Prevence sexuálního zneužívání

Po tom to otřesném svědectví si zřejmě každý čtenář zděšeně položí otázku: Jak je možné, že dítě je roky sexuálně zneužívané a nikomu není nic podezřelého? To jsou rodiče nebo ti, kdo mají dítě na starost, tak uzavření sami do sebe, že si ničeho nevšimnou, nebo schválně dělají, že nic nevidí? Podle odborných odhadů pouze pět až sedm procent pachatelů sexuálního zneužívání dětí jsou tzv. cizí osoby.

Proto se dá počítat s tím, že většina těchto případů se děje doma, ze strany příbuzných, známých, ve škole nebo při zájmové či jiné činnosti. Naše společnost musí být na tuto skutečnost citlivější. Nápadné chování nebo výroky dítěte je třeba brát vážně a hledat příčiny. Jistě, je to chůze po ostří nože, protože podezřívat někoho z pohlavního zneužívání dětí je snad nejzávažnější nařčení. Jestliže se takové obvinění ukáže jako neoprávněné, je to pro dotyčného těžká rána. Na druhé straně bychom momenty, které vyvolávají podezření, neměli přehlížet, ale sledovat dítě pozorněji. Děti potřebují naši ochranu. Nemůžeme je přenechat lidem, kteří nemají svědomí.

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Jan Vopalecký
Směr je jasný
Ethos, běžná cena 90 Kč
Naše sleva: 13 Kč
Vaše cena: 77 Kč

ks

Jak lze dítě chránit před sexuálním zneužíváním?

Snad nejdůležitější je to, abychom dítěti vštěpovali, že má právo říct jasné ne, když se ho kdokoli chce dotýkat v  intimních oblastech, nebo když ho někdo svádí, aby se tam druhého dotýkal, i kdyby to vyžadoval pod záminkou roztomilosti nebo „že se mají rádi“. Nikdo na to nemá právo, ani člověk, který má k dítěti blízko.

Dnes k tomu přistupuje problém, že mnoho lidí už ztratilo přirozené hranice studu. Děti se příliš brzy setkávají s odhalováním nahoty a zvrhlého počínání a často nevědí, co je vlastně normální. Rodiče a vychovatelé by se neměli ostýchat dětem říct, co to zneužívání je a jak se proti tomu mohou bránit. k tomu patří i to, že děti vedeme k tomu, aby v každém případě řekly, když se k nim chce někdo tímto způsobem přibližovat. Je žalostné, že mnoho dětí má zkušenost, že ti, komu se svěřují, jim nevěří, nechtějí věřit, když se o tom zmíní.

Jedná se o případy, kdy pachatelem je otec, přítel matky nebo rodiny, strýc nebo někdo jiný z příbuzných. Často se dělá, že něco takového neexistuje, i když se o tom ví.

Právě ženy, které žijí v nezdravé závislosti na svém partnerovi, mají sklon ignorovat zneužívání jejich dítěte a samy si nalhávají, že k ničemu takovému nedochází.

Doufám, že příběh této zoufalé mladé ženy otevře oči takovým matkám, aby viděly, před čím zavírají oči. Mlčení nebo přehlížení se v takovém případě nedá ničím ospravedlnit.

Jestliže ke zneužívání dochází v rámci rodiny, dítě má zpravidla strach pachatele označit. Často si zneužívání klade za vinu samo sobě a raději mlčí, protože se mu to jeví jako menší zlo než ztratit blízkého člověka, na kterém je třeba existenčně závislé; v takovém případě se cítí hrubě ohrožováno. Tyto děti se však zároveň vyznačují velmi nápadným chováním. Proto učitelé, učitelky v mateřských školách, sousedé a přátelé nesou spoluodpovědnost za to, aby sledovali takové signály a reagovali. Děti by měly mít i mimo rodinu někoho, ke komu mají důvěru.

Pedofilové si vyhledávají častokrát takovou činnost, kde se s dětmi a mladými lidmi mohou setkávat velmi nenápadně. Je třeba dbát na to, zda se vedoucí chová korektně a bezúhonně. Zneužívání se nezastavuje ani před církvemi. Černé ovce se najdou všude. Proto je důležité, abychom takové případy nepovažovali „za něco nemožného“, ale dívali se kolem sebe otevřenýma očima.

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl.
 Dal mi nový impuls.
 Dávám mu za pravdu.
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.