Obchod s lidmi

Marina z Moldávie

Osmnáctiletá Marina zoufale hledala práci ve své vlasti ve východní Evropě. Má dítě, je sama a musí svou rodinu nějak uživit. Nenašla nic.

Jednoho dne ji známý upozorní na možnost práce jako pomocnice v domácnosti v zahraničí. S těžkým srdcem nechává dítě u své matky, která má problémy s alkoholem.

Zprostředkovatel jí obstará potřebné doklady včetně jízdenky. Když se ocitne v cizině, zjistí, že místo, na které měla nastoupit, vůbec neexistuje a „zprostředkovatelé“ vlastně obchodují s lidmi. Marina se dozví, že musí zaplatit „dluh“ ve výši 30 000 euro. Kdyby chtěla utéct nebo se pokusila kontaktovat policii, tak prý něco udělají jejímu dítěti.

Handlíři s lidmi zacházejí velmi krutě. Marina z nich má panickou hrůzu stejně jako z policie. Řekli jí, že policie s nimi spolupracuje. Jazyku nerozumí, vždy po několika týdnech ji převezou do jiného podniku, takže často vůbec neví, kde vlastně je.

Několik měsíců pracuje jako prostitutka, ale dluhy nedokáže splácet, protože jí kuplíři zatěžují stále dalšími „dluhy“, buď proto, že si dost nevydělá, nebo že udělala něco špatně – a všechny peníze musí odevzdávat.

Jednou přišla policie, ale Marina jim musela říct, že je tam dobrovolně a že si vydělává peníze pro sebe. Kuplíři ji naučili věty, které měla jen odříkávat. Cítí se v pasti, vydaná kuplířům na pospas. Ti se neštítí ani toho, že ji se „zákazníky“ natáčejí a filmy dávají na internet, aby na ní tak ještě víc vydělávali.

K tomu všemu se navíc dovídá, že její dítě se dostalo do dětského domova, protože je její matka zanedbávala a byla zbavena práva o ně pečovat.

Jak z toho ven

Marina je natolik zoufalá, že jednou sebere odvahu a svěří se ženě, která jejich zařízení pravidelně navštěvuje a ptá se, jak se ženám daří.

Po nějaké době najde Marina úkryt v chráněném domě. Musí se rozhodnout, jestli chce proti pachatelům vypovídat, ale má příliš velký strach.

Konečně se vrátí do Moldávie. Psychicky i fyzicky je natolik zničená, že zpočátku musí bydlet pod dohledem. Tam se zhroutí. Potřebuje dlouhé týdny, než se aspoň trochu zotaví. Dostává lékařskou, právní a psychologickou pomoc.

Marina pochází z pravoslavného prostředí. Neumí důvěřovat Bohu ani komukoliv jinému. Je to pro ni těžké. Teprve postupně se zase trošku otvírá a je ochotna s pečovatelkou mluvit o Bohu. Byl to dlouhý proces, než se dobrala k víře v Ježíše Krista.

Zákazníci že nic netuší?

Přes osmdesát procent klientů jsou ženatí muži, často mívají ve voze dětskou autosedačku a pocházejí ze všech možných společenských vrstev. Patří k nim stále více i mladí muži; v souvislosti s konzumací pornografie mají fantazie, které chtějí uspokojit – všechno, co by si normální žena nikdy nepřála. Tito zákazníci většinou netuší, že žena před nimi je obětí obchodu s lidmi. A vyhýbají se zodpovědnosti tím, že si namlouvají, že taková žena se tady má lépe než doma v zemi, odkud přišla.

Vysvobození ze závislosti na sexu

Jeden muž závislý na sexu píše: „V patnácti letech jsem se při čtení jednoho časopisu pro mladé poprvé dostal do kontaktu s pornografií a v té souvislosti i se sebeuspokojováním. Krátce nato jsem objevil obrovský a zároveň příšerný svět internetu. U nás mužů oblast pornografie a sebeuspokojování patří skoro vždy dohromady. Tělo a s ním i duše vytvářejí tlak, a když se mu často podvolujeme, vede to k závislosti. V sedmnácti jsem se obrátil, uvěřil jsem v Ježíše Krista a poznal jsem, že takové chování není správné.

Pokud je člověk ženatý, musí svou manželku do toho procesu také zasvětit. (Stejně tak to platí pro vdané ženy a jejich manžely.) Není to jednoduchá cesta, ale vyplatí se a je při tom třeba počítat s dlouhodobým procesem. Velkým nebezpečím, kdy do toho může člověk zase spadnout, jsou různé stresové situace.

Vybráno z čísla 3/2014; zkráceno

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.(1)
 Dávám mu za pravdu.(1)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.