Plíživá islamizace − 2.část

Pozadí islámu

V poslední době média varují před plížící se islamizací Evropy. Ale zároveň se toto nebezpečí zlehčuje. Do politických talk-shows jsou pravidelně zváni hosté, kteří líčí islám jako přátelský a kriminální násilnosti se snaží podat jako akce několika extremistů.
Plížící se islamizaci Německa sleduje také židovský publicista Henryk M. Broder. Má za to, že tento proces povede k tomu, že za šedesát let mít spolkový prezident vlastní jméno Mahmúd... K sotva vnímaným znakům tohoto vývoje patří také kladné vyjádření ministerstva vnitra severního Porýní-Vestfálska ke slučitelnosti islámského náboženského zákona šaríi s ústavou a také stále se množící přestup vysokoškolaček k islámu.

Počet muslimů v Evropě

Při extrapolaci demografických výpočtů bude ve Francii v roce 2050 islám hlavní náboženství. Evropané mají čím dál méně dětí, zato přicházejí miliony imigrantů. Už dnes je mladší obyvatelstvo většiny francouzských měst spíš muslimské. Počet muslimů se za posledních 25 let zvýšil ze 450 milionů na 1,25 miliardy.
Podle podložených studií obyvatelstva bude kolem roku 2050 každé třetí narozené dítě muslimské. Muslimové nám říkají, že my Evropané své děti „splachujeme do záchodu“ (= interrupce), a proto jim nemůžeme vyčítat, když místo antikoncepce a interrupcí dávají životu volný průchod. Tím muslimové prakticky a jednoduše odhalují morální rozpad západních zemí. Avšak snaha mít co nejvíc dětí proto, aby se šířil islám, je pochybná motivace.
Uprchlíci ze Somálska do Kanady uváděli ve svých žádostech o azyl, že nechtějí žít ve své zemi pod diktaturou náboženského zákona šaríi. Po několika letech – mezitím se stali kanadskými občany a početně jich přibylo – se „rozpomněli“ na svou tradici a původ a teď společně s ostatními muslimy bojují za zavedení šaríi ve své nové vlasti.1)
Není třeba příliš pátrat, abychom se dovtípili, že tito lidé dostali povolení k pobytu (azyl) pomocí lži. Až na mezinárodní tlak odmítla Kanada v roce 2005 zavádění soudů podle zákona šaría. A důsledky? Vyhrožování smrtí. Věcné řešení není prakticky možné. Dokonce i umírnění muslimové, kteří požadují oddělení státu a církve a vyjadřují se ve prospěch zrovnoprávnění žen, dostávají výhružky zabitím.
Jako znak dobré vůle vůči muslimům se v západních zemích stále častěji odstraňují kříže ze škol a veřejných budov. Už dnes mají některé státem dotované veřejné lázně oddělené časy pro muslimy a nemuslimy. Dvě berlínské školy mají podle periodika „Tagesspiegel“ neoficiálně oddělené vstupy na jedné straně pro židy a křesťany a na druhé straně pro žáky arabského a tureckého původu. Zatím tyto varovné skutečnosti nikdo nevnímá. Každý se jednoduše odvrátí pryč, jak říká odborník na islám Udo Ulfkotte. Stejně tak se lidé odvracejí, že nic nevidí, když muslimové v řeznictví plivou na vepřové maso.
Jak navíc vysvětlit, že německá spolková vláda muslimům tajně povoluje polygamii? Je to opravdu těžko pochopitelné: Muslimové, kteří podle zahraničního práva jsou ženatí až se čtyřmi ženami, mají v Německu pro všechny tyto ženy nárok na zdravotní pojištění, na důchod a sociální pojištění – aniž by za to zaplatili jediný cent!

