Citát z Bible:
výrok toho, jenž slyší Boží řeči a zná poznání Nejvyššího, který vidí vidění Všemohoucího, padá a má otevřené oči: Vidím ho, není to teď, sleduji ho, není to hned: Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele a probodne skráně Moába, temeno všech synů Šétových.
4M 24,16 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Doporučujeme
Modlete se za
Postavit, nebo nechat spadnout?
Bible se zajímavě vyjadřuje o tom, jak mluvíme. Víte, co to znamená, když někdo něco řekne, že jeho slova mohou klidně spadnout na zem? Nikdo si toho nevšimne, nikdo na to nereaguje, všichni na to zapomenou.
Samuel byl ještě mladík, ale mluvil tak, že jeho slova nepadala jen tak na zem. Ne že by byl tak chytrý nebo zajímavý, ale žil v Boží blízkosti, znal Boha a chtěl ho poslouchat. Výsledkem bylo, že sám Bůh se staral, aby jeho slova nepadala jen tak na zem. Lidé je poslouchali, pamatovali si je a přemýšleli o nich.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Na druhé straně mluví Bible o těch, kdo slovo zvedali, možná lépe řečeno stavěli. Prostě ho nenechávali ležet.
Přirovnal bych to značkám na opravovaném úseku silnice. Napřed všechny značky stojí. Po nějaké době se stane, že nějaké auto o některou z nich zavadí a shodí ji na zem. Ale taková ležící značka neplní svůj účel, nic neznamená, nikoho nevaruje. Proto je třeba ji zvednout neboli postavit, aby něco znamenala.
V běžných biblických překladech se píše, že Bůh své slovo naplnil, ale ve skutečnosti je tam napsáno, že Bůh své slovo zvedl, například v Nehemiáši 9,8 nebo 1. Samuelově 15,11, kde Saul nesplnil Hospodinovo slovo.
A tady jsme na rozcestí. Jde o to, jak zacházíme se svými slovy. Rozhazujeme je jen tak bezstarostně kolem sebe, takže padají a zůstávají ležet na zemi a nikdo si jich ani nevšimne? Nebo mluvíme rozvážně, říkáme to, co má nějaký smysl, význam, takže naše slova stojí a zůstanou stát i ve zkouškách nesouhlasu nebo času?
A co teprve Boží slova! Shazujeme je, kopeme do nich, znevažujeme to, co říká Bůh? Nebereme je vážně my a potom ani naše okolí? Nebo naopak každé Boží slovo, které zazní, které sami přečteme nebo slyšíme, obezřetně postavíme, aby ho všichni viděli, aby stálo a přineslo svůj užitek?
Jak chcete, aby lidé vnímali vaše slova? A Boží slova?
Jan Vopalecký, duben 2022
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!