Sex podle libosti

Jako holka ve věku teenagera jsem na internátě pořád poslouchala hity tehdejší slavné švédské popové skupiny ABBA. Během těch několika hodin, kdy jsme měly volno a příležitost, jsme dávali „Dancing Queen“ na plné pecky a tančily u toho jako divoké fúrie, dokud nepřišla vychovatelka a strohým hlasem neporučila: „Vypněte ten příšerný kravál!“

Když potom najednou obě dvojice zpěváků oznámily rozchod a idyla jménem ABBA se rozplynula, měla jsem z toho trauma.

Dodnes se mi svírá hrdlo, když se dívám na jejich poslední velký hit: „The Winner takes it all“ („Vítěz bere všecko“). Modré oči zpěvačky Agnethy Fältskogové zalité slzami melancholicky hledí do kamery, a přitom zpívá slova, která se smutně ozývají v každém zlomeném srdci:

„But tell me does she kiss
Like I used to kiss you?
Does it feel the same
When she calls your name?“
(Ale řekni mi, líbá tě
tak, jak jsem tě líbala já?
Když vysloví tvé jméno,
je to stejné, jako když jsem ho vyslovila já?)

Rány na duši

To trhá za srdce. Videoklip se opakuje nesčetněkrát. Zpěvačka nefalšovaně popisuje, jak skončila její láska. Myslela si, že má jedinečné místo v srdci svého muže, na jeho lásce postavila svůj život. A teď její místo obsadil někdo jiný. V noci záchvaty pláče, když si vzpomene, že on se teď o postel, duši a něhu dělí s nějakou jinou, zato ona při svém hledání štěstí musí začínat úplně znovu. Tolik bolestných vzpomínek, pocit, že ji od začátku vodil za nos:

„I was in your arms,
Thinking I belonged there.“
(Byla jsem ve tvém náruči
a myslela si, že tam patřím.)

Krvácející srdce – stejně jako krvavé rány na těle – bije na poplach, že něco není v pořádku. Bible vysvětluje, kde je chyba: Podle Božího plánu nemají slova sex a libovůle nic společného. Biblický pojem „stát se jedním tělem“ znamená, že ze dvou lidí se stane jeden, dvě duše a dvě těla splynou v jedno. Jedno srdce rozdělené do dvou těl. Když se tato jednota rozbije – ať už po „manželství bez papíru“, nebo po rozvodu − mohou se nám důvody zdát na první pohled jasné.

Řada lidí udělá tlustou čáru, najede si novou lásku, tváří se, že to zvládli, přinejmenším navenek. Jiní to mají horší. Agnetha, můj idol s andělským hlasem, ztratila své nejlepší roky života tím, že se stáhla na nějaký ostrůvek v moři u Švédska.

Jedinečnost sexuálního vztahu je nejsilnější Boží vynález, kterým si dva lidé vyjadřují navzájem věrnost. Zklamání, tedy nevěra, nesmírně bolí a v Bibli se jí zabývá mnoho kapitol. Není divu, že Bůh mám zvláštní soucit s těmi, kteří zažili tuto ztrátu, jsou osiřelí, odstrčení. Není divu, že některé jeho nejhorlivější následovnice jsou právě ženy „s minulostí“ (Rachab, Hagar, Marie Magdalena, Samařanka, cizoložnice z Jana 11). Bůh se vášnivě zastává „vdov a sirotků“ (Jakub 1,27; Izajáš 1,17; 2. Mojžíšova 22,21-24; 1. Timoteovi 5,5).

V době dnešní bezuzdnosti přichází k Bohu málo takových (mužů i žen), kteří s sebou nevláčejí balvan sexuálních zranění, rozvodu, lehkovážně uzavřených manželství, která se rychle rozpadají, manželství bez papíru, často to bývají děti, které vyrůstaly jen s jedním z rodičů nebo putovaly z jednoho rodinného prostředí do druhého. Dnes normální situace.

Odpuštění a náprava

Když tedy přemýšlíme o sexualitě, musíme začít Božím slibem, že u něho najde uzdravení a u něho může začít znovu každý, kdo svých chyb v této oblasti lituje a stojí o Božím odpuštění a nový začátek s Bohem. Bůh k tomu přidává milost a sílu statečně nést následky lehkovážně navázaných sexuálních vztahů a vzít si z toho poučení.

