzský učitel filozofie Michel Onfray se svou knihou „Boha nepotřebujeme“.

Kde se bere ta nenávist?

Říkají si „noví ateisté“ a angažovaně prohlašují: „Bůh je zvrácená škodlivá myšlenka. Je třeba ji vyhladit.“ Přitom jako by všechny prostředky byly oprávněné: demagogie, jednostranná víra ve vědu, hanobení, polopravdy, zobecňování. Hlavně, aby bylo náboženství zesměšněno jako něco hluboce primitivního a zlého. Nejen že je zodpovědné za kdejaké zlo, náboženství samotné je zlo lidstva.

Všechny do jednoho pytle

Přitom házejí do jednoho pytle pacifisty, sebevražedné atentátníky, teology osvobození, džihádisty, kreacionisty, odborníky na islám i odborníky na křesťanství, bojovníky Talibánu, různé guru, feministky, všechny, kdo nechtějí odpřisáhnout metafyziku. To vyvolává otázku, odkud je živena ta mimořádná nenávist nových ateistů proti jakémukoliv náboženství? Je to strach, že víra v boji s osvícenstvím přece jen zvítězí? Žijeme v době, kdy takřka všude na světě sledujeme radikalizaci a fundamentalizaci náboženství. Totéž platí o ateismu a rádo- by náboženské ideologii. Nový ateismus není nic jiného než fundamentalistická varianta klasického ateismu. Jeho zastánci nepřinesli žádnou novou myšlenku. Nová je pouze agresivita tvrzení, že přinášejí lidstvu (vnucené) štěstí.

Útok na důstojnost

Neexistuje radikálnější zdůvodnění, že všichni lidé jsou si rovni, než křesťansko-židovské pojetí člověka jako Božího obrazu. Jestliže člověk odstraní Boha, pak vyvstává nebezpečí, že také člověk odstraní člověka. Nezapomeňme, že Hitler i Stalin byli fanatičtí ateisté, kteří věřili ve vědu a chtěli uskutečňovat programy diletantních přírodovědců na záchranu lidstva. To bylo ideologickou přípravou na vyvraždění milionů lidí. Už neviděli člověka jako chtěné a milované Boží stvoření. Zabít produkt náhody mechanistické evoluce je jednodušší… Ateisté Richard Dawkins nebo Christopher Hitchens se vší vážností tvrdí, že pouze ateistické lidstvo může být opravdu šťastné.

Co zamlčují

Přitom se zapomíná nebo zamlčuje, že to byly právě ateistické ideologie jako komunismus a fašismus, které připravily o život miliony a miliony lidí, posílaly je do plynových komor, masově střílely, nechávaly vyhladovět v převýchovných táborech nebo udřít k smrti. Nejtemnější zemí světa je dnes Severní Korea se svou ateisticko-komunistickou diktaturou. Tamější vládci nechali asi milion obyvatel vyhladovět, statisíce jsou drženy v pracovních táborech jako zvířata. Pokud někdo nevidí, že ateistické ideje přinesly na tento svět nekonečně více bídy a utrpení než všechna náboženství dohromady, má hodně deformovaný přístup k realitě.

Jestliže člověk nečerpá svou důstojnost od Boha, ale namlouvá si, že spočívá v jeho rase, původu, postojích nebo užitečnosti, pak jsou široce otevřené dveře k tomu, že se celým skupinám lidí nebo dokonce národů upírá právo na život. Krutě se vymstí, když existenci člověka odstřihneme od Boha-Stvořitele. Člověk se stává nesmírně manipulovatelným, protože najednou postrádá jakékoli měřítko dobra a zla.