Na jedné straně
– a na druhé straně

Všude vidíme, jak lidé – asi ze strachu – drží jazyk za zuby, a přesto se muslimům přiznává stále víc práv, která s naším současným právním systémem nejsou slučitelná.
Na druhé straně je v Evropě patrná stále větší diskriminace křesťanů. Tak je dnes například ve Francii možné soudně stíhat evangelizaci jako „vymývání mozků“ a „vyvíjení psychologického tlaku“.
Říká se, že Křesťanský svaz mladých (CVJM) v Belgii je sledován tajnými službami. V roce 2002 odtud byly vypovězeny čtyři dobrovolné misijní pracovnice z USA. Oficiální vysvětlení:
„Neměly pracovní povolení.“
Pavel Murdoch, předseda pracovní komise pro náboženskou svobodu Německé evangelikální aliance, počítá s tím, že v rozšiřující se Evropě bude stále těžší se otevřeně přiznávat k víře. Křesťané trpí obecně nejsilnější diskriminací. Devadesát procent lidí, kteří jsou zavražděni pro svou náboženskou příslušnost, jsou křesťané.
Plížící se islamizace se nezastavuje ani před Švýcarskem. I zde je islám dnes už třetí nejrozšířenější konfese. Deník „Bieler Tagblatt“ popisoval 19. října 2006 pod nadpisem „Škola zakazuje helvétský kříž“, jak na vyšší škole v Roggwilu do budoucna není žádoucí, aby studenti nosili oblečení se švýcarskou vlajkou nebo s křížem, protože zahraniční spoluobčané by se při pohledu na takové oblečení mohli cítit provokováni.
V zimě 2006/07 vzplála ve Švýcarsku diskuse o tom, nakolik se má přáním muslimů vycházet vstříc. Podnětem k tomu byla žádost o výměnu části místního hřbitova podaná městské radě v Liestalu, aby muslimové nemuseli být pochováváni do země „nevěřících“. Tento úmysl stál prý 25000 franků. Městská rada rozhodla, že muslimům část hřbitova dá k dispozici. Město chtělo tímto muslimským pohřebištěm vyjít vstříc. Na poskytnuté části hřbitova byly však dříve pochovávány pozůstatky křesťanů. Mnoho Švýcarů vidí však ve výměně pohřebiště zneuctění mrtvých, kteří tam byli pochováni předtím. Muslimové vyjadřovali názor, že zemřelí křesťané „znečisťují“ půdu, což většina Švýcarů nesdílí.
Ve Švýcarsku však už islámské hřbitovy existují: od roku 1978 v Le Petit-Saconnex, od r. 2000 v Basileji a v Bernu, od r. 2002 v Luganu a St. Gallen, v roce 2004 byl zřízen v Curychu, 2006 v Lucernu. V Ženevě byla založena první islámská banka orientovaná zcela podle zákona šaríi. Soukromá banka Fiasal chce být mostem mezi švýcarskou bankovní tradicí a islámským pojetím eticky hodnotově vyšších finančních řešení.2)
Existuje řada dalších příkladů z Norska, Švédska, Holandska, Velké Británie a Francie.
Ve švédském Malmö tvoří muslimové už víc než 25 procent obyvatelstva. V roce 2006 mělo obrovský obrat tričko s nápisem „2030 – převezmeme moc!“
Další příklad:
Farář Runnar Sögaard se odvážil v jednom nedělním kázání v Stockholmu vyjádřit, že Mohamed měl pohlavní styk s devítiletou dívkou – z dnešního pohledu byl tedy pedofil. Tento sedmatřicetiletý farář musel mít policejní ochranku, protože mu bylo vyhrožováno smrtí stejně jako o rok dříve Theo Van Goghovi v Holandsku.3)
Přitom je historickou skutečností, že Mohamedova manželská smlouva s Aišou, jeho pozdější nejoblíbenější ženou, byla uzavřena, když jí bylo teprve šest let. V arabské společnosti bylo v Mohamedově době uzavírání manželství s nezletilými na denním pořádku.

