Minecraftu my rodiče nerozumíme

Začal jsem zase s našimi kluky chodit do školy, tedy doprovázet je ke škole. Pro mě je to procházka a kluci jsou ve svém živlu: můžou povídat a já je poslouchám. Aby se nehádali, kdo bude mluvit, tak jim přiděluji každému tak 200 metrů cesty, pak se vystřídají.

Hm, ale zjistil jsem, že jim moc nerozumím. Oni se totiž každý večer dívají na počítač, kontrolujeme sice, aby tam nebylo něco násilnického, nemorálního nebo sprostého, ale jinak si vybírají sami. Hodně mluví o nějakém „majnkraftu“.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

K. Leman
Když vaše dítě trpí
Návrat, běžná cena 343 Kč
Naše sleva: 14 Kč
Vaše cena: 329 Kč

ks

Povídali o nějakém „goustu“, „mobech“, „endrmenovi“, demidž že ubere víc životů, někdo že se „enčantoval“ nebo teleportoval − jenom zírám, jak jim ta angličtina jde. Najednou nám k dorozumění mateřská čeština nestačí. Anglicky se sice slušně domluvím, ale s nimi ne, jejich souvislostem nerozumím. Asi se budu muset dívat na ten „majnkraft“ s nimi.

Když mluvili o zombie, o zabíjení, o tom, že někomu zbylo už jenom málo životů, že se někdo dostal do pekla, tak jsem se zeptal, jak to v tom pekle vypadá. Dozvěděl jsem se, že tam je láva, je tam jenom pět druhů mobů a nějaký blejz, který může střílet, a nejhorší že je pigmen (to když do prasete udeří blesk, má rád prasata), slajmové jsou nebezpeční...

Takže v tom pekle nejsou ležící mrtvoly, jenom kostlivci jsou mrtví, ostatní jsou živí. V tomhle pekle se normálně žije a bojuje. To je nějaké divné. Nakonec jsem se dověděl, že to majnkraftové peklo je vymyšlené, nepravdivé. Trochu mě to uklidnilo. Připadá mi zvláštní, že lidé vymýšlejí peklo, kde jsou živí. Zvlášť vzhledem k tomu, co píše o pekle Bible.

Zkoumal jsem hodnotový systém toho „majnkraftu“. Ptal jsem se, jestli je tam nějaké nebe a jak se tam dá dostat. Prý tam nebe je, ale usoudil jsem, že je to něco okrajového. Dostat se tam dá docela jednoduše tím, že se projde bránou (portálem). Ale pozor, z nebe majnkraftu se dá spadnout na zem! Podobným způsobem se dá dostat i do pekla.

Zkouším to srovnat s biblickými příběhy, které jsem hltal v jejich věku já. To už jsem věděl, že nikdo nežije tak dobře, aby se dostal do nebe. Jedinou šancí je to, aby mu Bůh odpustil. A trest za nás snesl někdo jiný (Ježíš). Jsem rád, že kluci to také vědí, a já jim to připomínám.

Za mých časů letěl Vinnetou a Old Shatterhand, rodiče a prarodiče se také chytali za hlavu, ale zdá se, že z naší generace přece jen něco vyrostlo. I zdraví křesťané. To mě uklidňuje.

Chci ty kluky vychovávat křesťansky. To znamená učit je například tomu, aby uměli prosit o odpuštění a druhým odpouštět. Já je zachránit nemůžu. Odpustit jim a proměnit jejich životy dokáže jen Kristus a jejich víra. Ale rád bych tomu napomáhal a předával jim hodnoty, které obstojí v životě i ve věčnosti. Když vidím, jak kluci nasávají Minecraft (tak se správně píše ten „majnkraft“), tak jim večer čtu a vyprávím příběhy (z misie, z Bible i jiné). Můžu vám říct, že nasávají všechno, zvlášť to, co má děj a spád.

Díky tomu, že si s kluky povídáme − v našem případě že je spíš nechávám povídat, se už tolik o ně nebojím. Zároveň si uvědomuji svou odpovědnost, aby měli dostatek těch pozitivních hodnot, které mohou nasávat − biblické příběhy a principy. Chci jim být nablízku, povzbuzovat je, usměrňovat i nechávat jim prostor k tomu, co je baví.

Prostě mám z těch našich kluků radost. A baví mě to s nimi. Trochu u toho trnu, ale přesto se těším, co z nich vyroste

Jan Vopalecký, červen 2020

Na vysvětlenou:
Máme dva kluky (druhá a třetí třída) v pěstounské péči, věkově jsme k nim spíš dědeček a babička.

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.(1)
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.