Když ateisté varují před ateismem

Před důsledky ateismu na soužití lidí varují nejen lidé, kteří patří k nějaké církvi. I pro takového socialistu jako Gregor Gysi je bezbožná společnost děsivou představou. V rozhovoru s J. B. Kernerem říká: „Bezbožná společnost znamená společnost bez jakékoli orientace, společnost čistého pragmatismu, kde si člověk dnes myslí něco a zítra něco jiného a nemá žádná závazná morální měřítka.“

Ateista Gysi se hrozí bezbožnosti a jejích následků. Společnost bez Boha ztrácí půdu, na které se může dařit jakýmkoli hodnotám. Kde jinde má čerpat hodnoty, bez kterých se každá společnost hroutí, když nemá žádné společné ideály pro soužití lidí, které by mohla dále rozvíjet? V ekonomice? Ve státním systému? Ve filozofii? Schopnost naší západní společnosti přežít i v budoucnosti rozhodujícím způsobem závisí na tom, jak se bude schopna vrátit ke kořenům křesťanské víry, jejím zdrojům, její spiritualitě, k jejímu humanismu, k jejím hodnotám, ctnostem.

J. Habermas – pro mnohé bezvýznamný filozof současnosti a zároveň ikona ateistické filozofie – píše, že „rozdrcené moderně může ze slepé uličky pomoci už jen náboženské zaměření na transcendentní pevný bod.“ Stručněji řečeno: Moderna zabředla v iluzích. Ze své slepé uličky se dostane, pouze pokud se vrátí k víře v Boha.

Křesťané jsou na tom lépe

Jako farář a zakladatel misijního sboru mezi ateisticky zaměřenými lidmi na východě Berlína jsem stále znovu šokován, jaký praktický dopad má ateismus na lidi. Znám mnoho mladých lidí, kteří v životě nevidí žádný smysl a ztrácejí se buď v rezignaci nebo depresích, nebo se nenasytně vrhají do života, sobecky, hédonisticky se honí od jednoho požitku k druhému, dychtí po zábavě, bezohledně jdou za svým úspěchem, bezuzdně si užívají, v problémech jsou labilní. Ateismus plodí velmi hluboké utrpení v životě nesčetných lidí: bezútěšnou prázdnotu v srdcích, hrozivou neschopnost vypořádat se s problémy a utrpením, propastnou bezradnost při jakémkoli ohrožení života jako jsou závislosti nebo násilí. Mnoho průzkumů dokládá, že věřící lidé vědí, jak žít, silněji se angažují pro dobro společnosti, jsou zdravější a mají lepší sex. Nejsou to samozřejmě nijak lepší lidé, ale jsou na tom lépe, protože jejich život může čerpat z vnitřního zdroje smysluplnosti života a zakotvení ve víře.

Ateistický filozof Michel Onfray odpovídá v jednom interview na otázku, odkud a kam míří lidský život: „Od velkého třesku přes evoluci až dodnes působil určitý druh mechaniky materialistické kauzality. A kam jdeme? Směrem k našemu zmizení. ‚Kritika čistého rozumu‘, Bethovenova Pátá… nic nezůstane.“

Cesta nikam

Matematik a nositel Nobelovy ceny za literaturu Bertrand Russel říká: „Dokud neakceptujeme, že existuje Bůh, otázka životního cíle zůstává nesmyslná.“

Ateista dává najevo, že jako člověk nemá žádný větší cíl. Jeho život je cesta nikam. Jsme jako děti, které neznají cestu domů. Všechny naše naděje a očekávání se soustřeďují jen na tento život. Pak je jasné, že čerpáme jen z něho. Snažíme se brát všechno, co se nám nabídne a svou morálku podřizujeme tomu, abychom si užili života. Pak není divu, že nás stále doprovází nenasytná chtivost života s jejími hroznými důsledky.

Pomíjíme hloubky lidského života a zužujeme svůj pohled jen na fyzickou existenci – tedy když ztrácíme ze zřetele celou lidskou existenci a vnímáme ji jen jako něco zemského. Ztrácíme se v tupé jednostrannosti tohoto života. Konečné určení naší podstaty nedospěje během našeho života k našemu konečnému určení. To je základní poznatek vývoje lidského ducha.