Výstřelky multikulturního soužití

Konečně se někteří probudili: „Holanďané nechtějí akceptovat četné výstřelky multikulturního soužití. Když se mladé muslimky v Holandsku nechtějí zahalovat, pak islamističtí mladíci mají osvědčený prostředek, jak je k tomu přimět. Vyhrožují jím ‚Smileym‘. Usměv Smiley patří k repertoáru utlačovacích krutostí mladých islamistů. Znamená ostrým nožem rozříznout ústní koutky od jednoho ucha ke druhému. Takto zjizvená dívka si pak bude dokonce života ‚dobrovolně‘ zakrývat svou tvář šátkem.
Těhotným ženám, které se na holandském pobřeží odvážily jít do moře v plavkách, maročtí kluci kopali do břicha, protože byly necudně oblečené.“4)
Fakta uvedená v minulém čísle ukazují, že islám není mírumilovné náboženství, ale že se rozšiřuje násilím. Islám dobývá okolní svět, dům války (dar ul-harb) mečem, ne myšlenkami! To vůdčí islamisté vyhlašují zcela veřejně – inspirováni koránem.
Samozřejmě ne všichni muslimové jsou teroristé nebo sebevražední atentátníci. Je však jisté, že téměř všichni teroristé jsou muslimové. Útočníci z Beslanu: muslimové. Nájezdníci, kteří v súdánském Dárfúru a okolí znásilňují a vraždí: muslimové. Sunnité a šiítové, kteří se v Iráku prakticky každý den navzájem vraždí: muslimové.
Bin Ládin je muslim. Většina těch, kteří v posledních deseti letech páchali sebevražedné atentáty v autobusech, školách, nemocnicích, obytných domech, kavárnách a jiných budovách a prostorech, jsou muslimové.

Vnitřní lenost křesťanského Západu

Skutečnost, že něco takového je možné, ukazuje na vnitřní lenost a prázdnotu takzvaného křesťanského Západu. Lidé ignorují Boha, v zaslepenosti, že jsou dost chytří a že všechno mají pod kontrolou, se posmívají jeho přikázáním a hodnotám. Mnoho šéfů vlád se nerozhoduje podle toho, co je správné a nesprávné, ale podle toho, co jim přinese víc moci, peněz a vlivu. Celá západní společnost je stále labilnější, protože už nemá pro svůj život žádná měřítka, podle kterých by se mohla orientovat. Západ se při mnoha vyjádřeních až chorobně ptá, jestli tím snad neurazí muslimy. Obrácená otázka – jestli rouhání se Bohu náhodou neuráží křesťany – je nám cizí.
Bez hranic se člověk propadá do bezedné propasti. To všechno je možné jen proto, že „křesťanstvo“ už není zdravé. To je také jeden z důvodů, proč stále víc Západoevropanů konvertuje k islámu, v němž hledají pevný bod.. Je nepochopitelné, že mezi nimi je i mnoho žen. Nepochopitelné proto, že islám ve jménu Alláha dovoluje ženy utlačovat (súry 3,36; 4,34-35; 38,44-45; 66,10; 4,3 aj). Ženy mají podle koránu méně rozumu; mezi obyvateli ráje je jen velmi málo žen. Žena je považována za nečistou jako pes nebo osel. Je nepochopitelné, že právě německé feministky chválí a obhajují islámské zahalování.5)
V islámských zemích se mnoho žen vdává pod násilím. Za rok 2005 jen v Anglii muselo být trestně stíháno 518 násilných sňatků. A to je jen špička ledovce!
Muslimské organizace při rozhovorech s britskou vládou požadovaly rychlé oficiální zavedení šaríi. Jen tak prý je možné uklidnit rozjitřené mladé muslimy.
Kdyby se křesťané dopustili byť jediné z takových krutostí (což by bylo v naprostém rozporu s Biblí), média, tisk a zejména bulvár by všechny křesťany okamžitě potupně odsuzovaly.