K uzdravení patří také odhodlanost to do budoucnosti dělat jinak. Je jasné, že život s sebou přináší zklamání a zranění, zejména v oblasti mezilidských vztahů. Neprůstřelnou ochranu proti takovým šrámům nenajdeme. Když mi na to někdo říká, že biblické hodnoty jsou překonané a ochranu dnes nezajistí, tak si vždy vzpomenu na své kamarádky a kamarády, kteří by dali všechno za to, kdyby mohli začít znovu a celou oblast sexu prožívat podle Božích pravidel, ne jako uspokojování pudů, ale jako radostný, celoživotní vrchol společně prožívaných hodnot a společného rozhodnutí jít až dokonce života s tímto jediným člověkem.

Může být láska hřích?

I v církevních kruzích, které byly celá desetiletí ochrannou hradbou biblických hodnot, stále častěji slýchám argumenty proti sexuální zdrženlivosti mimo manželství. Vždycky u toho ztěžka polknu. Na některé tyto pseudoargumenty bych ráda reagovala:

• „Sexuální experimenty, divoké manželství a podobně nepovažuji jako křesťan za něco, co bych doporučoval, ale to ještě není tak zlé. Hlavně aby každý našel toho pravého a jednou začali žít spolu. Bible – to byly jiné doby. Patriarchát, žádná antikoncepce, neemancipované ženy…“

  Bible označuje jako hřích každý pohlavní styk s někým, kdo není můj manžel. Pohlavní styk je vyjádření emocionální a fyzické vzájemnosti dvou lidí. Ten může zdravě fungovat pouze ve stabilním a závazném vztahu. Bez ohledu na antikoncepci, emancipaci nebo patriarchát platí, že na lidské přirozenosti a touze po bezpečí a vzájemnosti se nic nemění. Bůh neříká „ne“ proto, aby nám kazil radost, ale proto, že mu záleží na tom, abychom nemuseli chodit se zlomeným srdcem.

• „V otázce sexu přece nejde o věčnost, na to existují různé interpretace.“

  Opravdu? Když čteme biblické verše 1.Korintským 7,2; Židům 13,4; Skutky 15,19-20; 1.Korintským 5,1; Galatským 5,10-21; 1.Tesalonickým 4,3-5; 1.Korintským 7,8-9; 1.Mojžíšova 2,24-25; 1.Korintským 6,18-20, museli bychom mít hodně bujnou fantazii, abychom je dokázali interpretovat jinak, než jak jsou napsány. Nebo si vezměte příběh Josefa v Egyptě (1. Mojžíšova 39), Jobovo úsilí o čistotu (Job 31,1), Ježíšovo pojetí zákona o sexualitě (Matouš 5,28, předmanželskou čistotu Josefa a Marie (Matouš 1,25).

• „Nemůžeme od dnešních mladých lidí chtít, aby byli se­xuálně zdrženliví. Vždyť musí tak dlouho studovat a často si nemohou svatbu dovolit.“

  Ale svatbu mohou mít i ti, kdo studují! A pak spolu mít skromné bydlení v nájmu. Ve všech dobách viděli lidé sexuální zdrženlivost mimo manželství jako ctnost, a to dokonce i ve společnosti po­sed­lé rozkoší a sexem. Pro Kristovy následovníky byla tato zdrženlivost samo­zřejmostí v celých dějinách církve, bez ohledu na životní okolnosti. Navíc svatba nemusí být drahá záležitost, na kterou by se šetřilo celá léta.

• „Dnes máme k dispozici pořádnou antikoncepci, takže nechtěné těhotenství nehrozí. Ať si mladí užijí zábavy a zís­kávají zkušenosti.“

  Tento argument hodnotí sex jako hobby nebo zábavu, kterou můžou mladí zahánět nudu. Hrubé nepochopení! Trauma po ukončení intimního vztahu není zábava a má dalekosáhlé negativní dopady na celý život. A ani s nejúčin­nější antikoncepcí nelze vyloučit otěhotnění. Pak pro mnoho mladých žen následuje trauma interrupce, zahlazení nevinného života, případně zdravotní následky, napětí v part­nerském vztahu, pokud je postaven jen na zábavě a chtíči. Když někdo střídá partnery a sex vnímá jako uspokojení momen­tálního pudu, pak všichni zúčastnění míří ke katastrofě.

