Nemáte čas?

Sešlo se nás pár kamarádů a dohodli jsme se, že se vždycky jednou za týden setkáme. Myslím, že to byl dobrý nápad.

Nápad ale nevyšel tak úplně, protože řada z nás nedokázala najít čas. Když jsme si navzájem popisovali, jak jsme časově vytíženi, vypadalo to opravdu beznadějně. Časově náročné zaměstnání, snaha být aspoň trochu s rodinou, určité závazky v místě bydliště, občas nějaká dobrovolná funkce, pravidelně trochu sportu nebo nějaký jiný koníček − a do toho vtlačit ještě jednu hodinu týdně − zhola nemožné!

Jako křesťan jsem chtěl hledat odpověď v Bibli. Přistupoval jsem k ní v tomto případě s předsudkem − s představou, že takový David si píská na fujaru a přitom hlídá ovečky, nebo že Abraham putuje od jednoho místa své zaslíbené země ke druhému, může si chodit, jak chce, a nic ho nehoní. Řešení problému „nemám čas„ v Bibli nenajdu, protože je to novodobý problém, který Bible neznala.

Ale pak jsem přece jen našel lidi, kteří měli hodně práce, a zbývalo jim málo času na to, aby mohli dělat ještě něco navíc.

Nemám čas! − Biblické odpovědi

Jako první situaci (spíš okrajovou) chci uvést bohatého muže, který uspořádal velkou hostinu a pozval na ni všechny své přátele. Ti však byli tak zaměstnaní, pořád něco podnikali, že na mimořádnou slavnost neměli čas. Jeden koupil spřežení volů − dnes bychom řekli nové auto, druhý pole, to by dnes mohlo odpovídat tomu, když někdo koupí zavedenou firmu, a třetí se oženil. No uznejte, v lidé v takových situacích přece nemají čas chodit na hostinu.

Jenže Bible všechny jejich důvody hodnotí jako výmluvy (Lukáš 14,18). Koupit nové auto, nasazení v novém zaměstnání nebo podnikání a dokonce ani rodinné události jako je vlastní svatba nejsou dostatečné důvody k tomu, abychom Bohu řekli: „Nemám čas!“ Byly to výmluvy a z Božího pohledu mohli i tak přijít na hostinu. A co my, když nás zve Bůh − ať už k tomu, abychom si odpočali nebo abychom pracovali pro něho.

Mojžíš

Mojžíš několikrát naříká, že to nemůže zvládnout, že je toho moc (Numeri 11,14). Byl autoritou, kterého všichni uznávali, věděli, že za ním stojí Boží moc, a tak za ním chodil lidé se svými problémy a hlavně spory. Mojžíš je vždycky vyslechl a rozsoudil. Bylo toho však moc a nestíhal to (Exodus 18,13-16).

Nehemiáš

V podmínkách podobných válce, za otevřeného nepřátelství určité blízké skupiny lidí bylo nezbytné rychle postavit městské hradby. Celá desetiletí se tomu nikdo nevěnoval, ale on teď viděl, že se to musí udělat velmi rychle. Podařilo se mu k tomu nadchnout lidi, a tak stavěli. Dovedete si představit ředitele stavební společnosti, která má zajistit nějaké tři čtyři kilometry hradeb kolem města? Za jak dlouho by to zvládl? Nehemiáši na to před dvěma a půl tisíci lety stačily necelé dva měsíce!

Pán Ježíš

Neustále se na něho tlačili lidé a chtěli poslouchat, co říká, jak vyučuje, a mezitím za ním přicházeli nemocní, příbuzní je přiváděli nebo ho naléhavě prosili, aby šel s nimi domů a uzdravil jejich vážně nemocné, kterým hrozila smrt. Sám Pán Ježíš býval hrozně unavený, vyčerpáním usínal během dne – například cestou v autě, kdy zrovna neřídil (tehdy to byla loď).

A tito lidé se s nedostatkem času vypořádali! Jak?

Mojžíš – lepší organizací

Mojžíš se o práci rozdělil s dalšími. Našli se spolehliví lidé, na které delegoval pravomoc rozhodovat a sám si nechal to nejnáročnější. Když to zobecníme, můžeme říct, že řešení se našlo v lepší organizaci, v tom, že mu pomohli druzí, že on to na ně delegoval. Nemůžeme něco ze své práce, něco ze svého časového vytížení předat druhým? Nejsou kolem nás lidé, kteří by to třeba i uvítali? Zkusme akceptovat i to, že to budou dělat trochu jinak než my!

Nehemiáš – dělal, co je důležité, ostatní odmítl

Jeho postoj je vidět v situaci, kdy dostal pozvání na jedno setkání, ale on rozpoznal, že to není důležité, a vzkázal, že dělá velké dílo, velkou práci, a proto nemůže přijít (Nehemiáš 6,3). Je pravda, že prokoukl připravovanou zradu, ale můžeme se od něho naučit principu, že je třeba si roztřídit hierarchii důležitosti, dělat to důležité a ostatní odmítat. Nehemiáš si byl vědom, kým je, jaké je jeho poslání a tomu všechno podřizoval.

Co z toho, co děláme, je opravdu důležité? − Dělejme to naplno.

Co důležité není, i když nás to třeba láká? − To odmítejme.

Pán Ježíš − modlitbou

Na první pohled se zdá, že Pán Ježíš a jeho učedníci chodili, jak byli zváni. Ale v evangeliích prosvítá také postoj, že „jeho pohled byl upřen na to, aby šel do Jeruzaléma“ (Lukáš 9,51). Jindy řekl, že byl poslán pouze k Izraelcům, a ostatní odmítal – s možnými výjimkami, kdy viděl mimořádnou víru.

Když přemýšlíme, jak musel být Pán Ježíš a jeho učedníci unavení (viz například Marek 6,31), a hledáme, jak to všechno zvládal, případně jak věděl, kam jít, je nápadný jeho modlitební život. Dlouhé hodiny věnoval modlibě?

Když se podívám na náš modlitební život, možná se nám to zdá jako zabitý čas, ale on díky tomu věděl, co má dělat, kam jít, a také v modlitbě čerpal ke všemu sílu.

Někdo řekl, že modlitba je jako broušení kosy – zdržuje, ale bez ní se tak nadřeme, že příště dáme modlitbě přednost před akční prací.

Závěr

Z uvedených příkladů vyplývají tři poučení:

• Dostatečná modlitba jako způsob tvorby plánu
• Napřed to, co je důležité, potom to, co spěchá, ostatní odmítat
• Lepší organizace

Nezdá se, že by biblické osobnosti měly stres! − Lidé tehdy neměli diář, neměli termíny, co stihli, to stihli, co nestihli, nechali na později.

A zároveň když někdo nečekaně přišel s naléhavou potřebou pomoci, tak se mu hned věnovali – Pán Ježíš uzdravil (někdy to nestihl a pak křísil mrtvé), Mojžíš soudil a rozhodoval, Pavel stále všude číhal na příležitost k evangeliu. Nežili pod tlakem.

Oni věděli jen jedno: Nemohou zahálet. A tak pracovali, a když už nemohli, tak si odpočinuli, zdřímli a pak ve své práci pokračovali.

Čemu jste se od biblických osobností naučili? Jak se budete dále vypořádávat s nedostatkem času?

Jan Vopalecký, květen 2018