Korán: Bible je zfalšovaná:

V samotném Koránu (súra 5,13-15) se židům a křesťanům předhazuje, že Bible je hanebně zfalšovaná. Prý byly vymazány všechny odkazy na Mohameda. Islám touto teorií o falšování dokonce zdůvodňuje svou existenci. Už jako děti se muslimové v koránských školách učí, jak židé a křesťané falšovali jejich spisy. A protože se prý pravá tóra a pravé evangelium ztratilo, poslal Alláh Mohameda. Prý proto je korán poslední kniha pro lidstvo, kterou Alláh seslal a kterou chrání před zfalšováním. „Hle, seslali jsme korán a hle, budeme ho chránit“ (súra 15,9).
Proč nedával Alláh na ty dřívější božské knihy pozor, jak to, že dovolil, aby je lidé zfalšovali – na to islámské duchovenstvo nedokáže odpovědět. Později se podíváme, že islám je potvrzován i lží.
Bible je podstatně starší než korán. Proto není možné, aby Bible byla opsána podle koránu. Není jisté, zda korán byl opisován podle Bible, ale je to možné. Muslimové mohou tedy tvrdit pouze to, že Bible byla zfalšována. Někteří křesťanští teologové s kritickýkm postojem vůči Bibli slouží jako podpora tomuto tvrzení. Vyvrátit tezi o zfalšování Bible je ovšem snadné.
Několik příkladů: Svitky od Mrtvého moře objevené v kumránských jeskyních jsou považovány za archeologickou senzaci. Mezi těmito svitky se nacházejí nejstarší opisy Bible na světě.
Kumránské nálezy a jejich výzkum jednoznačně prokazují, jak přesně a důkladně židovští opisovači už odedávna předávali hebrejskou Bibli. Všechny rukopisy a dokumenty dokazují naprostou spolehlivost biblického textu.
také obsahuje historické zprávy spojené s prorockými výroky. Proroci sdělovali určité věci dopředu. Pro ně samotné i pro lidi, kterým bylo proroctví řečeno, to bylo něco úžasného, zázračného. Ale prožít i splnění a přitom si vzpomenout, jak to Bůh předpověděl, je ještě úžasnější a dojemnější. Splněná proroctví posilují víru a dávají útěchu, naději a odvahu.

Podívejme se na některá splněná proroctví:
Ve Starém zákoně je několikrát předpovězeno, že přijde Ježíš Kristus. Proroctví se plnila až do malých podrobností. Například místo Ježíšova narození – Betlém na území Judova kmene, z rodu Davidova je uveden v proroctví Micheáše (5,1) – už sedm set let před jeho narozením. Další citát z proroka Izajáše, kde je předpovězen Kristův příchod: „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo, nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo… Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda“ (Izajáš 9,1.5).
V Izajáši 35,5-6 je předpovězeno: „Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině.“
Když Jan Křtitel ve vězení slyšel, co všechno Ježíš dělá, poslal za ním své učedníky s otázkou: „‚Jsi ten, který má přijít, nebo máme čekat někoho jiného?‘ Ježíš jim odpověděl: ‚Jděte, zvěstujte Janovi, co vidíte a slyšíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.‘“ (Matouš 11,3-5). To Ježíš citoval Izajáše. Posluchačům bylo zřejmé, že Ježíš není samozvanec, ale že je skutečně Mesiáš. Viděli totiž naplnění těchto proroctví na vlastní oči, Ježíš dělal, co bylo předpovězeno.
V proroctví Zachariáše (9,9) je prorokován slavnostní vjezd Mesiáše na oslátku do Jeruzaléma. Podle Matouše (21,1-10) se to odehrálo přesně tak.
V Zachariáši 11,12 je řeč o Jidášových třiceti stříbrných, za které Krista zradí. – A podle Matouše 26,14-16 se to přesně tak stalo.
Žalm 22 popisuje, jak Mesiáši probodnou ruce a nohy. Izajáš (53,4-5) píše: „Byly to naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naše nevěrnosti, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.“ Dokonce i zvláštní místo jeho pohřbu je předpovězeno několik staletí předem (Izajáš 53,9).
Prorocké slovo je světlem, které svítí do tmy (1.Petrův 1,19). Bible je světlem, které může osvítit tmu. Neexistuje jiné světlo, které by nás mohlo přivést k cíli, do nebe.
Bible člověku nelichotí, přináší realistický pohled, nezamlčuje slabosti ani vinu člověka a dává najevo, jak moc člověk potřebuje zachránit. Evangelium poskytuje každému člověku jedinečnou šanci získat a vést skutečný život!

