Přežila jsem svou interupci

Solný roztok způsobuje, že dítě je rozleptáno a nejpozději do 24 hodin dochází k potratu. Zázrakem však Gianna přišla na svět živá – s vážným poškozením.
Lidé chtěli, aby toto dítě umřelo. Ono přežilo. Přesto Dnes se Gianna Jessenová po celém světě zasazuje o nenarozený život. Své mamince odpustila.

Zvlášť hrubá forma interrupce je přerušení těhotenství v posledních třech měsících, kdy se dítě usmrcuje, přestože už je schopné života. Stále dochází k tomu, že děti tuto vražednou proceduru přežijí

jako například americká křesťanská zpěvačka Gianna Jessenová. Na Štědrý den roku 1989 se dověděla, že vlastně neměla vůbec žít. Od té doby se zasazuje proti interrupcím svými přednáškami po celém světě.
Solný roztok dítě rozleptá Když se Giannina biologická matka v osmém měsíci těhotenství rozhodla pro potrat, bylo jí bylo sedmnáct. Cítila se ještě příliš mladá. Dítě by ji vadilo. Lékaři v nemocnici v Los Angeles provedli punkci plodové vody, odsáli ji a místo ní zavedli smrtonosný solný roztok. Ten způsobuje, že dítě je rozleptáno a nejpozději do 24 hodin dochází k potratu.
Zázrakem však Gianna přišla na svět živá – s vážným poškozením.
Podruhé jí život zachránilo to, že si ošetřující lékař právě udělal přestávku. Běžně v takových případech lékař dítě udusí nebo prostě nechá v útrapách zemřít. Ale jedna sestřička zavolala sanitku a malou Giannu odvezli do nedaleké porodnice na novorozenecké oddělení. Něco strašného: Protokol o narození podepsal lékař, který prováděl interrupci.

Těžká postižení Dětští lékaři Gianně sice zachránili život, ale pokud šlo o její budoucnost, nadějné vyhlídky neměla. Gianna měla být vážně postižená, zůstat slepá, bez možnosti zvednout hlavu, neměla se umět samostatně pohybovat, nemluvě o tom, že by chodila. Kvůli nedostatku kyslíku lékaři očekávali ochrnutí, které by znemožňovalo běžnou motoriku.
Všechno však dopadlo jinak: Gianna se dostala do pěstounské rodiny, kde se o ni s láskou starali. Ve třech letech dokázala chodit pomocí berliček. Hlavou a pažemi může pohybovat normálně. Zakrátko zůstalo ze všech obávaných postižení jen ne příliš nápadné kulhání; dnes Gianna běhá dokonce maratón.

Když se Gianna na Vánoce 1989 své maminky-pěstounky zeptala, proč nemůže běhat jako ostatní děti, dozvěděla se děsnou pravdu. „Asi nebyla Boží vůle, aby tě úplně uzdravil, ale třeba se chtěl skrze tebe dostat k jiným lidem,“ vysvětlila maminka Gianně.
Celý článek najdete v Ethosu 2009/4