nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci. (Bible, Ž 1,2 E)

Co se může a nemůže

Máte nějaké životní zásady, kterými se řídíte? Například když se bavíte s učitelem nebo šéfem? Máte zásadu, že s ním budete mluvit uctivě? Pravdivě? Dáváte najevo, že vás zajímá, co říká? Jak mluvíte s prodavačkou, která vám vrátila méně, než měla, a vy nevíte, jestli to bylo úmyslně? Co podle svých zásad uděláte, když vidíte, jak někdo v obchodě dává čokoládu do kapsy místo do vozíku? Jiný způsob, jak poznat své zásady, může být v tom, jestli voláte často policii. Nebo jestli chodíte s každou maličkostí k doktorovi.

Znáte někoho, kdo má „hloupé“ zásady? Řekněme nelo­gické, které mu komplikují komunikaci s lidmi nebo dokonce vlastní život?

Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!

Průvodce životem Jan
Luxpress, 65.00 Kč

ks

Špatné zákony

Existují dobré zásady a špatné zásady. Stejně jako dobré zákony a špatné zákony. Podle čeho se poznají špatné zákony? Špatný zákon je tako­vý, který ignoruje zlo, toleruje ho nebo ho dokonce zvýhodňuje. Špatný zákon znesnadňuje konat dobro, případně dobro dokonce postihuje. Prostě nespra­vedlivé zákony, které dobro potlačují a zlo šíří. Špatné zákony zhoršují vztahy mezi lidmi.

Moudré zákony

Existuje sada pravidel, která jsou opravdu dobrá. Za prvé jsou moudrá. Když se jich člověk drží, tak i druzi lidé uznale pokyvuji hlavou: „On je opravdu moudrý!“ A za druhé jsou to pravidla férová.

Mojžíš hodnotí zákon, který Bůh dal Izraelcům, slovy: „To bude vaše moudrost a rozumnost... Když ostatní národy uslyší všechna tato nařízení, řeknou: Jak moudrý a rozumný lid je tento veliký národ! Má jiný veliký národ nařízení a práva tak spravedlivá jako celý tento zákon, který vám dnes předkládám?“ (5. Mojžíšova 4,6-8).

Dobré zákony jsou spravedlivé a podporují, tedy odměňují dobro a potírají zlo.

Například je moudré, když člověk žije podle zásady, že má pracovat, vydělávat si na živobytí prací. Přitom je pravda, že některé činnosti jsou sice důležité, ale málo placené − sestřičky v nemocnicích, ti, kdo pečují o staré lidi, a bez uklízeček by se nám asi také nežilo pohodlně. Jsou tedy mezi námi lidé, kteří namáhavě pracují, a přesto mají málo. Proto nás Bůh vybízí k dobročinnosti a ke štědrému rozdávání.

Mezi Božími zákony jsou i takové, kterým možná nerozu­míme, které se nám někdy zdají nelogické. Například: „Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek“ (Přísloví 11,24). Je nelogické, když rozdávám, a přesto mi přibývá, pokud někdo chce mít hodně, tak šetří, nerozdává. Ale zde nastupují zákony vyššího řádu. Bůh vidí do člověka a připravuje okolnosti podle tohoto pravidla − štědrým žehná, zato skoupí svůj majetek roztrousí, často ani neví jak.

Možná namítnete, že tato pravidla neplatí absolutně. Máte pravdu. Ale nepochybuji, že Bůh je spravedlivý, má přehled o všech okolnostech, nikdo ho neošidí, stejně tak z objektivního hlediska nikdo nepřijde zkrátka.

Jiné Boží pravidlo zní: „Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh“ (2. Mojžíšova 20,12). Není pro to logické vysvětlení, my lidé v tom nevidíme žádnou logickou souvislost a zdá se nám, že to zdaleka neplatí obecně. A takových zákonů bychom našli víc.

Bible je sice napsaná pro křesťany, pro ty, kdo chtějí žít, jak si Bůh přeje, ale mohou podle ní žít i ostatní lidé. Když se těchto pravidel drží člověk, který s křesťan­stvím nemá nic společného, nepochybuji, že se mu bude v životě dařit, že pocítí to, čemu se říká Boží požehnání. Ale pro věčnost ho zachrání pouze víra v Krista (Skutky 4,12).

Nejde o zákazy a příkazy

Bible ovšem není především soubor příkazů a zákazů, nejde především o pravidla, ale o vnitřní proměnu člověka, aby pro něho bylo přirozené žít bez velké námahy podle toho, jak to Bůh chce.

Když se člověk stane křesťanem, znamená to pře­devším, že ho Bůh uvnitř změnil. Ne že se začne snažit. Od křesťana se chce, aby dával průchod své nové přiro­zenosti, kterou získal Božím zásahem. A ta nová přirozenost je popsána v Bibli. Pro křesťana je přirozené, normální, že nekrade, mluví pravdu, rád dává tam, kde je třeba, nesvádí cizí ženu, má rád lidi, kteří jsou kolem něho.

Pro nekřesťana to vypadá velmi náročné. Ano, Boží zákony jsou lidsky nespl­ni­telné! Bůh ovšem po člověku nechce, aby dodržoval nespl­nitelné zákony, ale by si nechal Bohem změnit svou přirozenost a pak podle ní žil. Jak? Tím, že všechno špatné na sobě Bohu přizná a požádá ho, aby mu to odpustil.

Biblická pravidla jsou jedinečná. Odhalují pravdu o člověku, i když není radostná! Ale Bůh má řešení. Tím je přiznat mu své chyby, poklesky (i když stejně všechno ví) a požádat o odpuštění. Je radost žít, když vím, že jako nedo­konalý a chybu­jící člověk se nemusím třást, kdy mi kdo vynadá. Je mi odpuš­těno a ani Bůh se na mě nezlobí.

Biblická pra­vidla dávají smysl. Jsou to zásady založené na tom, že pravda nakonec zvítězí, že se skromností projdeš celý svět, že práce přináší člověku užitek a radost, že je dobré zastat se utlačovaného nebo chudého. A také že Bůh přiznanou chybu, hřích odpouští. Společnost, která se biblických pravidel drží, vzkvétá. Naopak ta, která biblická pravda opouští, degeneruje a rozpadá se.

Mít Boha v úctě a respektovat Bibli a Boží pravidla je moudré. Takovým způsobem si svůj život zajišťujeme nadlidskými prostředky.

Vždycky když čtu biblickou knihu Přísloví, 5. Mojžíšovu nebo třeba Žalm 1 či 119, tak mě nadchne, jak Bůh žehná (=pomáhá) těm, kdo se Biblí řídí. Jsou to slova pravdy a slova života.

Jan Vopalecký, duben 2019

Hodnocení článku:

 Článek mě nadchl. (1)
 Dal mi nový impuls.(3)
 Dávám mu za pravdu.(5)
 Nic zvláštního.
 Nesouhlasím s ním.
 Naštval mě.