Živý Bůh také varoval izraelský národ vážnými soudy, kdyby od Hospodina odpadli. Například v 5. Mojžíšově 28, 64-67 je řečeno, že Boží lid bude rozptýlen mezi všechny národy, že Izraelci budou pronásledováni, zneužíváni, zabíjeni.
„Odvanu je vichrem mezi nejrůznější pronárody, které neznají, a země bude za nimi zpustošena, takže jí nikdo nebude procházet. Tak zpustošili přežádoucí zemi“ (Zachariáš 7.14).
Stejně tak jednoznačně Bůh skrze proroky říká, že Izrael se po Bohem určené době zase vrátí do své země (Jeremiáš 31,10; 32,37; Ezechiel 11,17; 39,28; Zachariáš 7,14.)
„Toto praví Panovník Hospodin: Shromáždím vás z národů, posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám zemi izraelskou“ (Ezechiel 11,17).
Zde je také patrný kořen nenávisti muslimů proti Izraeli a důvod proč má Izrael zmizet z povrchu země. Izrael si právem nárokuje, že je Boží vyvolený národ (5. Mojžíšova 7,7-9). To ovšem neznamená, že Izrael má čistý štít. Pokud vláda i národ bude spoléhat na vlastní vojenskou sílu víc než na živého Boha, nebudou mít pokoj.
„Nadpřirozená proroctví jsou nejsilnějším argumentem důvěryhodnosti Bible. Podle matematické pravděpodobnosti se budoucnost v podstatě nedá předpovědět. A přesto Bible uvádí stovky předpovědí, které se splnily − je to historicky doložitelné (podrobnosti, města, staré říše a jejich panovníci a zvlášť historie Izraele). Matematici uvádějí astronomická čísla, pokud jde o pravděpodobnost splnění stovek biblických proroctví.“6)
Už jen kdyby existovaly určité podobnosti mezi starozákonními předpověďmi a novozákonními událostmi, bylo by to pozoruhodné. Zde se však jedná o přesné naplnění.
Proroctví je tedy vědecky nejpřesvědčivější argument, že biblické údaje nepocházejí od lidí. Budoucnost může předpovídat jen Bůh, protože je mimo prostor a čas. Lidé biblické texty sice napsali, ony nesou jejich styl, způsob vyjadřování, ale samotné informace jsou od zdroje pocházejícího mimo čas: od Boha.
Bible odpovídá na otázku, jak se dá docela přesně poznat, jestli někdo mluví z Božího pověření nebo ne:
„Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám, nelekej se toho“ (5. Mojžíšova 18,22).
Sám Bůh prohlašuje splněná proroctví jako kritéria toho, že určitá informace pochází od něho. Do souboru biblických knih (kánonu) byly přijaty jen ty prorocké knihy, jejichž předpovědi se skutečně splnily. Ježíš Kristus – tedy sám Bůh – Starý zákon výslovně potvrzuje a prohlašuje ho za spolehlivý (Matouš 5,18).

