Citát z Bible:
A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na věčném životě.
Mt 19,29 E
(Další citáty)
Doporučujeme články
Výchova a fyzické tresty
Fyzické tresty nezakázat! Ta možnost tu má zůstat. Když dítě ví, že je milované, trest rukou mu neublíží. Seřezat dítě, výprask
Dítě nechce chodit do školy − bojí se
Proč se děti bojí školy? Co s tím mohou udělat rodiče, co škola? Komunikace školy a rodičů.
Žena jako bohyně
Žena může být skvělá jako bohyně, ale muže nenaplní. To muž má naplňovat ženu − ale kde na to brát lásku, sílu, obsah?
Mezi dvěma ženami
Snacha a tchyně . .
Doporučujeme
Modlete se za
Spurgeonova zkušenost s dluhy
Jako malý kluk jsem chodil do dívčí školy. Jednou jsem potřeboval novou tužku, ale neměl jsem peníze. Často jsem kdeco zapomínal a měl jsem strach, že doma mi zase vynadají, že tužky pořád ztrácím. Co jsem měl dělat?
V naší vesnici byl malý obchůdek, kde paní Pearsonová prodávala ořechy, koláče, hračky a míče a už několikrát jsem viděl, jak se tam kluci i holky nechali zapsat, když něco kupovali na dluh.
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
Myslel jsem si, že brzy budou Vánoce a určitě mi někdo dá nějaké peníze. Vždyť si můžu tužku koupit na dluh a před Vánocemi to zaplatím. Nebylo to pro mě lehké, ale sebral jsem všechnu odvahu a šel do krámku. Tužka stála halíř a vzhledem k tomu, že jsem ještě nikdy nic nekupoval na dluh, měl jsem dobrý kredit. Stará paní byla hodná, tužku mi dala − a já jsem byl najednou dlužník. Ne že bych si to nějak neuvědomoval, ale měl jsem pocit, že jsem udělal něco špatného. A netušil jsem, jak brzy za to budu pykat.
Dodnes nevím, jak se otec o této mé transakci dověděl. Asi mu to pošeptal nějaký ptáček. V každém případě si mě velmi brzy vzal stranou a mluvil se mnou velmi vážně − Bůh mu za to žehnej!
Byl to velmi citlivý muž, ne takový, který by své děti kazil. Nechtěl, aby z jeho dětí byli spekulanti, tedy lidé kteří provozují − jak říkají někteří padouši − „financování“.
Proto mu záleželo na tom, aby ze mě moje dělání dluhů ihned a definitivně dostal pryč. Byla to silná lekce o tom, jak se dělání dluhů podobá zlodějině, jak dluhy člověka ničí, jak malý kluk, který má dnes korunový dluh může mít jednoho dne dluhy statisícové a kvůli tomu mís do vězení, a jakou ostudu to znamená pro něho a celou jeho rodinu. Řeknu vám, to byla lekce!
Dodnes otce slyším, a když si na to vzpomenu, ještě dnes cítím, jak se mi slzy kutálely po tváři.
Potom mě poslal do obchodu. Šel jsem tam jako zrádce, který musí do vězení. Celou cestu jsem brečel a hrozně jsem se styděl. Halíř jsem zaplatil. Pak jsem se já ubohý dlužník cítil volný jako když ptáčka pustíte z klece. To vám byla krása − nemít dluhy!
Na tuto důležitou lekci jsem nikdy nezapomněl. Kdyby se všem dětem v tomto věku všetěpovala tato lekce, ušetřilo by jim to v pozdějším životě nesmírné těžkosti. Bůh žehnej mého otce! Kéž nám Bůh dává mnoho takových otců a chrání nás před tím, abychom takhle bídácky dopadli, protože kvůli dluhům je pak celý národ prohnilý. Od tohoto zážiku nenávidím dělání dluhů jako Luter papeže.
Wolfgang Bühne
Převzato z Fest und treu, 1989 č. 3.
Navazující článek: Křesťan a dluhy
Dobrou knihou rozšíříte svůj rozhled!