• „Sex je třeba procvičovat − mladí si musí nasbírat zkušenosti.“

  Jediná zkušenost, kterou takto mnoho lidí získá, je zlomené srdce, odpor k sexu, zejména u žen, a bolestné vzpomínky, které se přenášejí do dalšího vztahu. Kromě toho bude sotva nevěsta nebo ženich skákat radostí, když mu jeho nastávající vyjmenuje své různo­rodé sexuální zkušenosti. Sex nepatří mezi kompetence, které člověk musí zvládat, ale je to zpeče­tění veřejného slibu věrnosti dvou lidí. Právě věrnost je ctnost, která je potřebná k tomu, aby dva lidé mohli jít životem spolu „dokud nás smrt nerozdělí.“ Celoži­votní věrnost není něco, co se dá předem „vyzkoušet“. Je to něco, k čemu se člověk po důkladném zvážení zavazuje. Pocity zamilo­vanosti rychle vyprchají, ale společné hodnoty, na kterých budujeme život, zůstanou.

• „Jak můžete být tak krutí! − Láska přece nemůže být něco špatného!“

  Krutí? − Když varujeme lidi před škodami? Kruté je jít nezod­povědně do intimního vztahu. Je to zneužívání a sobectví, nemá to nic společného se svobodou nebo láskou. Láska není vyžívat se v sobeckých pudech, ale oddanost druhému člověku v dobrých i zlých časech. Agnetha Fältskogová o tom zpívá:

  But I was a fool
  Playing by the rules...
  (Byla jsem hloupá,
  hrála podle pravidel.)

  Ne, hloupá nebyla. Její touha po věrnosti byla normální. Dopadlo to podle pravidel, který stanovil Bůh.

• „Svatba? − To je jen kus papíru!“

  Opravdu? Stejně jako pracovní smlouva? Nebo závěť? Nebo výpis z katastru nemovitostí? − Tak to raději žádnou smlouvu nepodepisovat!

• „Stejně máme v úmyslu se brát.“

  Tak se vezměte! Když dva lidé navážou intimní vztah, začnou spolu sexuálně žít a potom kvůli lidem udělají svatbu, tak to není dobrý základ pro manželství. Čas sexuální abstinence před manželstvím je nejdůležitější příprava na věrnost v manželství, zejména pro těžké časy. Auto je možné si pronajmout, vyzkoušet a pak si ho nechat, nebo vrátit. Ale s člověkem to udělat nemůžeme.

• Červená kontrolka

  „Moje děti žijí spolu jen tak. Ale nemám odvahu jim něco říkat, protože s nimi chci zachovat dobré vztahy.“

  Křesťané nemění své principy ani tehdy, když je blízcí lidé nerespektují. Své děti (a jejich partnery) můžeme bezpod­mínečně milovat a přijímat je bez ohledu na to, pro jaký životní styl se rozhodli a můžeme je pokojně nechat být. Přesto jim můžeme s láskou dát najevo, o čem jsme přesvědčeni. Z dlouho­dobého hlediska je to pro vzájemný vztah daleko zdravější. Respekt si nezacho­váváme nesprávnými kompromisy.

• „Všichni tak žijí, nikdo proti tomu nic nenamítá.“

  Pro křesťany takový argument neplatil nikdy. Máme být první, kteří půjdou bránit třináctiletého kluka nebo děvče, který ještě neměl „svoje první“, když se mu druzí posmívají, nebo když mladí lidé, kteří chtějí vést sexuální život až v manželství a do té doby žít zdrženlivě, prožívají ponižování a ústrky.