Prameny islámu

Jistě je zajímavé, jak imámové mluví o věrohodnosti koránu. Korán si dělá nárok, že je Alláhovo slovo – bez jakéhokoliv zdůvodnění (súra 17,105-107; 53, 4.10).
Ale spíš se zdá, že Mohamed čerpal své informace z Bible. Už v mládí se setkával s křesťany. Existují doklady, že ve městě, kde vyrůstal, Bible nebyla cizí kniha. Mezi několika lidmi, kteří uměli číst, existoval údajně muž, který sám vlastnil Matoušovo evangelium v hebrejštině. Podle islámských zdrojů to byl křesťan a četl „svaté spisy“. Tento muž, Varaka, byl synovcem první Mohamedovy ženy. V Mekce Mohameda vyučoval také jeden křesťanský otrok, jmenoval se Džabr.
Z různých zdrojů, od informátorů, z řady setkání s křesťany a Židy měl dobré povědomí o Bibli a křesťanství. Před vznikem islámu bylo na arabském poloostrově (dnešní Saúdská Arábie a Jemen) mnoho křesťanských osad. Z toho můžeme vyvodit, že Mohamed znal přinejmenším úlomkovitě řadu textů z Bible a ty nechal proniknout do svých „zjevení“.
V koránu je také řeč o biblických ženách. Nejsou však uvedena jejich jména. Korán mluví o Adamově družce (2,35), o Lotově ženě (6,10), o Abrahamově manželce (11,71) atd.
Korán se zmiňuje o těchto mužích, které – až na jednu výjimku – známe z Bible. Jsou to: Adam, Noe, Lot, Abraham, Izmael, Izák, Josef, Jób, Mojžíš, Áron, David, Šalomoun, Eliáš, Jonáš, Zachariáš, Jan Křtitel, Ježíš – a Mohamed.
Korán také hodně mluví o Marii – například o neposkvrněném početí a o Ježíši, který byl probuzen z mrtvých (súra 3,49).
Súra 7 mluví o Adamovi a jeho družce, o ráji, Satanově svůdné taktice. Najdeme i zmínky o Lotovi, Abrahamovi, Mojžíšovi a zlatém teleti.
Avšak v koránu jsou historické údaje, které jsou v rozporu s Biblí i s historickými skutečnostmi. Několik příkladů:
Amramova manželka (2. Mojžíšova 6,20) porodila Árona, Mojžíše, Miriam a Marii, Ježíšovu matku (súra 3,36). Historickou i biblickou skutečností je to, že mezi Miriam a Marií je časový odstup asi 1500 let.
Když Noe nastoupil do archy, jeho syn podle koránu nechtěl dovnitř. Před potopou se chtěl zachránit v jedné jeskyni na horách a tam utonul (súra 11,42). Bible říká, že Noe a všichni jeho synové do archy nastoupili a byli zachráněni (1. Mojžíšova 7,7).
Korán tvrdí (súra 3,96), že první chrám byl postaven v Mekce. Není přitom řeč o mešitě. Chrám v Mekce vznikl ovšem teprve v 7. století po Kristu. Je historickou skutečností, že Šalomounův chrám byl postaven kolem roku 960 před Kristem – tedy o více než 1500 let dřív, než uvádí korán. Druhý chrám byl postaven kolem roku 515 před Kristem.
Na koránu, jak byl sepsán v 7. století, vidíme nápadné „výpůjčky“ z biblického materiálu, avšak s úplně jiným hodnocením, než jak je podává Bible. To platí o všech súrách, ať byly napsány v Mekce nebo v militantní Medíně.