Rozdíl v domově důchodců

Ateismus je nirvána duše, protože nezná cíl. Filozof Martin Heidegger (1889-1976) na sklonku svého života napsal: „Zachránit nás může už jen Bůh. Jestliže Bůh jako mimosmyslový základ a cíl všeho jsoucna je mrtvý, pak už nezůstává nic, o co by se člověk mohl opřít nebo podle čeho se může řídit. Přede dveřmi stojí nejstrašnější ze všech hostů – nihilismus.“

Jako farář často chodím do domovů důchodců. Tam vidím rozdíl mezi těmi, kdo v Boha nevěří, a těmi, kteří Boha znají a milují. Vídám beznaděj v očích starých lidí, jejich zoufalství a zahořklost nad jejich prázdným, promarněným životem bez cíle.

A dívám se také do rozzářených očí těch, kdo cíl svého života poznali, protože věří v Boha. Často mě svou nadějí nakazí. Mnohokrát jsem byl jejich slovy sám potěšen, protože jejich povzbuzení a úžasná důvěra vychází z Boží reality.

Zlo by triumfovalo

Kdyby Bůh neexistoval, pak by na konci triumfovalo zlo. Nebylo by konečné zúčtování, kde by člověk musel před Boha předložit ovoce svého života. Vykořisťovatelé a vládci, nositelé smrti a zkázy v průběhu celé historie, Hitlerové a Stalinové tohoto světa by nakonec měli pravdu. Nebyl by žádný věčný soudce, který by je konfrontoval s plody jejich života a který by je nechal sklízet zkázu, kterou rozsévali. Nakonec by měli pravdu ti, kteří žili tak, že druhé posílali nesmyslně na smrt, ti, kteří se obohacovali tím, že druzí trpěli nedostatkem; ti, kteří se opájeli přepychem, protože druzí žili v nouzi; ti, kteří si přecpávali břicha, protože jiní hladověli. Křivda tohoto světa by marně volala do nebe, protože by žádný Bůh neslyšel a nesoudil. Zlo by tu nakonec stálo jako vítěz. Lidé jako Sophie Schollová nebo Dietrich Bonhoeffer, kteří zemřeli pro dobro, by se nakonec ukázali jako hlupáci. A Ježíš Kristus? Ten by byl největší poražený a blázen v dějinách.

Kdo by podržel?

Nebýt Boha, pak by byl člověk v celém chladném a nesmyslném vesmíru odkázán jen sám na sebe. Byl by sám bezmocný vydán propasti v sobě samém a všemu zlu na světě. Nebylo by Boha, který slyší, když člověk ze srdce volá. Nikdo by nám neříkal: „Žiješ, protože chci! Jsi tady, protože tě miluji!“ Nebyli bychom ničím jiným než jako produkt paranoidní náhody hozeni do života a odsouzeni k tomu, abychom kroužili sami kolem sebe a svého malého sobeckého světa. Byl by to život odvíjející se jako bezvýznamný koloběh uspokojování potřeb. Bez Boha se nedobereme odpovědí na otázky, odkud jsem, k čemu tady jsem a kam směřuji. Srdce zmrzne a duše žízní. Bez Boha chybí láska, která nás lidi volá k životu, která nás provází a dává nám cíl. Život bez Boha by byl jen tanec na padacích dveřích do velkého Nic. Člověk by neměl v co doufat, kromě toho, co má právě před očima. Ateismus jsou dveře do prázdna.

Krutě se vymstí, pokud existenci člověka odstřihneme od Boha-Stvořitele. Člověk se stává nesmírně manipulovatelný, protože najednou postrádá jakékoli měřítko dobra a zla.

„Bezbožná společnost postrádá jakoukoli orientaci, je to společnost čistého pragmatismu, kde si člověk dnes myslí něco a zítra něco jiného a nemá žádná závazná morální měřítka.“

Ateismus jsou dveře do prázdna.

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.(1)
 Naštval mě.