• Biblická emancipace žen

  „Ženy jsou dnes přece eman­cipované, sex s různými partnery jim přece neškodí stejně, jako neškodí mužům.“

  Ve skutečnosti je to jinak. Nedávno si jedna mladá žena naříkala: „Čekám, kdy mi můj přítel nabídne, že si mě vezme. Tak ráda bych měla domov a založila rodinu.“ Něco takového říkají ženy daleko častěji než muži. „Proč by si tě měl vzít?“ pomyslela jsem si. „Už jsi mu všechno dala. Bez podmínek. Proč se mu dáváš tak lacině?“

  Takové postoje nemají s emancipací nic spo­lečného. To je zneužívání žen. Žena, která si váží sebe sama, k sobě nepustí do postele žádného muže, dokud jí nenavlékne prsten a veřejně neslíbí, že s ní půjde životem, že se o ni a jejich děti bude starat a položí za ni svůj život. To je biblická emancipace.

  Skutečná romantika není možná bez plného oddání se jeden druhému. Dnešní kultura pod­porující před­manželský sexuální život však jen rozmnožuje trápení srdce. Zamilovaní žijí jako by byli manželé, což je obrovské riziko bez sebemenší záruky. Pro zami­lované dvojice mám dvě doporučení:
  Milá dívko, nedávej mu nic, dokud není ochoten ti dát všechno. To znamená prsten a veřejný slib, že za tebe přebírá odpovědnost.
  Milý chlapče, pokud se nemá stát tvou man­želkou, pak třeba bude manželkou někoho jiného. Jednej s ní tak, jak bys chtěl, aby druzí jednali s tvou budoucí manželkou. Nevěsta je drahocenný poklad. Vyžaduje hloubku lásky a věrnost, jaké nenajdete ve vztahu plném obav z pevného závazku.
  (Dale Partridge, americký blogger, Facebook)

• A musí to být zrovna manželství?

  „Přece nevadí, že dítě má maminku a místo tatínka strejdu?“

  Statistiky říkají něco jiného. Stabilní závazný vztah mezi rodiči je nejzdravější prostředí, v jakém mohou děti zdravě vyrůstat. Je bez diskuse, že děti samoži­vitelek vstupují do života jako velmi znevý­hodněné, i když Boží pozornost věnovaná „vdovám a sirotkům“ na tomto světě může dělat zázraky. Většina případů, kdy mladí lidé na amerických školách stříleli po druhých, má jedno společné: dítě vyrůstalo bez otce.

• „A to zamilovaní nemůžou být k sobě něžní?“

  To je nesprávně položená otázka. Naše touha líbit se Bohu a sloužit mu nese s sebou potřebu vyvarovat se i náznaku hříchu a pokušení, jak jen to je možné (viz Josef a Putifarova žena), a ne si s hříchem zahrávat (například jezdit spolu sami jako svobodní na dovolenou, přespávat spolu jednom bytě apod.)

  Láska neznamená všechno tolerovat, všechno dovolit. Láska má hranice. Když nedáme pozor, začneme mít rádi věci, které Bůh nenávidí. Často láska znamená vést těžké rozhovory, být dů­sledný, nebo dokonce ze vztahu vycouvat. Někdy může láska znamenat, že o závislostech, nezdravém životním stylu nebo špatných rozhod­nutích lidí kolem otevřeně řekneme, že nejsou správné. Jindy cesta k tomu, abychom druhému i sobě pomohli posunout se dál, vede přes ukončení vztahu. Ano, lidi máme milovat. Ale jednostranné pojetí lásky, jak ji definuje současná kultura, bychom neměli zaměňovat se skutečnou láskou.„
  (Dale Partridge, Facebook-Blog)

Návod k použití

Drahé, složité a citlivé přístroje potřebují vždy podrobný návod na použití, aby se nepoškodily a zůstaly dlouho v provozuschopném stavu. Jedinečné drahocenné stvoření “člověk„ má k dispozici nejen podrobný návod k použití, ale také dobrého průvodce. Sex je jeho vynález − stejně jako manželství, a pouze v něm je možné sex prožívat jako zdroj štěstí a radosti.

Bůh dopřává také prostor, kde zlomená, osamocená srdce najdou útěchu, obnovu a nový začátek. On sám nám chce stát zdrojem lásky pro celou věčnost − bez ohledu na to, jestli jsme v tomto životě našli štěstí v partnerském vztahu, nebo ne.

Proto je k sexu potřeba manželství.

Nicola Vollkommerová, únor 2019