Pozadí šaríi

V souvislosti s islámem slyšíme často o šaríi a o tom, že muslimové chtějí šaríi klást nad zákonodárství země, kde jsou hosty.
V koránu je asi 500 veršů, které mají právně závazný charakter. Tyto verše jsou základem islámského práva šaría.
Mohamedův způsob života sunna (zvyk, obyčej) je popsán v dochovaných spisech hadith (tradice), které jsou u muslimů nejdůležitějšími spisy hned po koránu. Sunna a hadith doplňují a upřesňují korán a šaríi. Většina muslimů se označuje jako sunnité – podle „sunny“.
Šaría není převzata z koránu doslovně. Brzy se ukázalo, že většina příkazů a zákazů není v koránu formulována dost přesně, aby se z těchto súr mohly vyvodit náboženské a sekulární zákony. Proto se různé školy spojily, aby formulovaly islámské zákony pomocí Mohamedových tradic. Tradice islámu mají být Mohamedovy výroky, které nejsou obsaženy v koránu. Jeho výroky se hledaly a sbíraly různě. Pravdivost a platnost těchto výroků musely zaručovat Mohamedovy ženy, dcera Fatima a nejbližší přátelé a spolupracovníci. Nakonec zůstalo šest sběratelů tradic, kteří měli takovou pověst a autoritu, aby rozlišili pravé Mohamedovy tradice od zfalšovaných. Zůstalo 6000 pravých Mohamedových tradic a vedle koránu jsou pro muslimy druhým zdrojem zjevení.
Avšak ani tradice, Mohamedovy výroky, nedokázaly řadu zákonných předpisů z koránu prakticky vysvětlit. Proto znalci tradic zkoumali Mohamedův život, jak se choval, co říkal, jaké dával pokyny a jak se rozhodoval. To všechno se stalo vzorem a zákonem. Zákon se tvořil dokonce na základě vztahu Mohameda k jeho asi patnácti ženám. Otázky dědictví, uzavírání obchodů, porušení přísahy, dovolená a zakázaná jídla, půst během měsíce ramadánu až po provádění krutých trestů – to všechno vychází z Mohamedova způsobu života.

Muslimové mají žít tak jako žil Mohamed. Mají ho napodobovat, ale není to dobrovolné následování, je to zákon. Zákon šaría obsahuje verše z koránu, texty ze sunny a další tak zvané idžma, což jsou myšlenky hlavních muslimských učenců.
Šaría jako státní zákon zdaleka neplatí ve všech islámských zemích. Je však skutečností, že radikální islamistická uskupení trvají na nekompromisním zavedení šaríi a začínají s tím i tehdy, když jsou ještě v početní menšině.
To, co muslimové vyžadují v šaríi, by mohla chtít všechna vyznání víry a hnutí. Také by mohla povýšit své učení na zákon a postavit nad jakýkoliv základní zákon. Kdyby to požadovali svědkové Jehovovi nebo pravicoví extremisté nacistů, všichni by to považovali za absurdní a všechny strany by to jednoznačně a kategoricky odmítly. Ale s islámem je to jinak. Proč se tady jednoznačně měří dvojím metrem?
Korán obsahuje mezi 6000 a 6236 verši, přesný počet neexistuje; jsou uspořádány do 114 súr. Asi 12,5 % těchto veršů tvoří páteř šaríi. Všechny příkazy a zákazy jsou rozptýleny různě v celém koránu a nejsou nikde přehledně shrnuty jako například biblické desatero nebo kázání na hoře.
Korán vznikl v letech 610 až 632 po Kristu, u jeho zrodu stál Mohamed. Zakladatel islámu neuměl na začátku své náboženské činnosti číst ani psát (súra 7,158-159) a mohl tedy své texty předávat pouze ústně. Jeho inspirace museli později v Medíně přepisovat různí spolupracovníci a tajemníci. Už v době Mohamedovy smrti existovalo v Medíně několik různých „originálních koránů“ s rozporuplnými rozdíly. Proto Kalif Uthman (Mohamedův zeť) nechal všechny tak zvané „originální korány“ sesbírat a spálit. To, co se dnes označuje jako korán, není korán Mohamedův, ale Uthmanovo vydání.
Korán k důležitým tématům buď nezaujímá žádné stanovisko nebo jen těžko srozumitelné vyjádření. Proto korán doplňují výroky a životopis Mohameda. V koránu například není uvedeno, kolikrát denně se mají muslimové modlit. To muslimové vyčetli teprve z Mohamedových výroků. Modlit se pětkrát denně je v islámu nejdůležitější povinností uctívání. V islámském katechismu se uvádějí přesné pokyny a předpisy, pokud jde o časy a obřadná umývání. „Když se muslim obrátí směrem modlitby a předsevzal si, že se bude modlit, musí napřed ve stoje uvést modlitbu formulí Alahu akbar (nikdo není tak velký jako Alláh). Ve stoje cituje korán, potom se skloní a během každé modlitební části se dvakrát po sobě vrhne na zem. Na závěr zůstane sedět, dokud neskončí předčítání mimokoránské modlitby.“
Arabské slovo pro mešitu (masdžíd) znamená místo, kde se člověk vrhá k zemi.

