Citát z Bible:
Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.
Ef 4,32 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena jako bohyně
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Mezi dvěma ženami
Snacha a tchyně . .
Doporučujeme
Modlete se za
&PREP Vztah s Ježíšem? − Asi se na to musí násilím!
Bůh stojí o to, abychom mu byli blízko, vlastně abychom si u něho hověli v náručí. Působí to tak blahodárně, když je kolem nás tolik podnětů, práce, starostí. Ideálně když se stane naším středem, [vlastně] tím prvním a hlavním, kým se během dne zabýváme.
Ale my to máme většinou naopak − jako první ráno přemýšlíme, co všechno máme před sebou, co všechno musíme udělat. A doufáme, že nám mezitím nebo potom zbude chvilka, abychom věnovali myšlenky a čas tomu, že jsme Boží děti a co s námi Bůh udělal.„
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Je to takový věčný boj biblické Marie a Marty. Chceme začít jako Marie − která si prý vybrala cosi lepšího, byť blíže nepopsaného − ale končíme jako Marta, která pořád jen lítá a stará se, aby − snad někdy v nedohlednu − měla všechno hotové a mohla si taky s Marií sednout k Ježíši.
Asi se to musí udělat násilím − prostě ustřihnout všechny ty své povinnosti, nechat to být a jít si s klidem sednout k Ježíši. Ježíš na toto naše „násilí“ čeká! Tolik se těší (snad ne marně), až on sám bude tím prvním a jediným v našem životě (jako v životě Marie). S ním ráno začneme, když pak jdeme do školy, do práce, do svých povinností, tak v podstatě jdeme s ním − a on s námi, s ním řešíme všechny problémy a starosti v práci, v rodině i svoje osobní − ale všechno je to s ním!
Hm, to je ono! Ježíš na to tak dlouho čekal! Ještě že se na mě nevykašlal, když byl pořád druhý v řadě. Nevykašlal, nenaštval. A uvědomil jsem si proč: „Láska je trpělivá, vlídná, nepočítá křivdy, vydrží, ať se děje cokoli, láska důvěřuje, vytrvá...“ Ještě že Bůh je láska! Taková úleva!
To mě motivuje, abych s ním ráno začínal − a pokračoval celý den. U něho byl doma a od něho si dělal výlety do všedního života. Ne naopak, že jsem doma mezi svými starostmi, prací a průšvihy a z nich si dělal výlety k Ježíši. Ještě že Bůh je láska!„
A ještě něco. Vzpomněl jsem si, co Bůh říká Jeremiášovi: “Kdyby byli v důvěrném vztahu se mnou a sdělovali moje slovo mému lidu, byli by je odvrátili od jejich zlé cesty a od jejich zlých skutků.„ (Jeremjáš 23,22).
Kolikrát se snažím někoho přesvědčit. Myslím to s ním dobře, ale on to nechápe, moje nejlepší přesvědčovací techniky nefungují! Co mám dělat?
Být v důvěrném vztahu s Bohem! To je ta Marie, to je “to dobré,„ co si vybrala a co jí nikdo nevezme! A když budeme především v důvěrném vztahu s Bohem, pak pro nás bude daleko snadnější překonávat překonávat všední problémy, ale dokonce budeme umět odvracet zlé lidi od toho zlého, co dělají! − A bez násilí!
Jan Vopalecký, červenec 2020
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!