Citát z Bible:
Kdo sází a kdo zalévá, patří k sobě, ale každý podle vlastní práce obdrží svou odměnu.
1K 3,8 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Když jdu večer spát později než moje žena, někdy si ještě vzpomenu na něco, co jsem jí chtěl říct nebo na co se chtěl zeptat. Pak jen jemně zašeptám: „Spíš?“ Pokud neodpoví, tak vím, že už spí. Někdy nevrle procedí mezi zuby: „Jo.“ Tak vím, že nespí, jen chce spát a už nechce nic poslouchat. Cítím se však provinile, když mi řekne: „Už ne.“
Možná si dovedeme představit situaci, kdy se někoho zeptáme: „Žiješ?“ Například po pádu ze schodů nebo ze stromu jsme rádi, když slyšíme hekání: „Jo, ale...“
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Co však když se někoho zeptáte: „Ty jsi mrtvý?“ − a on vám odpoví: „Už ne.“ Kamarád mi jednou řekl: „Byl jsem mrtvý!“, ale znamenalo to, že byl mrtvý strachy, bolestí, jindy smíchem, ale určitě nebyl opravdu mrtvý.
Něco docela jiného však prožíval apoštol Jan, když viděl Pána Ježíše, který se mu zjevil se mu jako vznešená bytost, celý v bílém a oči mu zářily ohněm. Když se ho Jan polekal, Ježíš na něho položil ruku a říká: „Neboj se..., byl jsem sice mrtvý, ale teď jsem živý a už nikdy nezemřu.“
V té době bylo důležité, že se Pán Ježíš představil jako někdo, kdo byl mrtvý. Znamenalo to, že dokázal překonat smrt! Bylo to v době, kdy mnoho křesťanů pro svou víru v Krista umíralo, tedy bylo zabíjeno. A Pán Ježíš se ukazuje Janovi, aby zdůraznil, že smrt není to nejhorší, co se může člověku stát. Vždyť i smrt je něco, co pomine, co se dá překonat: „Byl jsem mrtvý! − a už nejsem, jsem živý! A už nikdy nezemřu, jsem živý na věky!“
Toto povzbuzení nově nabývá na významu. V dnešním světě je opět mnoho křesťanů pro svou víru zabíjeno − jsem vděčný Bohu, že ne v naší zemi. Povzbuzení, že smrt není konečná, je dnes navíc potřebné proto, že se realita smrti potlačuje, skrývá, ale strach ze smrti přesto mnoho lidí sžírá. Existuje způsob, jak ji překonat! − cestou je Kristus, který sám jako první prošel smrtí a dnes říká: „Byl jsem mrtvý, ale jsem živý!“ Umřel kvůli nám, aby smrtí provedl špatnosti (hříchy) všech, kdo mu věří, že je dokáže zachránit. A v té své smrti ty naše špatnosti nechal, naše hříchy umřely! Takovým způsobem Kristus očišťuje každého, kdo v něho věří. Takový člověk sice smrtí projde a pak po vzkříšení bude moct říct: „Byl jsem mrtvý, ale jsem živý!“
Naděje, že sám jednou budu moct říct „Byl jsem mrtvý, ale jsem živý!“, je pro mě útěchou v dnešním světě, který sice baví, ale nenaplňuje.
Jan Vopalecký, květen 2018
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. Amen. Mám klíče smrti i podsvětí.
Zjevení 1,18