Pětkrát denně

Podle tradice (Mohamedových výroků) pramení ustanovení modlit se pětkrát za den z dohadování se mezi Mohamedem a Alláhem.
Když se Mohamed během své tak zvané „nebeské cesty“ do sedmého nebe dostal do Alláhovy blízkosti, Alláh mu prostřednictvím poslů předepsal padesát modliteb za den. „Když jsem (=Mohamed) se vracel, šel jsem kolem Mojžíše a ten se mě zeptal, kolik modliteb mi bylo předepsáno. Odpověděl jsem mu: ‚Padesát denně.‘ Tu mi řekl: ‚Tolik modliteb, to je únavné a tvůj lid je slabý. Jdi ke svému pánu a pros ho, aby to tobě a tvému lidu ulehčil.‘ Uposlechl jsem této rady, a bylo mi o deset modliteb sníženo. Mojžíš řekl, že i čtyřicet je hodně a poradil mi, abych šel prosit o další ulehčení; bylo mi ulehčeno zase o deset modliteb. Mojžíšovi se to pořád zdálo hodně, až mi nakonec bylo uloženo pět modliteb každý den. Když mě Mojžíš chtěl přimět, abych se ještě vrátil, řekl jsem: ‚Už jsem tolikrát prosil o ulehčení, že se stydím tam ještě jít. Kdo se ale ve víře a s očekáváním odměny pomodlí pětkrát za den, dostane odměnu jako za padesát modliteb, jak to bylo původně předepsáno.“7)

Pokud známe Bibli, toto tak zvané zjevení nám připomíná Abrahamovy přímluvy za Sodomu (1. Mojžíšově 18,22-32).
Islám ve svých výrocích a věroučných věcech mnohé převzal z Bible, ale obsah znetvořil a dal mu úplně jiný význam. Na uvedeném příkladě je „opisování“ docela zřetelné. Zároveň se tu ukazuje naprostý rozdíl mezi islámem a židovsko-křesťanskou vírou, mezi Alláhem a Bohem Bible, který je stvořitel nebe i země.
se musí s Alláhem dohadovat o zákon o rituálu. Abraham však neúnavně prosí za odpuštění pro druhé. Vnímáte ten rozdíl!?
Islám je náboženství zákona, „spasení“ stoupenců závisí na plnění řady povinností. Křesťanská víra však hovoří o tom, co Bůh udělal pro nás. Nezůstaňme tuto osvobozující zprávu dlužni těm mnoha muslimům, kteří kolem nás žijí!

Bruno Schwengeler, 2008

Pokračování:

Třetí část

Poznámky

1) http://zionism-israel.com/israel _news/2006/11/anti-war -movements-strange-allies-hard.html 2) Udo Ulfkotte, Heiliger Krieg [Svatá válka], str. 27, Eichborn AG 3) tamtéž, str. 28 4) tamtéž, str. 31 5) tamtéž, str. 38 6) Zöller-Greer: Quantenphysik, Unendlichkeit, Logik und Atheismus – Warum die Naturwissenschaftler ratlos sind [Kvantová fyzika, nekonečnost, logika a ateismus – Proč jsou přírodovědci bezradní], Professorenforum – ročník 2004, sv. 5, č. 3 7) Ibn Hischam, sv. 1, str. 152 a násl.