Citát z Bible:
Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou navzdory těm, kdo proti mně sočí.
Ž 27,11 E
(Další citáty)
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Snacha a tchyně . .
Manželská nevěra neznamená rozvod, bolí to, ale máme východisko.
Podle jakého měřítka by se mělo definovat, co je nenávistný projev? Není to tak, že dobrý úmysl připravuje cestu něčemu nebezpečnému, a sice omezení svobody vyjadřování?
Ano, Je to návrat k cenzuře pod pláštíkem dobrého úmyslu. Princip svobody a dobrovolnosti politikové v poslední době cíleně diskreditují. Aby se dosáhlo cíle X, je třeba státu a mocenských prostředků státu. Je tradicí, že politici takto uvažují, avšak obavy vyvolává to, že se proti tomu nikdo nestaví.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
V Evropě už není prostor pro ty, kdo interrupci nepovažují za lidské právo − považuje se to jako nenávistný projev. Andrea Villiamsová, generální ředitelka britské křesťanské právní organizace „Christian Legal Center“ říká, že dnes se už sama Bible označuje jako určitá forma „nenávistného projevu“. Svoboda projevu je pryč. Znamená to, že pro křesťany už zde téměř není prostor?
Ano, připomeňme si například faráře Jamesa McConnella z Belfastu. V kázání mluvil o „satanském“ islámu a byl kvůli tomu obviněn a musel před soud.
Proč se křesťané, kteří prosazují lásku k bližním dávají do jednoho šuplíku s ostatními náboženstvími, který otevřeně prklamují, že jinověrce je třeba zabíjet? Kam se poděla schopnost rozlišovat?
Mezi intelektuály zuří velká nenávist, která se potom zaměřuje proti celé společnosti. V Evropě existuje nenávist vůči Západu a křesťanství. Zachvátila dokonce i některé části evangelické církve. Na twitterovém účtu německé evangelické církve se v květnu objevila věta: „Říkat pořád dokola, že křesťané jsou pronásledováni, nemusí být vždy prospěšné.“ A právě v té době se v Egyptě odehrál masakr na křesťanech. Krátce předtím byla zavražděna Afghánka v Prienu u Chiemsee, která konvertovala ke křesťanství − a duchovní otec vraždy, šejk Ahmad Mohammed Al-Tayyeb, který požadoval usmrcení „nerozumné odpadlice“, seděl během výroční konference evangelické církve na jevišti a diskutoval se spolkovým ministrem vnitra Thomasem de Maiziére o toleranci. Nikdo se neodvážil mu položit jakoukoli kritickou otázku. Nejen že se na křesťany a džihádisty nahlíží stejně, vůči křesťanům je okolí daleko kritičtější. Slova amerického ekonoma a filozova Thomase Sowela: „Multikulturalismus dojede na to, že každou kulturu světa je možné vynášet, kromě kultury západní. Žádné kultuře na světě se nesmí nic vytýkat − kromě kultury západní.“
Kam to vede?
Když nejde o pravdu a skutečnost a obojí se zaměňuje, pak se zaměňují i hodnoty. S dobré rétorikou lze přehodnotit zlo na dobro − jako v totalitárních systémech dvacátého století.
Jak na takové výzvy mohou a mají reagovat křesťané? Vy jste novinář, nakolik se tento vývoj dotýká i Vaší práce?
Není možné sloužit pravdě a zároveň si dělat naděje, že si člověk vybuduje kariéru, že bude dobře zaplacen a že bude zahrnován cenami. V Matouš 6,24 je napsáno: Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat, k jednomu se přidá a druhým potom pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku..
Rozhovor vedla Daniela Wagnerová.
Text není dovoleno přejímat, kopírovat nebo jakkoli publikovat bez písemného svolení.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!